Rok se s rokem sešel 03

13. září 2016 v 21:03 | MartinaAyko |  FanFiction

Tak, jelikož si ze mě blog delá po tak dlouhé době dobrý den, vydávám další díl znovu teď. Doufám, že už se všechno vydá správně. Btw, mám ještě takovou otázku, líbí s vám desing blogu? podle mě by to chtělo změnu a bílá na černé nebo naopak? Posílám pusu a další díl pod perexem. Užívej te.



Přešly dva týdny a bouře ustala natolik aby byl možný pohyb venku a mohli se přerušit činnosti všech ochranných barier. Gaara se vydal na svůj další pracovní den opět s Narutem po boku. Jak očekával. Zprávy přicházeli v obrovském množství. Poslové se pomalu nezastavili a ani dveře v Gaarově kanceláři se pomalu nezavřeli. Gaara si v kanceláři zřídil ještě jeden provizorní stůl a stohy papírů se mu táhly pomalu přes celou kancelář. I přes Narutovu obrovskou pomoc v kanceláři pomalu nocovali, i když se od rána do noci pomalu nezastavili. Zrovna Naruto donesl čerstvé kafe, když se Gaara rozčiloval nad jedním spisem. Naruto na stole poodhrnul pár papírů, aby měl kam kafe položit a nahlédl do spisu. Po chvilce však obešel stůl, protože na spis vůbec neviděl. Nakonec nad tím i Gaara jen mávl rukou a vzal si do rukou své kafe. Nemít takovou spotřebu kafe, tak by tu asi nepřežili. Naruto se ohnul k jednomu spisu a místo toho, aby ho podal Gaarovi, doslova si s ním kecl na zadek a civěl na něj, jakoby právě dostal studenou sprchu. Gaara se chvíli snažil upoutat na sebe pozornost, ale po chvíli to vzdal a rozešel se za ním sám. Už po prvních řádcích se i sám Gaara zděsil. Ani se nedivil, že to Naruta málem položilo. Sebral Narutovi spis a sám si ho přečetl. Naruto stejně ještě chvíli jen tak seděl a civěl do prázdna, než si uvědomil, že mu Gaara spis sebral.
"Gaaro, já musím domů," vydechl mu Naruto po chvíli za zády.
"Dobrá, držet tě tu nemůžu. Ne teď, když se stalo tohle," osvobodil ho Gaara ode všeho, když vstřebal šok z toho, že se Naruto najednou objevil za ním.
"Dobře. Moc se omlouvám, že tě tu nechám, když je tu takový zmatek, ale jsem Hokage a otec a sakra, já prostě musím domů," jen krátce ho poplácal po rameni než zmizel.
Věci měl sbalené v mžiku sekundy a pomalu se ani nerozloučil jak pospíchal domů. Vesnicí se snažil běžet ještě jakš takš pomalu, aby nikoho neohrozil, ale i tak mu to moc nešlo. Navíc přitahoval moc pozornosti. Jen pomálu lidí vědělo, že tu Naruto je. Bránou už doslova proletěl, až měli strážní problém poznat kdo jim to tam vlastně proběhl. Jen co se dostal dostatečně daleko za Sunu, zastavil se a jen co trochu popadl dech, vyvolal Kyuubiho. Takhle cesta do Konohy nepotrvá tak dlouho. Hnali se lesy, lukami i pustinami dnem i nocí. Kolem půl jedné ráno druhého dne se zastavili, protože Narutova i Kyuubiho chakra poměrně ochabla a přeci jen oba už si potřebovali trochu odpočinout. Byla hustá tma a nebylo vidět skoro na krok. Měsíc byl schovaný za mraky a ani hvězdy se dnes v noci neukázali. Naruto z batohu vytáhl jedno ze svých triček a obmotal ho kolem klacku co právě našel. Když našel i zapalovač, s nechutí látku zapálil. Potřeboval alespoň trochu světla, aby mohl najít nějaké dřevo, které by mohl podpálit, aby měl nějaký zdroj tepla. Látka hořela poměrně rychle a Naruto chytal nervy z toho, že kolem nebylo pořádného dřeva. Nakonec Narazil na kupičku srovnaného, poměrně suchého dřeva. Mávl provizorní loučí kolem sebe a snažil se zaostřit co nejvíce do té neprůhledné tmy. Nikde však nikoho nezpozoroval, a tak jednoduše popadl kupičku dřeva a jako sprostý zloděj se odebral zpátky na své původní místo tábořiště. Chvíli mu trvalo než to našel, možná by ani nenašel, kdyby tam neměl kuybiho. Rychle shodil dřevo z rukou na zem a v jakš takš přijatelně srovnaném tvaru ho zapálil. Chvíli koukal do ohně, než odvolal Kyubiho a vyčerpáním usnul. Zrovna nad lesem vycházelo slunce, když Naruta probral neznámý ninja. Naruto prvně chtěl vyskočit na nohy, ale když mu byla následně přiložena katana na krk, rozmyslel si to. Chvíli se na ninju upjatě díval. Ten však jen stál nad jeho tělem, s pohledem upřeným na něj jen tak stál a katanu mu držel až nebezpečně blízko u krku. Naruto se blíže podíval na jeho katanu a až když spatřil její lemování, zhluboka si oddechl.
"Jsi vážně pitomec. Víš jak jsi mě vyděsil. Jsi vážně idiot Sasuke," zkonstatoval Naruto a rukou odrazil jeho katanu.
"Já jsem idiot, ale že ty jako Hokage tu jen tak nocuješ bez nějaký ochrany, to je jistě úplně v pořádku," usmál se Sasuke a koukl se na dohořívající oheň " A ještě k tomu máš zapálený oheň z dubovýho dřeva, aby to bylo vidět na míle daleko."
"Jo, jo, jo. Vlastně můžu bejt rád, že jsi na mě narazil, že," zasmál se Naruto a zbytky ohně rozhrábl, aby rychleji vychladli "Jdeme do Konohy?"
Sasuke jen krátce pokývl a katanu vrátil zpět do svého pouzdra, aby mu nebránila v běhu. Naruto ani netušil, že do Konohy už je to jen pár hodin. Rozeběhli se celkem pomalým tempem. Sasuke se vracel už dlouhou dobu a několikrát si musel cestu prodloužit, aby se vyhnul zbytečným problémům. Za celou tu dobu, celé ty tři dny, co se vracel vlastně nespal a při vědomí ho drželi výživové pilulky, vyžebraná kafe a spousta naděje, že už brzy bude doma, se svojí rodinou. Naruto pořád přemýšlel o tom nejasném vzkazu, co mu přišel z vesnice. Myslel, že už je ode všeho klid. Ale, vybral si snad někdo tu dobu, kdy tam nebyl a vesnici uškodil? Sasuke chvíli Naruta sledoval a snažil se přijít na to, z čeho je tak přešlý.
"Sasuke, slyšel jsi o tom, co se stalo ve vesnici?" pronesl po chvíli Naruto, když už věděl, že se na něj Sasuke dívá.
"Něco málo Naruto. Nikdo o tom nesmí vynášet informace ven, proto vím jen málo, co sama Tsunade dovolila, abych se dozvěděl. Co o tom víš ty? Rozsah škod, počty raněných, mrtvých?" Sasuke nevěděl asi o nic méně než Naruto.
"Nevím nic, jen to, že na Konohu byl spaden útok zatím neznámými pachateli, nejvíce poškozena je severní část vesnice a oblast kolem budovy Hokageho a mých sídel. Vypadá to, že někdo měl spíše spadeno na mě, ale asi nevěděl, že tam momentálně nejsem," zauvažoval si Naruto.
"Nebo to má být jen výhružka. Třeba tě někdo chce vyděsit, vydírat tě. Naruto, nezapomeň, co se stalo před dvěma lety."
"Řekneš o tom někde a seš mrtvej, je ti to jasný Sasuke!"
Sasuke jen přikývl a přidal do tempa. Už musejí být v Konoze, jinak se Naruto, ale i on, zblázní. Běželi a nepromluvili spolu ani slovo. To ticho, které mezi nimi nastalo, nebylo pěkné. Sasukeho to znervózňovalo, ale na druhou stranu věděl, že si za to může sám. I když, nechtěl udělat nic špatně. Jen chtěl Naruta varovat. Na druhou stranu měl si uvědomit, co to s ním udělá. Pro něj jistě ještě nezahojené rány. Ani on sám by se z té situace tak rychle nevzpamatoval. Znovu si povzdechl a podíval se na oblohu. ,Bože, bože za to nás to trestáš, povzdechl si znovu a do očí si aktivoval sharingan. Neměl dobrý pocit a věděl, že jeho pocity se nemýlí. Prudce ztrhl Naruta ke straně. Ještě kousek a skončil by v pasti. Naruto se na něj prvně ublíženě podíval, ale až když Sasuke přesekl chakrové vlákno pochopil. Jen na něj děkovně pokývl a pomohl zvednout se ze země. Musí se mu omluvit. Neměl se takhle zachovat.
"Promiň mi to Sasuke, jen to pořád ještě bolí. Vím, je to už dva roky, ale to jsou rány, které se nikdy nezahojí," omluvil se mu nakonec Naruto když už se za svižného tempa vraceli do Konohy.
"Já to chápu, neuvědomil jsem si to. I ty promiň. Mělo mi dojít, že to ještě bude bolet."
Cestou se vyhýbali ještě hromadě pastí.
Konečně se před nimi objevili brány Konohy. Už z dálky zpozorovali početné hlídky na branách. Ještě více přidali do tempa a během chvíle stáli před hlídkou Konožských ANBU. Sasuke deaktivoval sharingan a zaostřoval kamsi do dálky. Chvíli sledoval mlžící se obzor, než se chytl Naruta a tichoučkými slovy mu oznámil, že každou chvíli bude bez sebe. Naruto se jen krátce omluvil a se Sasukem se přemístil rovnou do nemocnice. Tam ho jen předal do péče sestřiček a sám se přemístil do své kanceláře. Teda, původně chtěl. Ale jakási neznámá síla ho odmrštila pryč a on nalétl do stěny. Cítil jak na chvíli ztratil plné vědomí, také ucítil jak mu z čerstvě utržené rány na hlavě teče krev. Chytl se za bolavé místo na hlavě a postřehl hlasy, které ho oslovovali a ptali se na jeho stav. Jen krátce pokývl, že je v pořádku a podíval se na další Konožské ANBU. Rozhlédl se kolem sebe a zjistil, že se nachází před kanceláří. Krátce se podíval na ANBU a žádal si vysvětlení.
"Tsunade sama má poradu čtyř kagu," vysvětlil jeden z ANBU
Naruto se zvedl se země a po chvíli motavé jízdy se rozešel ke dveřím na kterých vytvořil pečeť. Pustil do ní svojí chakru a tím deaktivoval průchodovou bariéru pro svojí osobu. Po menším odporu ostatních barier vešel do kanceláře. Málem se na něj zvrhla zbraňová bitva, ale hned jak ho zpozorovali, ztuhli v pohybu.
"Omlouvám se za vyrušení vážení, ale už jsem zpátky," konstatoval Naruto a vzal si do rukou mapu, co byla položená na stole "takže chci vědět, co se tady stalo, co se probírá na téhle poradě a proč mě sakra nikdo neinformoval."
"Vítejte zpátky Hokage sama. Dne osmého tohoto měsíce byla vesnice napadena několika ninji, zatím neznámých totožností. Jedním z podezřelých je Kizuma Yakashi, vůdce gangu rudých mraků, dalším z podezřelých je jeho bratr Ato Yakashi. Ještě přesně nevíme, jestli to byli zrovna oni dva, protože gang rudých mraků den předtím zaútočil na Mračnou. Jelikož je to odsud tři dny dá se spekulovat o tom, zda tu byl, nebo ne. Mezi další podezřelé patří Sasori, který konvertoval k nově vzniklé organizaci jménem Výbuch zloby a další její menší odrosty jako umění vraždy a krveprolití. Celkem odhadujeme kolem sto útočníků. Většinou nukenini a mezisvětově hledaní. Podařilo se nám zajistit devět lidí, které nadále držíme v našem výslechovém centru. Naši odborníci se z nich snaží získat nějaké informace, ale na ty stále čekáme. Přeci jenom mají trochu tuhý kořínek. Jinak, snažili jsme se informovat vás i Kazekageho, aby mohla být rada kompletní, ale vzhledem k písečné bouři se nám to nepovedlo," Tsunade mi podala do ruky svitek na kterém měli asi být stručné informace.
"Myslel jsem, že organizace rudých mraků se rozpadla? A kdy Sasori invertoval k Výbuchu zloby?" optal se Naruto zmateně a podíval se z okna. Sledoval zmatené, smutné a naštvané pohledy místních lidí. "Jak, jak se to vůbec mohlo stát? Jak, jak mohli projít přes brány jen tak, aniž by si někdo všiml, že se sem dostali tak nebezpeční zločinci. Jak mohli hlídky dopustit, aby se tohle stalo. Vždyť byl vyhlášen stupeň zvýšené pohotovosti."
"A jak jste vy mohl dopustit, že jste tu nebyl," padla najednou otázka a v místnosti nastalo hrobové ticho.
"O tom, proč jsem tu byl nebo nebyl jsem nemohl rozhodovat a vůbec nemáte právo mě soudit. Takže nyní vypracujeme krizový plán a začneme s opravami vesnice. Také doufám, že všem raněným byla poskytnuta ta nejlepší péče. Všechny úlohy samozřejmě uhradím. A ještě mi řekněte, proč není aktivována bariera obnovy."
"Bariéru obnovy jsme se snažili již několikrát aktivovat, ale bohužel se nám to nepovedlo. Pořád barieře něco brání v jejím plném aktivování. Věřte, že jsme se opravdu pokoušeli Hokage sama. Všem raněným je samozřejmě poskytnuta ta nejlepší péče v čele s těmi nejlepšími lékaři Konohy. A Hokage sama, tohle je pro vás," předala mi Tsunade na konci dopis.
Pomalu jsem ho otevřel a do speciálního papíru jsem pustil svojí chakru. Už předem jsem věděl, že to nebude jen tak ledajaký dopis. Věděl jsem, že tohle psal určitě někdo, kdo se obával, aby se jeho obsah nikdo nedozvěděl. Už po prvních řádcích se potvrdili moje domněnky. Dopis psal Hyuuga sama a popisoval v něm svojí složitou situaci v klanu a na závěr mě prosil o pomoc a odpuštění. Kdo by to byl tušil, že se s Hyuugou samou budeme muset usmiřovat zrovna teď a že zrovna on mě bude žádat o pomoc.
"Dobrá, prozatím ukončuji tuto schůzi. Vypracuji krizový plán a uvidíme se tu společně zítra ve čtvrt na dvě."
Kagové tam ještě seděli, ale nakonec, když jsem jen tak nehnutě pět minut hledět z okna, odešli. Zůstala tam už jen Tsunade, která měla očividně na srdci něco, o čem nevěděla jak mi říct. Věděl jsem, že teď je právě pravý čas, abych se znovu spojil s Kyuubim. Od té doby, co jsem se Sasukem odešel z tábořiště, jsem mezi námi nechal aktivovanou barieru, abych ho nemohl poslouchat a on zase poslouchat mě. Zrušil jsem barieru a v mysli hledal Kyuubiho. Chvíli i to trvalo, protože ten parchant na mě byl očividně naštvaný. Po chvíli jsem s ním navázal spojení a zeptal se ho na informace, které stihl nastřádat. Po chvíli mé nepřítomnosti odešla i Tsunade. Když jsem se vrátil zpět do svého těla postřehl jsem, že mi Tsunade na stole zanechala krátkou zprávu. 'Vracím se do nemocnice, tam budu více potřebná jak tady, kdyby si cokoli potřeboval neboj se ozvat.
Podíval jsem se z okna a postřehl jak se sem blíží několik ninju z klanu Hyuuga. Rozhodl jsem se jim vydat naproti. Už jen kvůli tomu dopisu, co jsem dostal od Hyuugy samy. Věděl jsem, že bych se měl do sídla dostavit co nejdřív. S ninji jsem se málem srazil u vchodu a samozřejmě se šli podívat po mně a vyřídit mi další zprávu od Hyuugy samy. Na otázku jestli je moje rodina v bezpečí mi nikdo neodpověděl a všichni najednou zmizeli. Pomocí techniky problesknutí jsem se přemístil do centra sídla klanu Hyuuga. Bariera sice odporovala, ale nechala mě projít. Určitě zase vymysleli nový typ bariery o kterém nevím a na které jsem určitě nedal povolení. Chvíli jsem se dezorientovaně rozhlížel, než jsem se vydal k domu, kde bydlel Hyuuga sama. Doufal jsem, že tam bude, bude tam i moje rodina a budou všichni v bezpečí. I když ještě než jsem vstoupil do dveří, uvědomil jsem si, že zřejmě budu muset nějak obhájit svůj náhlý odchod a co vlastně jsem u Ahika tenkrát viděl. Věděl jsem, že za tohle by mě nejen Hyuuga sama zabil. Měl jsem to už tenkrát vzdát, nesnažit se být Hokage, být dobrým ninjou co ochrání vesnici a bude mít velkou rodinu. Měl jsem to tenkrát vzdát a umřít. Nakonec jsem zhluboka vydechl a vkročil dovnitř. Celá místnost byla nebývale prosvětlená, krásně provoněná vůní lilií.
"Táta, táta," uslyšel jsem hned hlas Ahika a úplně se mi oči zalili slzami.
"Zlatíčko," popadl jsem ho do náruče a pevně si ho k sobě přitiskl "Kde máš maminku."
Podíval se na mě a očíčka se mu též zalili slzami. Zprvu jsem se viděsil, že snad,... ne! Věc na kterou se nesmí myslet. Za zády jsem uslyšel kroky. Prudce jsem se otočil.
"Hyuuga sama, co, co se stalo. Jste všichni v pořádku," ani jeho pohled se mi moc nelíbil.
"Pokud se ptáš na tvojí rodinu, tak jak vidíš, Ahiko je v pořádku a Hin, ta taky, v době útoku na Konohu tu nebyla, takže jí se také díky bohu nic nestalo. No a pokud se ptáš na celkové ztráty. Přišli jsme o několik ninjů. Sice to není velké číslo, ale každý život, každý mrtvý se počítá. Spousty našich ninjů leží v nemocnici, ale většina už je na tom dobře a mohli by jít brzo domů. Mimochodem, jsem moc rád, že jsi zpátky," řekl Hyuuga sama přičemž mě na konci objal.
Sice jsem nemohl uvěřit tomu, co se to právě stalo, ale byl jsem rád, že jsme se konečně usmířili a že spolu konečně můžeme normálně mluvit. "Vůbec, kde je Hinata?"
"Spí u sebe v ložnici, má toho za sebou hodně, tak dospává to, co nemohla naspat," převzal si ode mne malého Ahika a nepatrně mi naznačil, že bych se za ní mohl jít podívat. Jen jsem krátce pokývl a hned odešel. Bude to tu těžké. Ale, alespoň se mě Hyuuga sama hned neptá, co se stalo, proč jsem odešel a tak. Chtěl jsem i doufat, že by se snad nezeptal a nechal tomu volný průběh, ale věděl jsem, že nemůžu. Alespoň vím, co jsem tenkrát u Nakuri měl hledat a proč nám jí unesli. Po ninjich jako by se slehla zem. Ať jsme hledali na jakékoli světové strany, tak nic. Prostě jako by se vypařili. Nikdy jí nepřestanu hledat, nikdy se nepřestanu ptát jestli jí někdo náhodou neviděl, nebo o ní něco neví. Nikdy! Je to prostě moje dítě, které nemohu jen tak nechat někomu celý život napospas. Podíval jsem se na své předloktí. Pečeť, kterou jsem jí dal na ochranu byla pryč. Když pečeť tenkrát zmizela a s ní i Naruki, myslel jsem, že se asi zblázním. Pečeť se znovu několikrát vrátila a zase zmizela, ale určitě nefungovala, protože je celkem blbost, aby Nakuri několikrát zemřela a pak zase oživla. To prostě byla blbost.
Po dlouhém přemýšlení o minulosti jsem opatrně nakoukl do ložnice. Hin spala. Tak se mi ulevilo, že jsem jí viděl živou, zdravou, bez zranění. Byla tak klidná. Věděla, že je v bezpečí. Chvíli jsem jen nehnutě stál za dveřmi, než jsem se rozešel k ní. Zlehka jsem se posadil na postel a jemně pohladil její tvář. Nechtěl jsem jí probudit. Tiše jsem seděl vedle ní a sledoval jak zlehka oddychuje v hlubokém a jistě klidném spánku. Sice jsem to zprvu nechtěl udělat, ale nakonec mi to stejně nedalo. Opatrně jsem si lehl vedle ní a zlehka jí objal. Hin se krátce zavrtěla. Lekl jsem se, že jsem jí vzbudil, ale nakonec to vypadalo, že spí. Oddechl jsem si. Jistě je unavená a potřebuje si odpočinout. Jen zlehka jsem si povzdechl. Jak já bych si potřeboval odpočinout. Cesta byla dlouhá a náročná. Na chvíli jsem zavřel oči a znovu se zapřemýšlel. Najednou jsem však postřehl, jak mě Hin pevně stiskla ruku.
"Bylo to tu bez tebe tak těžké," povzdechla si a následně na mě otočila pohled.
"Promiň lásko, musel jsem a vrátit se dříve, to nešlo. Sunu zasáhla ohromná písečná bouře. Vrátil jsem se hned jak jsem se dozvěděl, co se stalo a bouře ustoupila natolik, aby bylo bezpečné odejít," bylo těžké se jí podívat do očí.
"Já ti věřím, přesto by mě zajímalo, proč jsi tak náhle odešel, ale, povíš mi to až uznáš za vhodné," usmála se Hin a věnovala mi krátký polibek.
Jen jsem krátce přikývl. Ještě chvíli jsme takhle spolu leželi, než jsem se musel zvednout, protože jsem věděl, že už nemám moc času na to, abych vypracoval krizový plán. Sice jsme se s kagy měli sejít až zítra, ale musím spoustu věcí probrat se stratégy, a taky mě čeká nejedno zařizování. Určitě budu muset vyřídit spoustu papírů, projít vesnici a zastavit se na spoustě míst. Bude to těžké období, kdy si člověk uvědomí, že být Hokage a dobrý vůdce pro vesnici není jednoduché

 


Komentáře

1 MartinaAyko MartinaAyko | Web | 13. září 2016 v 21:05 | Reagovat

Ještě si teď tak uvědomuji, jak si to prohlížím, možná sem dám zpět nastavení, protože mi tohle bije hrozně do očí. Jak jste na tom vy? :-?

2 Niko Niko | 16. září 2016 v 10:14 | Reagovat

Ah ano, pls, pls změň to. Ta zelená je,.. prostě to sem nesedí. A taky změň navigátory pls.
Jinak, what, what what. To je úžasný. Fakt. Děkuju za další díl. Opět plno zvratů a situací nad kterýma musím přemýšlet, thanks. Jinak moje povídka bude? :-?

3 Makyna Makyna | 20. září 2016 v 20:07 | Reagovat

Ayko vážně úžasné. O_O Jsem ráda, že jsi se po tak dlouhé době vrátila a musím uznat, že jsem na tomhle blogu znovu vlastně náhodou :-| Ale už sem budu zase dorážet. Nějak jsem si na to zvykla, ale klidně to změň, bude to víc ncc :-D  ;-)
Teď k dílu :-D : Vážně brutální díl. Takový rychlý obrat, to jsem teda nečekala. Ale alespoň mám zase něco na zamyšlení. Děkuji Ayko, nemůžu se dočkat dalšího dílu ;-)

4 Viola Viola | 30. září 2016 v 19:58 | Reagovat

Vidím, že sa v písaní čím ďalej tým viac zlepšuješ 💖 kraaasa teším sa na pokračovanie

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama