LNLS 19

5. srpna 2015 v 21:40 | MartinaAyko |  LáskaNinjaLoutkaStrom CZ

Nemožné se stává možným, několik tisíc slov za necelý den. Áno, Ayko to stihla. Stihla jsem to. Je to tady. Další díl LNLS. RealLife i povídka pro Nika v plném proudu rozepsány. Jinak, teno díl jsem měla dopsaný už včera, ale jak jsem řekla, ve středu. Real Life určitě zítra. Asi bych to stihla i dnes, ale bohužel jsem měla jiné věci na zařizování.



A po dlouhé době bylo v Konoze opět rušno. No, ono tam teď sice už rušno bylo, ale jakmile se Konohou rozneslo, že přichází Hokage, všichni začali panikařit. Nikdo nevěděl, kdo je nový Hokage, jelikož oficiální vyhlášení pořád neproběhlo. Všichni věděli, že nový Hokage splnil pro vesnici velice důležitý úkol a potřebuje chvíli na zotavení, ale kdo je novým Hokagem, to pro zatím zůstávalo záhadou. O novém vůdci vesnice věděl pouze jeden člověk, bývalá Hokage vesnice, Tsunade.
"Stáhněte plachty, stáhněte plachty," zakřičel kdosi a celou vesnicí se to neslo až k monumentu, kde to urychleně provedli.
"Svolávejte shromáždění, nenápadné shromáždění, okamžitě, všichni se nenápadně přesouvejte k budově Hokageho," rozléhalo se ze všech stran od výpomocných ANBU.
Najednou v Konoze nastal ještě větší chaos. Lidé se začali překřikovat, strkat do sebe a navzájem se předbíhat. Situace byla po chvíli uklidněna a násilníci byli rozehnáni do stran tak, aby nikdo nepřišel k vážnému úrazu.
Naruto už se pomalu blížil k vesnici a celý rozruch sledoval už z dály. Vůbec nechápal, o co jde, ale doufal, že se to brzy dozví. Dost ho deptalo, že neví, kdo je nový Hokage a že neví, komu se bude hlásit. K tomu tu musel být hromadný povyk, o kterém nebylo známo původu. Trochu přidal na tempu, které zvolnil až ve chvíli, kdy před ním přistály tři kunaie. Opovážlivě je sebral a připravil je k útoku, Do druhé ruky si vzal svojí katanu a rozhlédl se kolem sebe. Najednou jen ucítil silný poryv větru a upadl do bezvědomí. Dva muži se jen ujistili, že je opravdu v bezvědomí a pevně ho spoutali v lanech. Nejprve ho odzbrojili, a pak se s ním vydali do vesnice. Před branou ho předali několika ANBU, kteří s ním zmizeli neznámo kam. Celá ta věc proběhla tak rychle a neočekávaně, že si toho ani nikdo nevšiml. V Konoze se lidé pomalu uklidnili a přemístili se do spořádaného davu, který se nakupil do vyznačené zóny před budovu Hokageho. Na střechu budovy Hokageho vystoupala Tsunade a za ní její dva osobní strážci. Ne že by je Tsunade potřebovala, ale práva o ochraně Hokageho se musela ctít chtě nechtě. Podél celé střechy se ještě rozprostřelo několik dalších ANBU. Tsunade jen do vzduchu ukázala kombinaci nějakých znaků. ANBU se jen pod svými maskami podivili než se všichni ztratili.
"Ještě malé strpení," houkla Tsunade na neklidný dav a sešla ze střechy do své bývalé kanceláře, kde Hokagemu zanechala krátký vzkaz.
Když znovu vyšla na střechu vyměnila si pár slov s ANBU, kteří se opět vrátili na střechu a ti rozvinuli obří transparenty se znaky Konohy.
Pohled Naruta
V Konoze je nějak velké rušno, co se to tam zase děje? To je nový Hokage asi fakt na houby, když je tu takový bordel. Ještě více jsem přidal na tempu, abych mohl být v Konoze co nejdříve. Fakt už chci být doma, obejmout Hinatu a zůstat tu s ní. Už nechci odcházet, už nechci být elitní ninja, chci tu jen zůstat s ní. Přede mnou přistáli tři kunaie, a tak jsem trochu zvolnil na tempu. Rychle jsem kunaie sebral ze země, připravil si je k útoku a do druhé ruky si ještě vzal svojí katanu. Obezřetně jsem se rozhlédl kolem sebe, ale nikoho jsem nespatřil. Najednou jsem ucítil silný poryv větru a chtě nechtě jsem z nějakého důvodu upadl do bezvědomí...
... Když jsem se probral, měl jsem zavázané oči, svázané ruce i nohy k sobě a ležel jsem v dost krkolomné poloze. Snažil jsem se zaposlouchat se, jestli bych neuslyšel něco, nebo někoho. Zkusil jsem tělo dostat do trochu přirozenější pozice, ale každý pohyb mě strašně bolel. Překonal jsem stavy bolesti a rukou se pokusil nahmátnout uzly na provazech. Jistou zkušenost s rozvazováním uzlů a úniků z podobných situací jsem měl, ale momentálně mě nenapadalo nic, co by mi pomohlo se odsud dostat. Ještě chvíli jsem se snažil bojovat s bolestí a nějak se dostat z lan, než jsem zaslechl, jak někdo vstoupil do místnosti. Přestal jsem ve svém snažení vyprostit se z provazů a pro teď se snažil odposlouchat pohyb člověka, který před chvílí přišel. Ještě chvíli jsem se snažil soustředit, než mě z mé míry soustředění vyvedla rána do ramene. Sice to bylo dost nečekané a bolestné, ale jen jsem zprudka vydechl a potlačil svůj hněv. Co se to u všech čertů děje, ve vesnici je šílenej povyk a mě ještě unesou. No, jen jestli to není jeden z dalších povedených žertíků Hyuugy samy jako tehdá.
"Hej ty!" zakřičel kdosi když mě znovu kopl do ramene.
Jen jsem mírně pootočil hlavu za tím hlasem "Já?"
"Jo ty," někdo mi přeřízl provazy na rukách i nohách a po chvíli mi sundal i šátek z očí.
"Kde to proboha sem," mírně jsem přivřel oči a snažil se zaostřit na muže, který se skláněl nade mnou.
"Kde jsi není důležité, stejně tak, jako kdo jsem já, kdo tě unesl a proč. Každopádně, jsi volný. Takže být tebou bych teď co nejrychleji zmizel a na nic nečekal," odpověděl muž a už se měl na odchodu.
"Hej počkej ty hajzle, au," zavýskl jsem, když mě následně po mém kroku vřed cosi srazilo k zemi.
"Bejt tebou bych volil slovník," zasmál se muž a podal mi ruku "Tady můj kámoš by ti mohl ublížit."Jen jsem si povzdychl a muži v patách jsem se vydal ven.
Šli jsme dlouhými chodbami a neustále jsme někam zahýbali, než mě muž konečně dovedl k východu a propustil mě ven. Hm, nic přepychového. Z venčí to vypadalo jako budova v rekonstrukci, ale těžko říct, co je pravdou. Po chvíli jsem se rozkoukal a zjistil jsem, že jsem vlastně v Konoze, ale to už jsem byl dost daleko od budovy a nepamatoval jsem jsi kudy jsem tam vlastně došel. Povzdychl jsem si a co nejrychleji jsem se vydal za Hokagem. Věděl jsem, že se bude něco dít, a tak jsem chtěl, abych ho zastihl ještě dříve než celá akce začne. Prodral jsem se mohutným davem, ale stráže mě pustili téměř okamžitě. Nevím proč se mi všechno už od počátku zdá nějak podezřelé, ale ani trochu se mi to každopádně nelíbí. Zajímalo by mě, proč jsou ti lidé tak nervózní a proč je všude tolik stráží. Vyběhl jsem ke kanceláři Hokageho, kde stály čtyři těžce ozbrojení ANBU. Trochu jsem přibrzdil a zůstal stát kousek od nich. Přeci jen tu nikdy žádní takový ANBU nestáli.
"Em, smím dovnitř?" optal jsem se po chvíli civění na ANBU.
"Jistě, račte," uklonili se oba a ustoupili mi ze dveří.
Zdráhavě jsem zaklepal a vešel dovnitř. Nejprve jsem za sebou zavřel dveře a až poté jsem se s pozdravem ohlédl na Hokageho..., jenže žádný v místnosti nebyl. Na stole jsem si všiml až moc podezřele vyhlížejícího papíru, a tak jsem k němu přistoupil a papír vzal do ruky.
"Uzumaki Naruto, pokud právě ty čteš tento list, okamžitě se za námi dostav na střechu budovy Hokage. Budeš očekáván nový Hokage."
Zahlédl jsem svůj odraz v okně a až teprv teď jsem si uvědomil, že před okny jsou stažený transparenty se znaky Konohy. Blíže jsem se na sebe podíval a zjistil jsem, že teda nevypadám zrovna nejlépe. Shodil jsem si ze zad batoh a vyhrabal jsem z něj ručník a lahev s posledními zbytky vody. Trochu jsem ručník namočila setřel si krev a špínu z obličeje a rukou. Člověk si ani neuvědomí, jak hrozně vypadá, dokud se nevidí. Upřímně jsem si povzdychl nad tímto složitým životem. Ještě jsem si párkrát rukou projel vlasy a přemístil se na střechu téhle budovy. Věděl jsem, že dole je hromada lidí a já jsem ani netušil, proč zrovna já se mám dostavit nahoru. Objevil jsem se kousek od vchodu, kterým by jsem se na střechu dostal normálně a nechtěně jsem srazil i dva ANBU, co stály nahoře. Tiše jsem si zanadával a stále se držíc za bolavou hlavu jsem přijal nabízenou ruku a postavil jsem se. Tiše jsem se omluvil těm dvou ANBU, co jsem svalil na zem a rozhlédl jsem se po střeše. Kousek od zábradlí jsem zahlédl Tsunade a čtyři ANBU, co stáli vedle Tsunade. Jeden z nich držel plášť šestého Hokageho a ten druhý držel jeho klobouk. Váhavým krokem jsem se rozešel k Tsunade. Chtěl jsem zrovna na Tsunade zavolat, když v tu se všichni ANBU prudce otočili a tasili svoje katany. Automaticky jsem udělal to samé a chvíli jsme takhle všichni proti sobě tasili zbraně. Naše počínání však po chvíli ukončila Tsunade, když se otočila a dala všem ANBU znamení. Po chvíli, co sbalili své zbraně, nejistě jsem ji složil taky. Tsunade se na mě chvíli dívala s pohledem, který jsem u ní nikdy neviděl a vůbec jsem nedokázal určit, co tenhle pohled má znamenat.
"Uzumaki Naruto!" zakřičela najednou a všichni ANBU zaměřili svůj pohled na mě. "Předstup blíže."
Nejprve jsem chtěl něco namítnut, či se optat co jsem provedl a tak, ale nakonec jsem jen udělal několik kroků k Tsunade. Nejprve jsem měl nutkání před její rukou uhnout, ale v posledním momentě jsem to přehodnotil a jen čekal co bude dál.
"Jsi v tom..., v tom v čem bys asi možná po pár měsících nechtěl být," pravila vážně se zvláštním podtextem a několik ANBU k mě přistoupilo a postrčilo dopředu. "Právě jsi v tom největším průseru ve kterým jsi kdy byl. Užij si to."
ANBU mě postrčili tak hrubě, že jsem málem přepadl přes zábradlí, které se najednou objevilo přede mnou. Najednou se mi tak naskytl pohled na všechny ty lidi ve vesnici a jejich šok, při pohledu na mě, kdy jsem se podíval smrti do očí. Pevně jsem se rukama chytl za zábradlí a postavil se zpátky na nohy. Znovu jsem pohlédl do toho davu, který se tu shromáždil. Všichni se dívali k nám nahoru a čekali co se bude odehrávat. V tu mi něco v hlavě bliklo a rychle jsem se otočil na monument Hokage v naději, že zjistím jak to je. Jenže k mému zklamání jsem zjistil, že obličej nového Hokageho je zakrytý. Nikdy, jsem si nemyslel, že bych mohl být až v takovém průseru, že by mě s tím stavěli před celou vesnicí.
'Co jsem sakra provedl?' zapřemýšlel jsem se na chvíli, než mě ANBU odtrhli od zábradlí a postrčili několik kroků od něj. Alespoň jsem měl jistotu, že nespadnu dolů, ale zase jsem se ocitl vedle Tsunade. Bývalé Hokage vesnice v obklopení několika ANBU. Vedle mě stojící Tsunade si hluboce povzdechla a otočila se ke mně.
"Uzumaki Naruto, po velice náročném období mé vlády jsem ráda, že mohu být součástí volby nového Hokageho této vesnice," s Tsunade jsme přešli blíže k zábradlí a podívali se do davu "Myslím, že jsem pro vesnici udělala vše co jsem mohla a byla jsem pro ní těch několik let dobrým Hokagem. Jsem velice ráda, že jsem měla tu čest vládnout této krásné vesnici a také těmto velice milým, přívětivým a ochotným lidem, kteří jsou denodenně připraveni obětovat své životy za tuto vesnici. Bylo mi ctí." dav krátce zaskandoval a Tsunade se na mě s vážným pohledem podívala.
"Uzumaki Naruto, myslím, že chápeš vše co jsem tu řekla asi nejlépe a že pro tebe vesnice představuje stejně spjatou rodinu jako pro mě," jen matně jsem sledoval ANBU, kteří k nám přistoupili a přikývl jsem. "Uzumaki Naruto, je mi velikou ctí tě jmenovat svým nástupcem. Uzumaki Naruto, odteď se stáváš novým Hokagem Konohy," zvolala Tsunade, aby to náhodou někdo nepřeslechl a hlavně asi aby mi to v hlavě znělo ještě dlouho.
"Doufám, že dodržíš vše, co jsi mi tenkrát řekl a budeš naší vesnici chránit ze všech sil a nikdy nedovolíš, aby naši občané přišli bezdůvodně k újmě. Doufám, že budeš naší vesnici vládnout s tím nejlepším záměrem a ctít a respektovat všechny obyvatele vzhledem ke svému postu."
"Tuto vesnici ochráním, i kdybych pro ní měl zemřít, pro svou vesnici zemřu, jen abych jí ochránil. Toto kdysy pravil můj otec. Přesně v okamžiku, kdy se on sám stal čtvrtým Hokagem této vesnice a mě je velikou ctí tato slova citovat. Moc lidí už mého otce nepoznalo osobně, ale můj otec je hrdina, stejně tak jako všichni ti, co mají vytesanu svojí hlavu tady na monumentu za mnou," s chvějící se rukou, hlasem i srdcem jsem ukázal na monument Hokagu. "Bude mi ctí vám dělat Hokageho a být stejně tak dobrý jako všichni Hokage přede mnou. Bude mi ctí," prohlásil jsem otočen zpět k davu a padl do pokleku.
Čekal jsem, že budou lidé proti, že nebudou chtít tak mladého Hokageho, ale najednou dav začal tleskat, výskat a skandovat moje jméno. S úlevou jsem si vydechl a postavil se. Rozhlédl jsem se po Konoze a po všech těch úžasných lidech, kteří teď byli nadšeni ze svého nového Hokageho. Ze svého Hokageho, kterým jsem byl já. Jen matně jsem vnímal, jak mi ANBU přes ramena přehodili můj plášť a na hlavu nasadili hokagovský klobouk. Po chvíli jsem se do pláště oblékl a se kloboukem v dlani jsem zamával davu. Byl to neuvěřitelný pocit. Tolik let, tolik bolesti a utrpení , tolik smutku a zklamání, tolik druhý bolesti, ale tolik lásky,něhy, nových přátelství a návratů starých dobrých přátel, tolik pocitů a tolik snahy. Tolik jsem si tohle přál a tolikrát jsem si to představoval a teď se mi to konečně splnilo. Dnešní den se mi zapíše do hlouby duše a budu na něj vždy rád vzpomínat. Na den, kdy se mi konečně spnil sen a kdy jsem se stal Hokagem. Pozorněji jsem se zahleděl do davu a snažil se v té romadě lidí najít Hinatu, Hiashiho nebo Sasuke, vlastně třeba i někoho z klanu Hyuuga, kdo by mi řekl, jak to vypadá s Hinatou. Otočil jsem se za sebe a spatřil tam Hinatu a Hiashiho, jak se šťastně usmívají.
"Hinato," zavřískl jsem šťasně a rezeběhl se za nimi.
"Naruto, tak strašně jsi nám chyběl," s Hin jsme se zlehka objali, ale já už jí nikdy nechtěl pustit.
"Jak se má miminko, jste v pořádku?" optal jsem se po chvíli a zadíval se na její krásně zakulacené bříško.
"Jistě že jsou v pořádku. Vždyť jsem ti na ně celou dobu dohlížel, takže jsou v pořádku," usmál se na mnou hlas, který jsem poznal bezpečně. Zprudka jsem se otočil a objal i toho člověka, i když to bych normálně nedělal. "Sasuke ani nevíš jak rád tě zase vidím."
"Já tebe taky, bože gratuluju ti kámo, i když tedy spíše, Hokage sama, Uchiha Sasuke se hlásí k vašim službám," zalichotil mi Sasuke a padnul do důstojného pokleku.
"Prosím tebe, neblázni, ještě se budu červenat," usmál jsem se a vytáhl Sasukeho zpět na nohy.
Přešel jsem zpět ke kraji budovy a podíval se do ještě rozjíceného davu "Má zlatá Konoho. Milý zástupci všch klanů, vyšší nadřízení, ale i prostí občané, ženy a děti této vesnice. Děkuji všem kteří mi daly tuto možnost a napsali mé jméno na volební papír. Doufám, že nezklamu vaše očekávání a budu vám dobrým Hokagem."
"No a jak už to zvykem při každé volbě nového Hokageho bývá, dovoluji si týdenní slavnosti na počest Hokageho a vesnice prohlásit za právoplatně zahájené," postavila se vedle mě a
ve stejném momentu, kdy skončila se svým proslovem, se Konohou rozlehl třesk ohňostroje a slavností salvy. Ještě chvíli jsem stál na budově Hokageho než jsem skočil dolů a přes zábrany skočil mezi dav lidí. Bylo to úžasné, brzo budu znovu otcem, celá cesnice jásá a já jsem Hokage. Co víc jsem si mohl snad ještě přát bylo, aby sem mohl alespoň ještě jednou spatřit svojí dceru, o kterou mě tak krutě osud připravil. Rozhodl jsem se však hodit myšlenky za hlavu a dle skandujícího davu jsem se vydal vše zapít do hospody "U Staré báby", kde jsme strávili již mnoho krásných večerů a oslav. Cestou jsem se horlivě bavil se všemy okolo a přejímal jejich nadšení a doprou náladu. Konečně se mi vše splnilo. Večer ubíhal ve velmi poklidné náladě, většina lidí slavila spolu s námy a ti kdo se nevešli do prostor hospod a restaurací ti slavili v ulicích Konohy nebo v teple a v pohodlí svého domova. Byl to nezapomenutelný večer plný bouřlivých emocí a zážitků. Odcházeli jsme společně se Sasukem, Sakurou a několika dalšími lidmi až k ránu, asi kolem třetí hodiny. Pár lidí ještě pořád zůstalo u staré báby, ale dost lidí odešlo už večer. Dle hodin, kterých jsem si všiml v jednom z domů bylo tři čtvrtě na čtyři ráno. Ani jsem si nechtěl připustit, že jsem Hina nechal tak dlouho samotnou a slavil. Sice mi říkala, abych to pořádně oslavil, ale mohl jsem taky více myslet na to, že bych měl být doma se svojí ženou. Kousek od Uchiha sídla jsem se rozloučil se Sasukem a ostatními a vydal se co nejrychleji do Hyuuga sídla, kde jsem již několik měsíců s Hin bydlel. Nečekaně rychle jsem se dostal až k nám domů, ale k mému údivu se mi pořád nedařilo dostat klíč do zámku. Snad jakoby tam ani nepasoval. Na moment jsem se pozastavil nad tím, že tohle snad ani není náš dům a chtěl odejít, když v tu v zámku zarachotil klíč a otevřel mi samotný Hyuuga sama.
"Moc se omlouvám Naruto, ale museli jsme vyměnit zámky. Pojď dál, ale potichu prosím tě, ať nevzbudíš Hinatu, teprve před chvílí konečně usnula," zašeptal Hiashi a pustil mě dovnitř.
"Moc se omlouvám ani jsem nevěděl, že už je tolik hodin. Nechtěl jsem tam zůstat tak dlouho, ale člověk při tom slavení zapomene na čas," tiše jsem si zul boty a v kuchyni nejprve vypil několik sklenic vody, než jsem byl vůbec schopný něčeho dalšího. Ještě chvíli jsme si s Hiashim vyměňovali pár slov než jsem se vydal si lehnout. Hiashi souhlasil, že si pro dnešek ustele v obýváku na gauči a já si vezmu postel v pokoji pro hosty. Přeci jen jsem nechtěl, abych svým pohybem Hinatu vzbudil, a tak jsem jen krátce nakoukl do ložnice a ujistil se že spí, než jsem se i já odebral do říše snů. Usnul jsem celkem rychle a spánek jsem si velice užíval. Pořád jsem tak nějak v podvědomí cítil ten nával krásných pocitů, kterých jsem se nemohl zbavit.
"Naruto, Naruto vztávej dělej, no tak Naruto prober se," s leknutím jsem se probudil a chytl kohosi kdo se mnou zuřivě třásl. "Tak dělej ty vole Hinata rodí," probudil mě naplno hlas Hiashiho, který už mě táhl z postele. O chvíli už jsem byl sám schopen na nohou, nahodil na sebe svoje uzumaki oblečení a společně s Hiashim jsme se rozeběhli ven ze sídla. Hned před bránou jsem použil přemísťovací jutsu a přemístil se do nemocnice. V tom shonu a rozrušení jsem však zapoměl na Hiashiho, kterého jsem tam zanechal. Rozhodl jsem se to ovšem neřešit, jelikož volání mého jméno od Sakury a bolestný křik Hin mně nedával jinou možnost než si vzít ochranný oděv a vrhnout se na sál.

-----------------------
Ukápla mi slzička na konci tohoto dílu. Myslím, že je to úžasný příběh. Jsem ráda, že se se mnou podílíte na tak epickém příběhu.

PS: Některá fakta jsou smyšlená a neodehrávají se dle dějové linie anime.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama