Šílené rachejtle a Nový rok 01

31. prosince 2016 v 23:57 | Erapetsaf+MartinaAyko |  FanFiction
Takže ahoj a šťastný Nový rok. Pod perexem se nachází nejnovější výplod spolupráce Ery a Ayko. Snad se vám bude líbit. Omluvte případné chyby, část textu je psala Era už pod vlivem alkoholu.


Byl den po štědrém večeru. Bylo asi 4 hodiny ráno, takže venku skoro nikdo nebyl. Jenom chudák Naruto už tvrdnul v kanceláři a nadával na život Hokageho. Přece jenom byly tak trošku svátky a on ani nemohl být doma se svou rodinou. A probíral se relativně malou hromádkou papírování, která se mu tam nahromadila za tři dny, protože si vybral volno před Vánoci. Naruto si pořádně zazíval. Přece jenom, do postele zapadl možná v jednu ráno a vstával asi o půl čtvrté. Z toho se polovinu noci převaloval a nemohl spát. Ještě mu bylo i trochu špatně po včerejším flámu a potřeboval si provětrat hlavu. Najednou mu pod ruku přišel papír, který nejdřív odložil na stranu, že se k němu vrátí později, než po něm urychleně šáhnul a vytřeštěně zíral na datum podání: 22. prosince žádost o rachejtle. Spíše žádost o materiál pro novoroční ohňostroj. Stav žádosti AKUTNÍ. To slůvko ho fláklo do očí. AKUTNÍ co má tři dny zpoždění. Dneska bylo 25. Naruto vytřeštil oči a začal urychleně počítat. I když, moc mu to nešlo. Přece jenom ještě v mírně podnapilém stavu se mu motala všechna čísla dohromady. Hlava ho neskutečně bolela a myšlenka na to, že mu je špatně byla silnější než nějaký počítání čísel. Nakonec ale dospěl k děsivému zjištění, že i když vyšle skupinu ANBU dneska, tak to budou mít jen tak tak. A to pouze pokud cestou skupina nenarazí na žádné potíže. Naruto šáhnul po složkách všech dostupných ANBU, i když teďka jich měl víc než dost. A zase musel vybírat ty, který jsou rychlí, mají dobrou orientaci, zvládnou pracovat pod tlakem a o kterých si myslel, že by za včerejší večer mohli co nejmíň chlastat. A nebo byli schopní pracovat i pod kocovinou. A taky musel brát v úvahu, že někteří přece jenom mají rodinu a ty se mu nechtělo moc tahat. Nakonec kupodivu během půl hodiny sestavil skupinu. A tak o půl páté Naruto zavolal, respektive se pokusil zavolat posla, ale vyblekotal něco, co se nedalo ani přeložit. Naruto si odkašlal a zavolal znovu.
"Posel!"
"Pff, som tu," ozvalo se po pěti minutách.
Naruto mu vrazil do rukou seznam s lidma s tím, ať si ráčí pospíšit, že je to akutní.
*zazívání* "Hned to bude," zablekotal posel, kterýmu se únavou seznam ještě pořád mlžil.
No kdoví jestli únavou nebo množstvím alkoholu. Ale jakmile zmerčil jméno prvního člověka, tak z něj byla pomalu žíznivá čára na prázdný ulici. Jako první zamířil do ANBU sídla, kde doufal, že najde aspoň část lidí. Posel v rozespalosti a rychlosti přehlídnul bránu a tak se zastavil až o ni. To solidně probralo dřímající ANBU na stráži.
"Kdo je tam?" ozval se naštvaný hlas.
"Posel," odpověděl posel, který se sbíral ze země.
ANBU za bránou ještě s hromadou nadávek na poslovu osobnost pootevřel bránu a ten se prosmýknul dovnitř. Tam narazil na další překážku. Zabarikádované dveře. Posel zabral za dveře, až se mu je podařilo otevřít natolik, že se protáhl dovnitř. Zde se setkal už s několika mírně vražednými pohledy. Přece jenom, ono přijít před pátou ráno po tom, co většina odpadla tak ve dvě, ve tři... Posel vyblekotal šest jmen a snažil se ignorovat nasraný pohledy. Nakonec se zmátořili tři.
"Ten čtvrtej bleje, kdyby se někdo ptal," ozvalo se z davu.
"Co?" nechápal posel.
"Ten čtvrtej šel blejt, kdyby se někdo ptal," ozvalo se znovu informativně z davu.
"No skvělý," pomyslel si posel a naštěstí se v tu chvíli čtvrtej vrátil.
A tak jim jenom předal vzkaz, že se mají hlásit u Hokageho, pro jistotu jim to ještě třikrát připomněl a odešel sehnat zbývající dva. Chvíli trvalo než se doťukal, jednou dostal málem pánví po hlavě od nasraný manželky. A nakonec se skupinka konečně v pět objevila u Naruta, což i tak byla vzhledem k okolnostem dost krátká doba. Všech šest se sešlo před budovou Hokageho.
"Ó šmarjá," zasténal jeden ze skupinky. Kapitán Kioshi co šel při minulé misi pro stromek si tak trochu obhlídl, s kým že vlastně jde.
"Taky vás chce vidět Hokage?" opal se jenom pro jistotu.
"Taky vás chce vidět Hokage?" optal se ještě pro jistotu než se vydali nahoru.
"Taky vás chce vidět Hokage?" zeptal se potřetí a doufal, že mu někdo odpoví.
"Jo," dostal znuděnou odpověď.
"Hmm," přišla další.
"Já doufám, že zas půjdu brzo domů, chce se mi spát," odpověděl další a ostatní jenom přikývli.
Jenže vidina spánku se jim všem urychleně rozplynula, když je přivítal Naruto v mírně rozespalým stavu, který jenom určil kapitána, čirou náhodou opět Kioshiho, který šel již pro stromek, a vrazil mu do rukou zadání mise s tím, že se omlouvá, že mu to dává až teď a že by si měli pohnout. Kapitán se s týmem vypotácel ven a až v mrazivém počasí mu došlo, co po něm Hokage vlastně chce. Mrazivé počasí je probralo natolik, aby byli schopní vnímat. Kapitán vytřeštil na svitek oči a neměl slov a za chvíli začal pod jazykem drtit kletby. Přece jenom, nechtěl si dovolit nadávat před Hokageho budovou.
"Tak jo, za patnáct minut vás chci vidět u brány připravený na rychlou misi. No radím pořádně se oblíct, ale tak, abyste se mohli i rychle pohybovat a vemte si věci s větším množstvím úložného prostoru," rozkázal Kioshi skupině.
"Rozkaz," ozvala se odpověď s drkotajícími zuby.
Přece jenom, většina z nich byla i málo oblečená, jak je narychlo vytáhl posel.
"Takže základní výbava a za patnáct minut u brány," rozkázal kapitán a sám zmizel.
Chvíli po něm zmizeli i ostatní. Bylo kolem čtvrt na šest, když se u ANBU zbrojíře ozvali tři krátký puf a zuřivé zvonění na zvonek.
"Co je? Krucinál, kterej vůl mě budí takhle brzo ráno?" nadával zbrojíř.
"Omlouváme se, rozkazy od Hokageho, naléhavá mise. Základní výbava do zimy," oznámili mu ANBU.
"Jdu spát. Mám zavřeno!" zařval na ně.
Jenže zbrojíř urychleně změnil názor, když mu kolem hlavy prolítla blesková a ohnivá koule. Nakonec si povzdechl a vše jim urychleně vydal. A tak všichni za chvíli stáli před hlavní branou, kde je mírně rozespalí a ožralí Izuma s Kotetsem vypouštěli. Kioshi za chvíli začal komandovat kudy že mají běžet, jaký úseky jsou zrádný a snažil se ze svý mysli vydolovat všechno o nebezpečnostech cesty, která zčásti kopírovala cestu, kterou se vláčeli s vánočním stromkem. A tak se ANBU vydali na cestu do kamenný. První čtvrtina cesty probíhala i docela rychle a v klidu, protože je vedl Kioshi, který si ještě pamatoval kudy šli pro stromek a zpátky. Ale pak se bohužel z vyšlapané cesty odpojili a museli si hledat cestu novou. Prodírali se hlubokým a vlhkým sněhem, který jim znepříjemňoval cestu, protože se po něm nedalo chodit. Vyzkoušeli i chůzi s chakrou, ale ani to jim nepomohlo. Ještě k tomu byla země pod sněhem místy solidně namrzlá a tak se cestou tvořili zajímavé obrazce ve sněhu. Přece jenom, cesta nebyla skoro vyšlapaná, respektive nebyla ani vidět, a to i z toho důvodu, že venku se pohybovalo minimum lidí. Nakonec se začalo stmívat a kapitán prohlásil, že by bylo vhodný se alespoň na chvíli zastavit. Nakonec se jim hodinu po západu slunce podařilo najít jeskyni, která k jejich hrůznému zjištění byla osídlena medvědem. S medvědem se porvali a nakonec se v jeskyni usídlili. Medvěda vyhnali snad dostatečně daleko. Další den vstali brzo a ještě za tmy se pokusili vydat dál. Jenže s hrůzou zjistili při rozednění, že se vydali úplně na opačnou stranu a tak se naštěstí vraceli už ve svých vlastních stopách. Směrem ke kamenný sníh začal ještě přibývat, ale začal být tvrdší a tak se po něm dalo i líp chodit. Ale nakonec s bídou dorazili do kamenný až čtvrtý den, protože cestou se museli vyhýbat ještě několika překážkám. Respektive cestou museli vyzkoumat, jak se dostanou přes relativně zamrzlou řeku. Protože někde špatně sešli z cesty a most byl v nedohlednu. A i když byla řeka zmrzlá, báli se, aby se do ní náhodou nepropadli. Přece jenom, i když si zkoncentrovali chakru, nemuseli by to stihnout včas. A ono vykoupat se v takový ledový vodě a ještě takový zimě, to určitě nikdo nechtěl. No k vesnici nakonec dorazili v pohodě a bez nehody brzo ráno, no v sedm. A všichni si s hrůzou uvědomovali, že už je 28. prosince a že do 31. se mají vrátit. Urychleně se propletli hromadou uliček a vzhledem k tomu, že bylo brzo ráno, tak ani nepotkávali moc lidí. I když, strážní na bráně se na ně dívali všelijak. No po chvilce mírného bloudění nakonec dorazili před sídlo Tsuchikageho a po menším zaváhání vešli dovnitř. Přece jenom na území kamenný se necítili zrovna nejlíp. Nakonec kapitán zaťukal na dveře a počkal, až bude vyzván ke vstupu.
"Dále," ozvalo se po chvíli.
"Tsuchikage sama," pozdravili všichni zdvořile a s mírnou úklonou.
"Posílá nás Hokage sama," dodal Kioshi.
"Áha, Hokage sama. Jak se má Hokage sama?" zeptal se jich Tsuchikage.
"No před pár dny se měl celkem čile na to že bylo pětadvacátého pět hodin ráno," odpověděl dál.
"No jo, oslavy, oslavy. Co Konoha, nepřehnala to letos?" vyzvídal dál Tsuchikage.
"Neee," zavrtěli všichni urychleně hlavou.
"A proč jste vlastně tady?" zeptal se Tsuchikage.
Kioshi mu předal svitek co dostal od Naruta.
"Hm, Hm, ahá, jistě, jistě. Vidíte to, ono to je už dneska? To je špatný člověče," mumlal si pro sebe kage.
ANBU si mezi sebou vyměnili vystrašený pohledy.
"No to víte, my jsme na vás drobet zapomněli," pokračoval kage.
ANBU se zatvářili ještě víc vystrašeně.
"A co přesně to znamená?" odvážil se zeptat kapitán.
"Hm, no, abych pravdu řek… Ukažte. Takže co tady máme všecko?" Tsuchikage se začet do seznamu. "Hmm, no, myslím, že to dáme dohromady."
Všem ANBU spadl kámen ze srdce.
"Kdy se pro to můžeme zastavit?" zeptal se okamžitě kapitán.
"Myslím si, že dneska večer kolem sedmý to bude ideální," odpověděl Tsuchikage.
"Dobře," souhlasil kapitán.
"Cestu znáte?" zeptal se pro jistotu kage.
"Tady? Nebo kde přesně si to máme vyzvednout?" ujišťoval se kapitán.
"Hmm, aha, počkat. Tady! Tady máme mapu," řekl Tsuchikage a ukázal jim místo vyzvednutí.
Kapitán prostudoval mapu a cestou si stihnul vyhlídnout i pár míst, kde by mohli sehnat ubytování na tu krátkou dobu.
"Dobře. V sedm tam. Děkujeme," poděkoval ještě jednou kapitán.
"hezký den," rozloučili se všichni a odešli.
Všichni následovali kapitána, který náhodou narazil na ubytování i docela rychle a za dost slušnou cenu. A jaksi dostali menší slevičku, protože jsou ANBU. A tak za chvíli se z pokojů neozývala ani diskuze ani nic jiného, jenom spokojený pochrupování. Nakonec se všichni vzbudili až v pět odpoledne. Urychleně se najedli, překontrolovali věci, výbavu, zašli pozdravit svoje kolegy v Kamenný a nakonec s předstihem pro jistotu vyrazili do výrobny ohňostrojů. Chvíli před sedmou ťukali na vrata nebo spíše na dveře. Za chvíli jim otevřela majitelka.
"Dobrý den. My jsme tady z Konohy pro ty ohňostroje," vykoktal ze sebe po chvíli Kioshi jenom co se vzpamatoval.
"No tak pojďte dál," pozvala je nakonec majitelka.
ANBU vešli dovnitř do relativně prostorný budovy do který by to zvenku rozhodně neřekli.
"Konoha, Konoha, a kde to máme?" mumlala pro sebe při hledání majitelka. "Člověče, vy si ze mě děláte srandu, že?" zeptala se nakonec, když nic nemohla najít.
"Ne. Tsuchikage nás ujišťoval, že v sedm se tady máme stavit," odpověděl ne moc jistě Kioshi.
"Tak…" nadechla se majitelka.
"I když se prej na nás pozapomnělo, tak prej se to dá dohromady. Nebo aspoň to tvrdil ráno," argumentoval kapitán.
"Jo, hm, ahá vy jste tady! Uzumaki Naruto, že?" zvolala najednou žena.
"Ano," potvrdil kapitán.
"Á, tak to potom jo. To jste měli říct rovnou," pronesla po chvíli. "Takže to bude někde… A někde vzadu." Majitelka začala vynášet krabice a ANBU pomalinku přemejšleli kam to všechno narvou, když viděli tu hromadu.
"No a tohle by měla bejt poslední," řekla nakonec po kratší době majitelka.
"Aha." Kapitán už začal vytahovat svitky s úložným prostorem a začal to tam pomalinku skládat.
"Já jenom, trochu opatrnější bych na to byla. Já jen aby vám to po cestě nebouchlo," upozorňovala je ještě žena.
Všichni zpomalili a začali krabice ukládat o to pečlivěji. A tak tam krabice pakovali asi do osmi do večera. Přece jenom, nějakou dobu zabralo ještě papírování, potvrzení o převzetí, platba, která měla bejt hotová. Ale nakonec se ukázalo, že ji nikdo nevyřešil. Respektive vyřešil, jak se nakonec ukázalo, jelikož potvrzení o platbě se nakonec našlo zahrabaný mezi hromadou papírů pod kasou. A tak si kapitán oddychl, že to nemusí hradit ze svýho. S hrůzou zjistil, že už je půl devátý večer, osmadvacátého prosince. Tak se rozloučili, vytáhli baterky a čelovky a rozešli se směrem z kamenný, aby ušli alespoň kousek. Nakonec šli asi do desíti, než už hodně přituhlo a bylo i přes světlo baterek hodně špatně vidět na cestu. A ke svému štěstí narazili i na jeskyni, tentokrát neosídlenou. Takže se nemuseli prát se žádným medvědem. Zde se urychleně utábořili, zachumlali do spacáků a všichni do jednoho usnuli. Ráno je kapitán vzbudil už v pět ráno. Přece jenom, cesta byla daleká a času bylo málo. Ale tak nějak cesta zpátky probíhala bez problémů. Akorát už nějaký cestičky stačily zamrznout a tak to místama ANBU chtě nechtě brali skluzem, protože to jinak nešlo.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama