Rok se s rokem sešel 04

20. listopadu 2016 v 14:02 | MartinaAyko |  FanFiction
Tak na potřetí to snad vyjde. Po další dlohé době přinášíme další díl Rok se s rokem sešel. Užij te si další díl a snad příště za kratší dobu. Btw, ještě vyjde informační článek.


Bylo kolem šesté večer. Zrovna jsme se s Hin po krátké procházce vydali na večeři. Pořád jsem myslel na to, že ještě musím za Shikamarem, jakožto největším stratégem Konohy, abych s ním probral nový krizový plán, protože ten starý úplně selhal. Bylo to špatné. Tak nějak jsem si v tu chvíli ani asi neuvědomoval, do jak velikého problému jsem se dostal. Bylo to pro mě celkem těžké. Nevěděl jsem, co si počít, ale zároveň jsem si nechtěl nechat poradit. Věděl jsem, že by mi tu všichni rádi pomohli a že někteří kagové sem razili opravdu dlouhou cestu. Procházeli jsme sídlem a já se jen díval, jak Hyuuga sídlo dopadlo ještě dobře. Věděl jsem, že jsou jiná sídla, kde mají mnohem větší škody. Mimochodem, která musím navštívit a zahrnout je do zprávy. No super, pomyslel jsem si. Asi na žádnou večeři nepůjdu a raději vyrazím do vesnice. Smutně jsem si povzdechl. Musel jsem přijmout krutý fakt, že jsem tu pro svojí vesnici nebyl v časech nejtěžších a že jsem jí neochránil, jak jsem tenkrát sliboval. Zklamal jsem, jako Hokage, jako ninja, jako já Uzumaki Naruto, potomek čtvrtého hokageho Namikaze Minata. Tohle je krutý trest, který teď musím přijmout a bojovat s pravdou, která není vůbec pěkná. Doprovodil jsem Hin zpět do baráku Hyuugy samy a skoro bez rozloučení jsem se vydal k sobě do kanceláře. Techniku problesknutí jsem použil raději až za branami sídla, jelikož jsem nechtěl riskovat, že tentokrát mě bariera nepustí. V kanceláři jsem zabalil několik dokumentů a vydal se do klanu Nara, kde jsem přes půl hodiny hledal Shikamara.
"A hele, konečně jsi zpátky," pronesl Shikamaru jen se dozvěděl o mé přítomnosti.
"Ano, už jsem se vrátil a potřebuju s tebou probrat nový krizový plán."
"Jistě, pojď, probereme to u mě v pracovně," souhlasil hned Shikamaru a společně jsme se rychlým krokem vydali k němu do pracovny.

Od Shikamara jsem odcházel už za tmy a jelikož bylo léto, tak jsem si ani netroufal tipovat kolik je vlastně hodin. Pomalým tempem jsem se ploužil do sídla klanu Hyuuga a přemýšlel jsem. Kde se asi tak stala chyba. Proč jsem opustil vesnici, nechal jí bez vůdce a nechal to dojít takhle daleko. Proč jsem se tenkrát vlastně zachoval tak jak jsem se zachoval. Proč jsem to vůbec neřešil jiným způsobem. Například, že bych se zabarikádoval u mě v sídle. Nee, to jenom já jsem musel odejít z vesnice a nechat někomu jí takhle zpustošit. A to ještě ke všemu, aby toho nebylo málo, nemáme ani ponětí, kdo celý tenhle útok způsobil. Podíval jsem se směrem k bráně. Pořád tam hořeli modré ohně, které značili, že je vesnice v izolaci. Pomocí techniky problesknutí jsem se přemístil na hlavní bránu. Brány kolem Konohy byly střeženy snad ještě víc jak samotná budova Hokage. Tolik po zuby ozbrojených ANBU jsem tu snad ještě nikdy neviděl. Vzhledem k mému zahalení jsem byl ihned obklíčen. Ovšem hned po prvních pár slovech všichni bezpečně poznali, že to jsem já a své zbraně stáhli. I když jsem věděl, že jsem nic neudělal, cítil jsem se v jejich přítomnosti zvláštně. Krátce jsem s nimi pohovořil, dozvěděl se, že už jsou tři ráno a pár slov prohodil i s kapitánkou, která byla dohlídnout na střídání směny. Když jsem dorazil domů, hodiny v kuchyni ukazovali čtyři hodiny ráno. Věděl jsem, že už všichni spí a nikoho jsem nechtěl budit, proto jsem si ustlal v obýváku a ninjovi, co stál přede dveřmi jsem nařídil, aby mě v šest ráno vzbudil. Jsem zvědav jak po necelých dvou hodinách spánku budu vypadat. Jako naschvál jsem nemohl usnout. Pořád jsem se převaloval a ne a ne usnout. Když už se mi to konečně podařilo, přišel mě vzbudit ten ninja. Bylo přesně šest hodin. Hlava mi třeštila a tělo se razantně bránilo proti vstávání. Nechtělo se mi vstávat, ale na sedmou hodinu jsem měl domluvenou schůzku ve zbrojírně, na osmou u kapitánky, v půl desátý v nemocnici a v deset se Shikamarem a dalšími stratégy u mě v kanceláři. V půl dvanácté jsem musel být ve věznici a v jednu v krizovém centru. A ve čtvrt na dvě byla schůze s kagy, kterou jsem věděl, že nemám možnost stihnout a po případné schůzce s kagy promluvit se Sasukem. Teď rozhodně není čas na odpočinek. Po úmorných deseti minutách jsem vstal, došel si do koupelny, kde jsem si dal pořádně studenou sprchu, rovnou si z lékárničky vzal prášky proti bolesti a vydal se zpět dolů, abych si uvařil kafe. Dal jsem vařit vodu, zapil prášky a mezi tím, co se vařila voda jsem hledal něco k snědku. Samozřejmě tu nic nebylo. Protestantsky jsem si zalil kafe, které jsem si přisladil o trochu více než u mě bylo zvykem. Prášky na bolest díky bohu zabrali rychle, ale mé tělo se ani po kombinaci extra studené sprchy a kafe nechtělo probudit. Rychle jsem dopil své kafe a podíval se na hodiny. I když bylo teprve půl sedmé rozhodl jsem se, že už půjdu. Cestou zkusím sehnat něco k snědku. Oblékl jsem si svůj Hokage plášť a vyrazil na cestu. Ještě jsem se chtěl vrátit pro další prášky, kdyby se náhodou bolest vrátila, ale kroky přicházející ze shora mě odradili. Jen co jsem vyšel ven dostal jsem pořádnou facku. Byl tu fakt, že jsem nevěděl, jestli je vůbec nějaké pekařství teď v provozu. Chvíli jsem bloudil po vesnici, když jsem si všiml, že u dvou rohlíků mají otevřeno. Nebo alespoň se tam svítilo. Neslušně jsem se nahl k výloze a zadíval se dovnitř. Zrovna jsem se chystal odejít, když za mnou promluvil hlas
,,Jestli něco potřebujete. klidně pojďte dál Hokage-sama."
,,Eh, já se omlouvám, nevěděl jsem, jestli máte otevřeno," usmál jsem se provinile a spolu s prodavačem vstoupil dovnitř ,,Budou mi stačit jenom dva rohlíky. Dneska mám hroznej fofr, budu rád když to všechno stihnu."
,,Tady to je," usmál se prodavač a podal mi sáček s rohlíky ,,Kdyby jste něco potřeboval, tak přijďte. Zatím jsme jediný pekařství co má otevřeno."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama