Rok se s rokem sešel 4

20. listopadu 2016 v 14:11 | MartinaAyko |  FanFiction
Asi po šedesátém pokusu zkouší vydat Erapetsaf. Snad už bude vše OK. Ještě vyjde informační článek.


Bylo kolem šesté večer. Zrovna jsme se s Hin po krátké procházce vydali na večeři. Pořád jsem myslel na to, že ještě musím za Shikamarem, jakožto největším stratégem Konohy, abych s ním probral nový krizový plán, protože ten starý úplně selhal. Bylo to špatné. Tak nějak jsem si v tu chvíli ani asi neuvědomoval, do jak velikého problému jsem se dostal. Bylo to pro mě celkem těžké. Nevěděl jsem, co si počít, ale zároveň jsem si nechtěl nechat poradit. Věděl jsem, že by mi tu všichni rádi pomohli a že někteří kagové sem razili opravdu dlouhou cestu. Procházeli jsme sídlem a já se jen díval, jak Hyuuga sídlo dopadlo ještě dobře. Věděl jsem, že jsou jiná sídla, kde mají mnohem větší škody. Mimochodem, která musím navštívit a zahrnout je do zprávy. No super, pomyslel jsem si. Asi na žádnou večeři nepůjdu a raději vyrazím do vesnice. Smutně jsem si povzdechl. Musel jsem přijmout krutý fakt, že jsem tu pro svojí vesnici nebyl v časech nejtěžších a že jsem jí neochránil, jak jsem tenkrát sliboval. Zklamal jsem, jako Hokage, jako ninja, jako já Uzumaki Naruto, potomek čtvrtého hokageho Namikaze Minata. Tohle je krutý trest, který teď musím přijmout a bojovat s pravdou, která není vůbec pěkná. Doprovodil jsem Hin zpět do baráku Hyuugy samy a skoro bez rozloučení jsem se vydal k sobě do kanceláře. Techniku problesknutí jsem použil raději až za branami sídla, jelikož jsem nechtěl riskovat, že tentokrát mě bariera nepustí. V kanceláři jsem zabalil několik dokumentů a vydal se do klanu Nara, kde jsem přes půl hodiny hledal Shikamara.
"A hele, konečně jsi zpátky," pronesl Shikamaru jen se dozvěděl o mé přítomnosti.
"Ano, už jsem se vrátil a potřebuju s tebou probrat nový krizový plán."
"Jistě, pojď, probereme to u mě v pracovně," souhlasil hned Shikamaru a společně jsme se rychlým krokem vydali k němu do pracovny.
Od Shikamara jsem odcházel už za tmy a jelikož bylo léto, tak jsem si ani netroufal tipovat kolik je vlastně hodin. Pomalým tempem jsem se ploužil do sídla klanu Hyuuga a přemýšlel jsem. Kde se asi tak stala chyba. Proč jsem opustil vesnici, nechal jí bez vůdce a nechal to dojít takhle daleko. Proč jsem se tenkrát vlastně zachoval tak jak jsem se zachoval. Proč jsem to vůbec neřešil jiným způsobem. Například, že bych se zabarikádoval u mě v sídle. Nee, to jenom já jsem musel odejít z vesnice a nechat někomu jí takhle zpustošit. A to ještě ke všemu, aby toho nebylo málo, nemáme ani ponětí, kdo celý tenhle útok způsobil. Podíval jsem se směrem k bráně. Pořád tam hořeli modré ohně, které značili, že je vesnice v izolaci. Pomocí techniky problesknutí jsem se přemístil na hlavní bránu. Brány kolem Konohy byly střeženy snad ještě víc jak samotná budova Hokage. Tolik po zuby ozbrojených ANBU jsem tu snad ještě nikdy neviděl. Vzhledem k mému zahalení jsem byl ihned obklíčen. Ovšem hned po prvních pár slovech všichni bezpečně poznali, že to jsem já a své zbraně stáhli. I když jsem věděl, že jsem nic neudělal, cítil jsem se v jejich přítomnosti zvláštně. Krátce jsem s nimi pohovořil, dozvěděl se, že už jsou tři ráno a pár slov prohodil i s kapitánkou, která byla dohlídnout na střídání směny. Když jsem dorazil domů, hodiny v kuchyni ukazovali čtyři hodiny ráno. Věděl jsem, že už všichni spí a nikoho jsem nechtěl budit, proto jsem si ustlal v obýváku a ninjovi, co stál přede dveřmi jsem nařídil, aby mě v šest ráno vzbudil. Jsem zvědav jak po necelých dvou hodinách spánku budu vypadat. Jako naschvál jsem nemohl usnout. Pořád jsem se převaloval a ne a ne usnout. Když už se mi to konečně podařilo, přišel mě vzbudit ten ninja. Bylo přesně šest hodin. Hlava mi třeštila a tělo se razantně bránilo proti vstávání. Nechtělo se mi vstávat, ale na sedmou hodinu jsem měl domluvenou schůzku ve zbrojírně, na osmou u kapitánky, v půl desátý v nemocnici a v deset se Shikamarem a dalšími stratégy u mě v kanceláři. V půl dvanácté jsem musel být ve věznici a v jednu v krizovém centru. A ve čtvrt na dvě byla schůze s kagy, kterou jsem věděl, že nemám možnost stihnout a po případné schůzce s kagy promluvit se Sasukem. Teď rozhodně není čas na odpočinek. Po úmorných deseti minutách jsem vstal, došel si do koupelny, kde jsem si dal pořádně studenou sprchu, rovnou si z lékárničky vzal prášky proti bolesti a vydal se zpět dolů, abych si uvařil kafe. Dal jsem vařit vodu, zapil prášky a mezi tím, co se vařila voda jsem hledal něco k snědku. Samozřejmě tu nic nebylo. Protestantsky jsem si zalil kafe, které jsem si přisladil o trochu více než u mě bylo zvykem. Prášky na bolest díky bohu zabrali rychle, ale mé tělo se ani po kombinaci extra studené sprchy a kafe nechtělo probudit. Rychle jsem dopil své kafe a podíval se na hodiny. I když bylo teprve půl sedmé rozhodl jsem se, že už půjdu. Cestou zkusím sehnat něco k snědku. Oblékl jsem si svůj Hokage plášť a vyrazil na cestu. Ještě jsem se chtěl vrátit pro další prášky, kdyby se náhodou bolest vrátila, ale kroky přicházející ze shora mě odradili. Jen co jsem vyšel ven dostal jsem pořádnou facku. Byl tu fakt, že jsem nevěděl, jestli je vůbec nějaké pekařství teď v provozu. Chvíli jsem bloudil po vesnici, když jsem si všiml, že u dvou rohlíků mají otevřeno. Nebo alespoň se tam svítilo. Neslušně jsem se nahl k výloze a zadíval se dovnitř. Zrovna jsem se chystal odejít, když za mnou promluvil hlas
,,Jestli něco potřebujete. klidně pojďte dál Hokage-sama."
,,Eh, já se omlouvám, nevěděl jsem, jestli máte otevřeno," usmál jsem se provinile a spolu s prodavačem vstoupil dovnitř ,,Budou mi stačit jenom dva rohlíky. Dneska mám hroznej fofr, budu rád když to všechno stihnu."
,,Tady to je," usmál se prodavač a podal mi sáček s rohlíky ,,Kdyby jste něco potřeboval, tak přijďte. Zatím jsme jediný pekařství co má otevřeno."
Pokývl jsem, krátce poděkoval a rychle se rozešel do zbrojírny. Už dlouho jsem nesnídal za chůze. Do zbrojírny jsem dorazil jen tak tak. Rozebrali jsme naše choré zásoby a dokonce jsem dostal statistiky. Naše zásoba zbraní a celkově i materiálu byla teď po tom útoku dost chabá. Snižující se ryska na grafu mě velice znervózňovala. Prohlížel jsem si graf a hlavního vedoucího výroby neustále zaměstnával svými dotazy. Nakonec jsem odcházel s papíry na kterých byli vypsány ty nejhlavnější požadavky. Věděl jsem, že to bude časově i finančně hodně náročné, ale zbrojírna byla jedna z hlavních priorit Konohy. Slíbil jsem, že Konoze budu dobře vládnout a s jistými finančními problémy jsem počítal. Rozběhl jsem se do ANBU sídla, měl jsem už deset minut zpoždění. Byl začátek dne, já byl nevyspalý a nechtělo se mi používat přemísťovací jutsu, abych zbytečně neplýtval chakru. Když jsem se konečně dostal ke kapitánce, mé zpoždění už činilo dvacet minut. Styď se Naruto, styď se, opakovalo mi neustále mé svědomí a já ještě chvíli stál před její kanceláří a přemýšlel nad tou správnou omluvou, než jsem konečně zaklepal.
"Dobré ráno kapitánko, moc se omlouvám, že jdu pozdě. Byl jsem ještě ve zbrojírně," vyklopil jsem ze sebe nakonec.
"Mizuki, jmenuji se Mizuki, Naruto, kolikrát ti mám opakovat, že mě máš tykat. Za to zpoždění se vůbec neomlouvej, taky jsem přišla teprve před chvíli. Někteří naši muži jsou hold tupci. Nuž, co naděláme že," usmála se nakonec Mizuki a klepla prsty do stolu. ,,Dobrá tedy, teď k naší situaci." Znovu jsem tam seděl a propadal depresi. Bylo toho tolik, že jsem nevěděl na co myslet dřív, co dřív zařídit, co dřív podepsat. Od kapitánky jsem odcházel kupodivu dřív. Ploužil jsem se vesnicí a přemýšlel. Tak strašně mi chyběli ty časy, kdy jsem byl bez starostí. Ale zároveň jsem tohle místo nechtěl opouštět předčasně. Čekal mě ještě nejmíň rok vlády a vůbec jsem si už teď nedokázal představit, že by mě potom všem obyvatelé Konohy ještě jednou zvolili. Rozhlédl jsem se kolem, všude poničené budovy, provizorně opravená okna, spousta domů určených k demolici. Tak nějak jsem propočítával kolik tohle bude Konožský rozpočet stát a z šokem jsem zjistil, že už teď budeme v mínusu. Mezi vesnická půjčka se mi moc nezamlouvala, ale asi to bude jediné řešení. Ztěžka jsem vydechl a trochu jsem přidal do tempa. Věděl jsem, že Tsunade už v nemocnici bude a tak mohu přijít o něco dřív aniž by mě odmítla. Pokud tedy nebude mít zase nějaký naléhavý případ. Rovnou ještě obejdu nějaké ninji a zkontroluji jestli mají víceméně pohodlí. Když jsem došel k nemocnici potkal jsem se zde se Saiem a dalšími třemi ANBU, kteří tu drželi pravidelnou hlídku. Prohodil jsem s nimi pár slov, ale poté jsem se vydal rovnou za Tsunade. Bez zaklepání jsem vešel do její kanceláře a jak jsem očekával, našel jsem jí spát na stole.
"Dobré dopoledne Tsunade," pozdravil jsem schválně ještě víc nahlas, aby to Tsunade probralo.
"Eh, mhm," Tsunade chvíli trvalo než pochopila kdo na ní právě promluvil "Eh, Hokage sama, dobrý ráno."
"Přišel jsem o maličko dřív pokud nevadí, mám toho dneska až nad hlavu a tak nějak jsem tušil, že tu budeš. Co se mnou potřebuješ probrat?"
"Chtěla jsem tě spíše obeznámit se situací raněných a tak. Vím, že finanční situace je teď hodně mizerná, takže po tobě žádné peníze chtít nebudu. Vyřešíme si vše za pomoci nemocnic v okolních vesnicích. Navíc situace zde v nemocnici není tak hrozná jak se ze začátku zdála být, takže to v pohodě zvládneme. Mimochodem tady jsem ti zpracovala rozpis raněných a evidenci mrtvých, máš tam víceméně snad vše, co se dalo dohledat, jména, hodnosti, příbuzný, typ zranění a tak dál," vydechla nakonec Tsunade a podala Narutovi svazek několika papírů.
"Abych pravdu řekl dost se mi ulevilo Tsunade. Je to tu teď šílený. Vůbec si nedokážu představit jak to zvládnu," povzdychl jsem si "Nikdy jsem nepočítal s tím, že mě může něco takovýho potkat. Já jsem takovej vůl," zkonstatoval jsem na závěr.
"Naruto, bude to dobrý. Situace se pomalu a jistě mění k lepšímu a okolní vesnice jsou nám připraveni pomoci."
Jen jsem přikývl a beze slova jsem odešel. Nemohl jsem tam už jen tak sedět a nic nedělat. Poměrně svižným tempem jsem se rozešel do krizového centra, kde jsem měl sice schůzku naplánovanou až na jednu hodinu, ale téměř jsem si byl jistý, že mě odtamtud nevyhodí, i když přijdu o pár hodin dřív. Jen co jsem vyšel na hlavní ulici sesypal se na mě roj novinářů se svými debilními otázkami a byl jsem si stoprocentně jistý, že i když jim něco řeku, tak to stejně bude jinak. Ignoroval jsem je a byl jsem si stoprocentně jistý, že se na většině plátků objevím hned na titulní straně a budu za arogantního sobce. I když jsem si byl tímto jistý, bylo to pořád lepší, než abych četl své překroucené výpovědi. Celkem jsem si oddechl, když se u mě konečně objevila má ochranka na kterou jsem úplně zapomněl. Necítil jsem se mezi nimi nikdy nejlíp, ale pořád to bylo lepší než ti čmuchalové z novin. Grr, všechny jim je zavřu a budou mít po ptákách. Mírně jsem přidal do tempa a došel ke krizovému centru, které vypadalo asi stejně krizově jako jeho název. Otevřel jsem dveře do budovy a málem se natáhl na mokré podlaze. Právě probíhající děti ze mě měli obrovskou srandu, ale to jsem v tu chvíli ani nijak neřešil. Procházel jsem budovou a po očku mapoval situaci. Pořád tu bylo hodně lidí, ale něco mi říkalo, že tohle je už minimum z toho, co tu bylo předtím. Po chvíli šmírování jsem se nechal nasměrovat za ředitelkou centra, abych s ní probral nějaké věci. Chvíli jsem přemýšlel než jsem zaťukal a po vyzvání vešel dál.
"Dobrý den, velice se omlouvám, že tu jsem už teď, ale mám dnes velice nabitý program a zrovna teď mám asi půl hodinu času, tak jestli mě nevyrazíte, rád bych si s vámi popovídal," pozdravil jsem mladou ženu krčící se za malým stolem.
"Ale jistě, že ne Hokage sama, samozřejmě," nabídla mi ruku, kterou jsem hned přijal.
Usadil jsem se na židli naproti ní "Trochu jsem se tu porozhlédl, ale jak jistě předpokládám, je tu asi už o dost méně lidí, že."
Jen přikývla a pustila se do sáhodlouhého vypravování a objasňování. Ochotně odpovídala na všechny moje dotazy a neustále si něco zapisovala. Během jejího vyprávění jsem se dozvěděl, jak na tom centrum bylo špatně a o kolik lidí byla kapacita centra přemrštěná. Díky bohu krizové centrum žilo z příspěvků lidí Konohy a vytvořilo si obstojné zásoby peněz, díky kterým teď, i v tomhle krušném období, mohlo fungovat normálně a bez potíží. Byl jsem rád, že tu jsou takový lidé, co ještě pořád mají srdce na správném místě. Zaslíbil jsem zvýšení příspěvků a přistavění další části centra jak jen to bude alespoň trochu možné. Alespoň z krizového centra jsem odcházel s dobrým pocitem. Koukl jsem na hodiny a málem mě šlehlo. Právě jsem už měl mít deset minut schůzku se stratégy. To byl průser jak hrom. Použil jsem techniku problesknutí a přemístil se rovnou do své kanceláře. Rovnou jsem tím i otestoval mojí ochranku, která by měla být vždy po mém boku. Vzhledem k rychlosti a náhlosti situace jsem ani nepočítal s tím, že by věděli kam jsem zmizel, o to větší bylo moje překvapení, když se po chvíli objevili po mém boku.
"Velice se omlouvám za své zdržení, musel jsem vyřídit neodkladnou situaci," vydechl sem krátce po té, co jsem vstřebal šok a usadil se na židli.
"Samozřejmě, všechno je důležitější než přijít včas na radu se svými stratégy," procedil někdo skrz zuby.
"Tohle byla situace opravdu neodkladná a pokud má někdo nějaký problém nechť se ozve a můžeme ho vyřešit."
Nikdo najednou nic nenamítal a já věděl, že alespoň na chvíli tu bude klid. Se stratégy jsem probral nový krizový plán. Který jsem měl tak zhruba načrtnutý v hlavě. Sledoval jsem jak se Shikaku neustále zdržuje komentování a kroutí se na židli. Rozhodl jsem se to neřešit, protože jsem moc dobře věděl, kdo pronesl před chvílí ten neslavný výrok. Všechno jsem si pokoušel zaznamenávat na papír, abych to později mohl dát nějak do kupy. Neustále jsme se o něčem překřikovali a já neustále črtal a přeškrtával původní návrhy. Už se to pomalu začínalo alespoň okrajově rýsovat a já měl alespoň přehled jak na tom jsme.
"Já vám moc děkuji, že jste se tu všichni sešli, i když někteří teda asi zcela zbytečně," můj pohled samozřejmě nepatrně směřoval k Shikakovi, ale konkrétně sem nejmenoval "Jsem rád, že jsme se všichni semkli a vypořádáme se s touto situaci společně."
"Proč sakra věčně lžeš, proč? Naruto doprdele nevidíš, co se tady stalo? V životě jsem si kurva nemyslel, že by si byl dobrý Hokage, ale že to necháš zajít až takhle daleko, tak to jsi mě do prdele sakra překvapil," vstal najednou zprudka Shikaku a svým výrokem mě více než zarazil a ještě než jsem stačil cokoli říct pokračoval "Jen tak si odejdeš z vesnice bez toho aniž by o tobě někdo věděl. Nezvolíš si žádného zástupce a vůbec tě nezajímá co se bude dít s vesnicí. Uvědomuješ si vlastně co jsi způsobil kurva."
Všichni tam seděli, jen koukali na Shikaka a nevěděli co říct. I já jsem jen těžko hledal slova. Moje ochranka chtěla zasáhnout, ale už předem jsem jim dal znamení aby nic nedělali. Nadechl jsem se a ještě s klidem v hlase řekl "Vypadni. Okamžitě opusť tuto místnost a nelez mi na oči."
Shikaku chtěl něco říct, ale nedal sem mu k tomu prostor. Rukou jsem mu dal jasné gesto, že by měl okamžitě odejít. Dost hlasitě zamumlal několik narážek na mojí osobu a s hlučným prásknutím dveří odešel. Viděl jsem, že se Shikamaru nadechl a chtěl mi nejspíš něco říct. Původně jsem chtěl Shikamara zarazit, ale nakonec jsem ho nechal, protože jsem byl zvědavý s čím přijde.
"Naruto, já se omlouvám, já..."
"Shikamaru, ty se přece nemáš vůbec za co omlouvat. Za svého otce nemůžeš a nebudeme to dále řešit. Teď, už budu muset na další schůzku. Ale přeci jenom Shikamaru. Až uvidíš svého otce vyřiď mu prosím tě, že od toho svého výstupu je oficiálně z řad stratégů vyřazen. Děkuju ti," přerušil jsem ho a všechny určitě šokoval. Shikamaru jen přikývl a nikoho ani nenapadlo jakkoli protestovat. Ze stolu jsem si vzal pár papírů než jsem se rozloučil se všemi stratégy. Ještě chvíli jsem balil nějaký papíry a pak už se konečně vydal do věznice. Doufal jsem, že budou mít alespoň něco nového, co bych mohl připsat do hlášení. Šel jsem pro jistotu zase pěšky, abych zase neplýtval chakru o které jsem neměl moc ponětí. Moje ochranka se horlivě drala za mnou. Novináři mě teď pro jistotu nechali na pokoji a dělali jen fotky. To jsem zvědav, jak se zase objevím na titulní stránce. Krátce jsem se nad tím zapřemýšlel. Už to vidím ten titulek ,Hokage neprojevuje žádný zájem o kontakt s vesnicí' nebo ,Hokage je arogantní a odmítá poskytnout informace na které máme právo' nebo ještě líp ,Vesnice bez vůdce, kdo bude vládnout a co bude dál' Zamyšlen jsem málem přešel věznici. Ještě že mám svojí ochranku, která mě nejen chrání, ale taky mě vytrhává s myšlení. Zavrtěl jsem hlavou a rukama si protřel obličej. Vešel jsem do toho blázince kam ani moje ochranka nemohla. Nechal jsem se doprovodit do kanceláře ředitele věznice. Ten už mě netrpělivě očekával, i když jsem měl ještě deset minut času. Mě se alespoň ulevilo, když mě při vstupu do jeho kanceláře obklopil chlad. Oproti tomu jak dusno a ošklivě teplo bylo venku, tohle bylo velice příjemné. Chvíli jsme tam seděli a probírali situaci a bohužel ani tady jsem se nedozvěděl moc dobrých zpráv. Zatím jsem to ale nechával tady na věznici a ne na naší ultra tajní základně, kde jsem před časem musel i já strávit několik nehezkých dní. Protože jsem věděl, jaké to tam je, nechtěl jsem s tím zbytečně zatěžovat. Zrovna jsme se vydali se podívat na jeden výslech. Vyšli jsme na chodbu a v tu najednou jsme uslyšeli obrovský povyk. Ohlédl jsem se přes rameno na místo odkud ten neskutečný kravál přicházel. Zrovna teď bych se měl bát spíš o svojí bezpečnost, ale to mě momentálně zajímalo méně než to, co se právě odehrává někde opodál. Povzdechl jsem si a vydal se naproti tomu povyku. Přeci jen jsem Hokage a musím vědět, co se děje. Když už jsem se konečně dostal k centru povyku, viděl jsem skupinku místních vězeňských strážců jak už úspěšně někoho obklíčili.
"Co se to tady děje," stačil jsem se zeptat dříve než samotný ředitel věznice.
Dostal jsem nejprve pár pohledů, kteří se snažili incident nějak zformulovat "Vloupal se sem a zranil několik našich strážců, naštěstí jen lehce. Měl by jít sedět, špína jedna," dočkal jsem se nakonec vysvětlení a pár strážců poodstoupilo. Pane jo, to mají zmáknutý. Lupič už ležel na zemi spoutaný, tři strážci ho drželi při zemi a jeden z nich mu dokonce držel hlavu k zemi nohou. Ale zarazil mě jeden podstatný detail. Ten, co se sem vloupal měl ještě pořád na hlavě masku.
"Sundejte mu tu masku," poručil sem a znovu tak přerušil jejich velitele v tom aby něco řekl.
Avšak asi měl stejný záměr, protože jim jen pokývl. Byl jsem si vědom své nadřazenosti nad ním. Strážní slušně poslechly a sundali z pachatele jeho masku. Jakmile ho otočili na záda strnul sem.
"Co to doprdele zase vyvádíš. Už si opravdu zešílel nebo co to kurva zase děláš?" vytřeštil jsem oči na Sasukeho.
"Eh, vloupal jsem se do věznice?" odpověděl Sasuke s úšklebkem.
"Odveďte ho do cely a zařiďte aby ho ke mně někdo dopravil přesně v půl třetí. A zároveň nějak zařiďte aby se tahle špína nedostala do křížku s nějakými vězni," poukázal sem krátce na Sasukeho "O výši tvého trestu ještě popřemýšlím."
"Spolehněte se Hokage sama," řekli zborově strážní a odtáhli Sasukeho pryč.
Sice jsem neplánoval ho tam nechat moc dlouho, ale aspoň se vytrestá. Tohle jsou fakt blbé vtipy a pokud se chce dál takhle reprezentovat nemohu s ním ve svých plánech moc počítat. 'Ach jo Sasuke, máš dvě děti, měli by si z tebe brát příklad a ty se vloupáš do věznice, to je jako by jsi skákal s oprátkou kolem krku.' povzdechl jsem si a vydal se podívat se na ten výslech. Vzhledem k tomu že jsem krizové centrum stihl už ráno, měl jsem zde více času a nebyl ani v presu kvůli schůzce s radou kagu.
 


Komentáře

1 Niko Niko | 21. listopadu 2016 v 17:38 | Reagovat

Aahgrr, prvně. Moje oči asi vykrvácí z té náhlé změny kontrastu a té šílené barvy. Ayko plz, co to sakra je? O_O  O_O
K povídce: je super že jsi vydala další díl. Ayko, co se děje? pokud se ti už nechce psát, nepsal bych. Nebo prostě piš co tě baví, nebo až tě to bude bavit. ;-)  Trochu krátký díl, ale O.K alespoň něco. Shikaku vyloučen z řad stratégů. Jako vážně ? [:tired:]  O_O Noo, to bude zajímavý. Jinak, doufám, že jsi nezabila hodně lidí a nepřiděláš Narutovi moc starostí. 8-O
těším se na další díl brouku, ale hlavně, nezapomeň, že přednější je tvůj život. Blog ti nikam neuteče a věrní fanoušci si počkají ;-)  :-)

2 Makyna Makyna | 22. listopadu 2016 v 18:27 | Reagovat

Je fakt, že moje oči krvácí, ale o to až tak nejde. Je fakt, že jak už psal Niko mi přijde kapča trochu kratší než je u tebe zvykem. Nevím jestli se ti to zkopírovalo celý, ale přijde mi to místama trochu očesaný. Ale jinak je to super (btw jako vždy) Je super, že Naruto už začal trochu s nějakým plánem jak vesnici vrátit zpět. Doufám, že mu toho nedáš moc, aby se chudák nezbláznil. Jinak, kdy to řekne Hinatě? Nooo? Jsem zvědavá na další díl. Hooodně otevřeých otázek a žádné odpovědi.
Jinak, pokud tě psaní nebaví, nepiš! Nemá to potom cenu. Dej si pauzu a uvidíš. Btw já teď studuju nástavbovku a mrtě záhul to je. Takže chápu o čem asi mluvíš. Jak psal Niko, věrní fans počkají, blog neuteče.

3 MartinaAyko MartinaAyko | 22. listopadu 2016 v 19:25 | Reagovat

za ty vysoce kontrastní barvy se velice omlouvám, ale bílá ani šedá, zelená atd prostě nešli. vzdy se zobrazoval jenom kousek, nebo se to zobrazovalo jenom po kouskach. Jinak, je to trošku kratší než normálně, taky jsem na to koukala.
Niko, ano Shikaku vyloučen z řad stratégů, měl by být inteligentní a tohle si ke kagemu nemůže dovolit, mmh hodně lidí? tož o to co je hodně 😃 A neříkej mi brouku 😝
Maky děkuju, ne nezdá se mi to ocesany, ale ještě to kdyžtak přečtu, super vždy? tak btw děkuju 😃 neboj,.nezblazni se, snad, možná,... eem. kdy to řekne Hinate, em nevím? 😃 je to vážná situace,musí promyslet víš co 😉..
jinak děkuji za vaši podporu, pauzu zatím nechystám, ještě na tom nejsem tak špatně, možná si ntb začnu nosit i do školy a psát ve škole. Erapetsaf taky možná pomůže. takže ještě uvidíme. Blog brzo bude měnit tvář, tak snad vše už bude OK

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama