LNLS 18

9. června 2015 v 20:33 | MartinaAyko |  LáskaNinjaLoutkaStrom CZ
Velice se omlouvám za to zpoždění, ale přes ty bolesti a prášky jsem ráda, že jsem to vůbec napsala. Dneska se mi kvůli tomu dokonce povedlo ve škole prospat dvě hodiny (Nemít naší skvělou třídní tak rovnou letím, takže si toho važte)
Ták, tady je další díl, užijte si to a zanechte komentářek, určitě potěší.

Naruto zrovna seděl u stolu a dopíjel svojí kávu, když v tom se k němu prudce někdo přišoupl. Naruto nejdříve chtěl něco odseknout, ale když zjistil, že je to jeho parťák, jen si povzdychl.
"Tohle ti mám dát. Až budeš mít chvíli čas, tak se s tím někam zašij. Sice se to sem vůbec nemělo dostat, ale myslím, že ti to pomůže," usmál se lstivě, vmáčkl mu do ruky papír a zase odešel. Naruto ho jen nenápadně schoval do vesty a odnesl hrnek. Ještě zkontroloval svojí oběť, ale když se dozvěděl, že žádné nové zprávy nejsou, zase odešel. Když vešel do svého provizorního pokoje, kde tu přebýval ještě s dalšími osmi spolubydlícími, nikdo tam zrovna nebyl. Naruto toho ihned využil a svalil se k sobě na postel. Otočil se ke dveřím zády, aby na první pohled nikdo nic neviděl. Když papír vytáhl a podařilo se mu ho narovnat, okamžitě poznal písmo, kterým byl dopis psán. Rychle ho pro jistotu přelítl až nakonec, kde stálo jméno Hyuugy samy. Začal proto dopis číst od začátku. Hyuuga sama se v něm zmiňoval, že je zatím vše v pořádku a v útoku na Hinatu zatím nikdo nepokračoval. Ovšem v dalších řádcích nebyl tak optimistický a zmiňoval se i o možném případu, že jeho mise by se mohla protáhnou o půl rok, než se celá věc vyřeší. Zmínka o tom, že je Hinatě docela dobře ho potěšila, ale rozhodně mu to nepřidávalo na sebevědomí, když věděl, že se nemusí vrátit tak brzo, aby stihl porod. Věděl, že tentokrát to nemusí být tak hrozné jako tehdy s Nakuri, ale přesto by tam chtěl být. Naruto ani nestihl dopis dočíst, když se dveře do jejich pokoje rozletěli a dovnitř se nakupili tři ninjové v jasně podnapilém stavu. Naruto dopis rychle schoval a z místnosti zmizel dříve, než se tam stihl dostat někdo další. Vydal se zpátky do výslechovky, kde seděla jeho oběť, ale hlavu měl plnou jenom Hinaty a toho nedočteného dopisu, co měl ve vestě. Když vešel do místnosti, všiml si ninji, jak sedí u útočníka na stole a v ruce pevně svírá kunai. Tahle taktika se mu sice nezdála, ale prozatím se jen postavil ke stěně vedle dveří. Útočník ještě chvíli zarytě mlčel, než se místností rozlehl třesk kovu o stěnu, když ho tam hodil vynervovaný ninja, co vyslýchal. Naruto mu naznačil, aby odešel. Ten to udělal velmi ochotně a vytratil se z místnosti. Naruto si sedl vedle něho na stůl a přišoupl k němu lahev vody, která doteď ležela na druhém konci stolu. Muž se nejprve podíval na lahev, a pak na Naruta. Když mu jen pokývnul, aby si tu lahev vzal, zdráhavě se pro ní natáhl. Ruka mu ale spadla vedle stolu a bez činně sebou třískl. Naruto ho rychle posadil a jemně ho proplesknul. Ninja se na něj po chvíli podíval. Naruto rychle rozdělal lahev s vodou a podržel mu lahev u úst. Byl strašně dehydratovaný a Narutovi došlo, že tady se asi nedodržují běžné metody postupu. Nakonec vytáhl svojí energetickou pilulku a kunaiem jí rozdrtil na drobný prášek. Trošku prášku mu nasypal do úst a zase mu tam nalil trochu vody. Bude chvíli trvat, než tak slabá dávka začne fungovat, ale snad rychleji, než mu upadne do dalšího bezvědomí. Použil takovou dávku, aby měl všechno pod kontrolou a ninja nebyl zase moc fit.
"Tak a teď mi prosím tě řekni, komu jsi ty informace dával. Já tu nechci zůstat o moc déle než ty a určitě ne teď, když bych mohl být doma se svojí rodinou. Vždyť i ty máš svojí rodinu. Jestli jí ale někde vězní, tak jim můžeme pomoci. Od toho, je přece naše tajná jednotka tady. Vždyť víš, že ti lidé to s tebou nemyslí zle, jen mají prostě svoje postupy k získávání informací," řekl mu s klidem Naruto a též se trochu napil z lahve.
"Proč bych ti měl říct o něco víc než jim. Jsi stejně s nima a nevím, proč bych ti to měl věřit. Já taky mám svojí rodinu, i když nevím kde. Ale když jsi s nima, proč mi teda pomáháš?" zvedl ke mně hlavu.
"Eh, ale já nejsem tak úplně s nima. Víš, patřím k elitním ninjum z Konohy a sem jsem se dostal náhodou a do té doby, než mě sem přitáhli, tak jsem měl, právě kvůli mé těhotné ženě, zaražené všechny mise. Prosím tě pochop to. Já tu taky nechci být. Opravdu, nechci. Chci se co nejvíce vrátit domů. Teď jsem se dozvěděl, že má mise by se měla protáhnout klidně o půl rok, než celou věc vyřešíme. Sice by mě trochu štvalo, že bych nemohl vidět své dítě hned po narození, ale vidět ho až v půl roce, nebo nedej bože déle, to už bych vážně nepřežil. Máš taky rodinu, jak říkáš, určitě máš taky děti. Jak by ti asi bylo," Naruto mu začínal promlouvat do duše. Bylo na něm poznat, že už je vážně zoufalý.
"Taky jsem měl ženu těhotnou zrovna když jsem musel být pryč. Vím jaký to je a opravdu asi chápu jak se cítíš. Ale jak sakra mám vědět, že nejsi s nima," Narutova technika promlouvání do duše začínala pomalinku zabírat.
"Kdybych byl opravdu s nima, tak by neodcházel, aby tě mohli vyslýchat, nebyl bych na tebe takhle milej a navíc, kdybych byl s nima, nikdy by se mi do rukou nedostal dopis od mého tchána, ve kterém se mi zmiňuje, jak vypadá situace v Konoze a jak se má moje žena. Pochopíš už sakra, že já s nima tak úplně nejsem. Uděláme dohodu. Ty mi teď řekneš komu dáváš ty informace, všechno co o něm víš. My tam co nejrychleji pošleme svoje lidi a jestli mi nebudeš lhát, vysekám tě z toho bez poskvrny. Ale jestli ne, nechám tě normálně popravit a mizím odtud. Dám ti deset minut, až se vrátím, tak to tu bude buď napsaný, nebo víš co tě čeká," Naruto mu na stůl položil čisté papíry a propisku a odešel ještě dřív, než se z toho mohl zmatený ninja vzpamatovat. Došel si ještě pro jedno kafe. Byl nějak unavený a nemohl ani přijít na to proč. Vrátil se do výslechovky ještě dříve než za deset minut, jak původně říkal, ale jen si sedl a nečinně přihlížel, jak se papíry zaplňují. Ninja se na něj jen krátce podíval a unaveně si podepřel hlavu. Stále psal a snažil se vzpomenout na co nejvíce informací. Podobu si tak nějak nemohl pořádně vybavit, protože útočník, kterému dával informace měnil vzhled často. Skoro pokaždé, když ho znovu viděl, vypadal úplně jinak. Naruto nevěděl, co má dělat. Tohle vůbec nebylo podle postupů téhle jednotky. Na jednu stranu mu hrálo do karet, že sem tak úplně nepatří, ale na druhou stranu svým podpisem podepsal smlouvu, ve které slíbil, že bude dodržovat určitá pravidla. Teď ovšem chtěl smlouvu rázně porušit a vůbec nerespektovat její pravidla. Sice tam v jisté míře stálo, co se může stát, když smlouvu hrubě poruší, ale teď na to Naruto nebral ohled. Za ta léta už vyrostl a naučil se pravidla respektovat, ale věděl v jaké chvíli je může porušit. Bylo to těžké. Nechtěl být proti jednotce, ale určitá mez se mu prostě nelíbila. Nebyl zvyklý na takovéhle případy.
"Hele, víc toho asi nevymyslím. Podívej se na to, ale jen ty sám a řekni mi, jestli tohle má vůbec nějakou hodnotu," vzdychl útočník a zadíval se na lahev vody, která pořád stála opodál.
"Klidně se napij, ale na záchod tě za ručičku nepovedu, to ti je doufám jasný," povolil mu Naruto a převzal si od něj papíry "A psát by ses mohl taky naučit. Tohle je například co za slovo?"
"Vázán. Se jako velice omlouvám, ale v takovémhle stavu mám rozklepaná i játra, natož abych neměl ruce."
"Jasný, já to chápu. No, přelítl jsem to jen rychle a myslím, že s tímhle by jsi mohl klidně být za pár dní doma a já taky. Takže, teď to odnesu někomu vyššímu a ty se začni tvářit pořádně zničeně a ještě počkej, jo teď je to lepší," zkonstatoval Naruto, když mu na tváři udělal bolestivou rýhu. Ninja jen přikývl a uraženě se chytl za šrám, co mu tam Naruto udělal. Nebyl až tak opravdu uražený, jako se snažil vcítit do situace. Teď, když mu Naruto pomohl, to bylo o hodně těžší. Najednou se Naruto zastavil a dobře mířenou ranou kunaiem srazil lahev, která stála na stole. Jen se usmál nad úlekem svého nynějšího komplice a odešel z místnosti. Přes několik chodeb přeběhl k velitelské místnosti. Najednou se tu tísnili asi tři muži, kteří měli na starost třeba čtyři případy najednou.
"Tady, podívejte se na tohle. Víc z něj asi už nedostanu. Ale to už asi nikdo. Je to prosím vás k něčemu?" optal jsem se, když jsem papíry hodil veliteli na stůl.
"Tak moment, to trochu přeháníš ne? Víš s kým mluvíš," rozkřikl se najednou velitel a v místnosti na chvíli zavládlo hrobové ticho.
"Hele, já moc dobře vím s kým mluvím. Ale já nehraju podle vašich pravidel a navíc, na mě jste dost krátkej a rozhodně se vám tu nehodlám klanět jako ty vaši chcípáčci. Vy si teď buď přečtete, co jsem z něho vytáhl a okamžitě pošlete někoho, aby to prověřil, nebo se zbalím a mizím odsud. Teď se vrátím do výslechovky a pohlídám toho parchanta, aby tam nedělal bugr. Takže si to rozmyslete a dejte mi vědět," drze jsem se otočil na patě a bez rozloučení jsem se vytratil z místnosti. Když jsem přišel do výslechovky, muž ležet hlavou opřenou na stole a v první chvíli jsem se lekl, že zase omdlel. Po chvíli se na mě podíval, a když si všiml, že jsem to já, pokývl mi hlavou, abych mluvil.
"Dal jsem mu to, ale je to debil no. Ale myslím, že to někomu dá a půjdou to prověřit. Jen teda doufám, že nebudu muset jít s nima. Vůbec se mi nikam nechce," pozdechl jsem si ještě uraženě a sedl si na židli vedle stolu.
Jen co jsem si sedl, přiřítil se do místnosti nějaký ninja s tím, že potencionálního útočníka tu možná mají. Málem jsem vyletěl z kůže. Jestli to je pravda, tak jsem tady úplně zbytečně. NInjovi v patách jsem se vyřítil ven z výslechovky a následoval ho do útrob základny. Doběhli jsme do místnosti, kde se u jednoho ninji krčilo pět mužů s tasenými zbraněmi. I já jsem okamžitě tasil katanu. Ovšem zvuk mé tasené katany se hlučně rozlehl po místnosti. Ninjové se na mě otočili se zákeřným pohledem, ale najednou ustoupili a nechali mi prostor. Nějak jsem tušil, že tohle bude nadlouho, ale že si konec budu celkem užívat. Proč jenom já to mám tak složitý. Bože, už bych chtěl být doma. Do rukou mi podstrčili nějaké portréty, které narychlo zhotovili z mých informací. Všechno si to bylo tak podobné, že už se mi ani nech tělo věřit, že by to nebyla pravda. Musel to být on. Zřejmě jsem se právě díval na člověka, který ohrozil životy několika lidí a několik životů taky zničil.
"A hélé me sé. Další blonďatá hlava, co si myslí, že ví všechno," ušklíbl se muž na zemi, když mi věnoval krátký pohled.
"Věř mi, že jedinej, kdo si myslí, že ví všechno jsi," lehce jsem mu přejel koncem katany po tváři "Jinak, co tě sakra vedlo k tomu všemu, měl jsi snad vymitej mozek nebo co?""Em, tě, ed, tě, tě," stihl utrousit muž, než mu s ostřím mé katany na krku, sklaplo.
"Nezapoměň, že nikdo tady v místnosti ho nemá právo zabít," přistoupil ke mně jeden z mužů.
"Já vám tu seru na nějaký vaše pravomoce, klidně můžu říct, že se při výslechu vzbouřil a zabil jsem ho v afektu. Ale proč bych si dělal problémy, že," odpověděl jsem mu tiše a stáhl svojí katanu.
Tohle bude asi težší než jsem si myslel. Znovu jsem se podíval na ty portréty a střídavě s tím jsem sledoval i toho muže. Dva mojí pomocníci, které jsem si tam pro jistotu neçhal pořád pevně svírali své katany a sledovali muže bez mihnutí oka. Tak strašně jsem chtěl, abych už mohl vypadnout. Bylo mi skoro jedno jak se ten případ vyřeší, ale hlavně abych už byl doma. Doma, se svojí ženou a dítětem. Doma, abych je mohl ochraňovat, aby byli v bezpečí.
"Tak co mi povíš," optal jsem se zatímco jsem dále studoval hlavní rysy na těch portrétech.
"Ježiš marja, proč bych ti měl něco říkat? Mám snad mlčenlivské právo ne?" sykl muž a rukami prudce zaškubal.
"Tak abych ti to vysvětlil, ty zřejmě nevíš, kam jsi se dostal. Tohle je jedna z místností speciální tajné služby Konohy. Odsud se jen málokdo dostane bez prohřešku a tvrdého trestu. Já ti vůbec nevyhrožuju, ale víš, že za všechno to, co jsi udělal tě tu chtějí popravit? Možná jen náhoda, že se to ještě nestalo," letmo jsem ho sledoval a bylo a něm poznat, že se pomalu začíná ztrácet v ději.
"A jak vy sakra můžete vědět, že jsem to byl já. Jaké máte důkazy," znovu škubnul s rukami.
"Máme svědky, domněnky, ale i přímé důkazy, co svědčí proti tobě. Vyber si, pokud chceš ještě někdy spatřit světlo světa, měl by jsi promluvit a říct, co se doopravdy stalo a proč to tolik lidí muselo stát život."
"Fajn, budu mluvit, ale chci za to žít. Chci přiznání za to, že mě necháte žít," povzdechl si muž a mě bylo jasné, že jsme konečně prolomili barieru.
Jen jsem pokynul ninjum, aby vše zapisovali, ale nikoho sem nevolali ani nepouštěli. Ucítil jsem mírný záchvěv, jak se v místnosti aktivoval vysoce bezpečnostní bariera. Muž ještě chvíli zarytě mlčel než začal mluvit. Chvíli se zadrhával, ale nakonec to celé převyprávěl ještě dvakrát a plynule. Vůbec se mi nechtělo věřit tomu, že obětí je mnohem více, než o kterých víme a navíc dvěma z nich jsou i děti. To co jsme se dozvěděli šokovalo nejen mě, ale i moje spolupracovníky. Vůbec jsem nečekal, že by někdo byl něčeho takového schopen a už vůbec obyvatel Konohy. Bylo to pro mě docela zklamání a docela mě to nutilo přemýšlet nad tím, kde Hokage udělala chybu, že se tohle muselo stát.
"Tak dobře, odveďte ho do cely. Do rána bude promyšlen rozsudek a jeho samotné usnesení bude zítra během dopoledne," prohlásil jsem nakonec a i s papíry od výslechu a všemy portréty se rozešel za velitelem. Sice se mi tam vůbec nechtělo, ale věděl jsem, že ho už moc často neuvidím, a tak mi to bylo tak nějak jedno. Po krátkém zaklepání jsme vešel dovnitř. Pokud něco nestálo v cestě mohli jsme normálně vejít dovnitř.
"Zdravím vás kapitáne. Mám pro vás dobrou zprávu, podařilo se mi z toho idiota vytáhnout přiznání, tady máte celý zápis. Byl odveden do cely a je potřeba do zítřejšího dopoledne vynést rozsudek. Jen chci ještě podotknout, že mluvil pod podmínkou, že bude moc být naživu a rád bych svoje slovo dodržel."
"Dobrá, to je dobré. No, jeho rozsudek projedná komise dnes večer. Samozřejmě pod podmínkou, že bude žít. Toť vše, můžeš jít," odpověděl mi stroze a bez nálady.
Raději jsem odešel a zamířil rovnou do výslechovky, kde byl muž se kterým jsem se spřátelil. Jedním slovem to byl chudák. Zapletl se do něčeho do čeho nechtěl a málem by pykal za něco, co vlastně ani neudělal. Byla by to škoda, protože i za tu krátkou chvíli, co jsme se spolu bavili se mi zdál fajn. Je to určitě moc milý chlap, který se jen bál o svojí rodinu a nechal se tak pošpinit. Sice jen donášel informace, ale i to stačilo k tomu, aby byl označen za útočníka, který to všechno spáchal. Navíc jsem se dozvěděl, že v to, případu figurovalo ještě víc osob než jen on. Navíc mi je jasné, že pracoval pod nátlakem a vlastně nikomu nechtěl ublížit. Hold, než si uvědomil, co vlastně dělá, bylo už pozdě. Když jsem vešel do místnosti, tak muž ležel na stole ztěžka oddychoval a ze stolu lehce skapávala krev. Okamžitě jsem k němu přiskočil a obezřetně se rozhlédl po místnosti. Nikdo tu nebyl. Opatrně jsem muži zvedl hlavu. Měl zavřené oči, ale když ucítil moje ruce, zprudka je otevřel.
"Klid, to jsem jenom já, co se tu stalo?" rychle jsem z vesty vytáhl balíček papírových kapesníků a otřel mu krev z obličeje, abych věděl odkud všechna ta krev pochází.
"Já skoro ani nevím. Bylo to tak strašně rychlý. Najednou jsem přišli nějací chlapy a pak,... zaútočili na mě a nevím,.... nevím kdo to byl," lehce odsunul mojí ruku a zvedl se od stolu.
"Dobrý, jinak jsi oficiálně zbaven viny na útoku na Konohu, ale možná dostaneš podmínku za napomáhání k trestnému činu s následky smrti pod nátlakem. Myslím, že víc pro tebe tady udělat nemůžu. Bude následně záležet na Hokagem, co udělá a jestli tě nechá vesnici, ale jestli vybrali nového dobrého Hokageho, tak ti dá druhou šanci. A teď pojď, zvu tě na jídlo. Musíš padat hlady," pomohl jsem muži vstát a rozešel jsem se ven "Jinak, jak se jmenuješ?"
"Jsem Kirito, ale raději mi říkej Kito," usmál se muž a společně jsme se rozešli do jídelny.
Večeře sice nebyla hotová, ale dostali jsme nějaké koláče, abychom se alespoň trochu zasytili a dva šálky horkého čase. Bylo tu dost chladno, když byl večer. Chvíli jsem si povídali a noví příchozí mého přísedícího ignorovali. Takhle v docela relativním poklidu jsme strávili večeři, a pak ještě dvě hodiny po ní, než jsme se oba rozhodli jít spát. Kiritovi jsem našel místo v poměrně pěkné cele a nakázal jsem ostraze, aby tam nikoho k němu nepouštěl. Když jsem přišel do svého pokoje, byl prázdný, ale na mé posteli ležel vzkaz. Vzal jsem papír do ruky a rychle jsem ho přelítl očima. Moji spolubydlící se v něm odkazovali, že museli akutně odejít a že mi gratulují k tam rychlému dokončení případu. Fajn, takže tu budu sám. No, alespoň budu mít klid. Ještě jsem si párkrát povzdechl, než jsem se donutil se převlíknout a opravdu si jít lehnout. Druhý den.--
"Naruto, okamžitě zvedni ten svůj zadek a koukej vstávat, dělej," slyšel jsem něčí naštvaný hlas, který mě donutil okamžitě otevřít oči a posadit se na posteli. "Na, tady máš oblek a okamžitě si ho obleč. Za chvíli se bude vyhlašovat rozsudek a ty tu chrápeš. Dělej vstaň a hodně rychle."
"Jo hned jsem tam," promnul jsem si oči a už se soukal do hábitu.
Vůbec jsem neměl ponětí, kolik je hodin, ale měl jsem pocit, že jsem toho moc nenaspal a bude brzo ráno. Ještě rozespalý a oblbnutý jsem se vydal do soudní místnosti. Přišel jsem akorák tak na začátek rozsudku a jen jsem byl spařen několika pohledy. Postavil jsem se mezi své kolegy a poslouchal vynesení mého navrhovaného rozsudku, který na slovo schválila porota. Vynesení rozsudku bylo velice rychlé a stejně i tak omráčení a vyvedení obviněného. Poté, co ho vyvedli jsem od kapitána dostal několik papírů společně s dlouhým proslovem plným chváli a konečným verdiktem, že mohu odejít, ale samozřejmě neporušit přísahu o tajné poloze. Poté, co se kapitán konečně vykecal, rozeběhl jsem se do pokoje a urychleně jsem začal balit těch pár věcí, co jsem měl mimo batoh. Na posteli jsem zanechal menší nepořádek v podobě neustlaných peřin vyřítil se na chodbu. Tam už stálo několik mužů z tajné jednotky, kteří mi děkovali za to, jak jsem jim s tím případem pomohl a že kdybych něco potřeboval, budou tu vždy pro ně a takovéto blá, blá, blá. Samozřejmě tam byl i Kitito, který už měl zavázané oči, aby nemohl sledovat polohu úkrytu. Se všemi jsem se i přes svojí částečnou nechuť rozloučil a rychle se vydal ven. Zprvu jsem musel jít pomalu, aby se Kirito o něco nepřerazil, ale pak když jsem mu sundal šátek, šlo to úplně v pohodě. Nakonec jsem Kirita nechal za sebou a rychle se rozeběhl do Konohy. Snad nikdy víc jsem se netěšil víc na to až zase budu zpátky.
V Konoze (pohled vypravěče)
V Konoze to pěkně vřelo a všechno bylo chaotické. Nikdo zatím nevěděl, kdo je novým Hokagem a všichni už chtěli jasné rozhodnutí. Na hlídce se zrovna flákali nový strážci (Filima a Bomito). Po chvíli je střídali Izuma a Kotetsu, jelikož si někdo stěžoval na špatnou práci novcýh strážných. Izuma s Kotetsem se chvíli hádali o novém díle křížovek, když tu najednou oba vystřelili ze židle a skoro s otevřenou pusou zírali na přicházející osobu na cestě. Najednou se však vzpamatovali a snad oba najednou se vrátili ke stolu.
"Hokage se vrací," zakřičel najednou Kotetsu a takhle se to neslo přes celou Konohu.
 


Komentáře

1 Viola Viola | Web | 29. června 2015 v 23:42 | Reagovat

Úúúú super nový design :3 .. a - mám stále opakovať to isté? :D Krása, chvála! Teším sa na pokračkoo :3

2 Niko Niko | 7. září 2015 v 19:48 | Reagovat

Super, jáj, já se asi musím zase omlouvat, že jsem tu dlouho nebyl. Mooc se omluvám, ježiš mám to tu tak rád a přitom sem tak nechodím. Nádherný díl Ayko chan. Naruto ve vyslíchací jednotce, drsný ninja na pohled a to jeho logické myšlení, paráda. Co dodat, prostě super.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama