LNLS 17

8. března 2015 v 20:33 | MartinaAyko |  LáskaNinjaLoutkaStrom CZ
Tak. S vypětím všech nervů spíše než sil vám oznamuji. Že jsem úspěšně dokončila 17ctý díl LNLS. A jak bylo slíbeno, dokončuji v termínu. Měla jsem během týdne menší problémy s psaním, a tak jsem skoro celý 17ctý díl psala až v pátek a dnes(neděli). Určitě vás už zajímá, kdo se stane novým Hokagem, co se narodí Narutovi a Hinatě a jak vlastně dopadla oná mise na kterou Naruto musel během rady odejít. Pusťte se tedy do dalšího dílu a určitě v něm objevíte i ono ppřekvapení, které jsem si pro vás připravila. Usmívající se

"Bože můj. Tohle snad není možný. Místo toho, abych byl doma se svojí ženou, která má každou chvíli rodit, tak tady sedím a čekám až se ten zasranej pitomec zase někde ukáže a my ho mohli zase ztratit. Sakra, co já jsem komu udělal, že zrovna já tady musím takhle trčet," brblal si pořád Naruto a jeho kolega nepřestával protáčet oči v sloup. Naruto v poslední době nic nedělal. Pořád si ustavičně stěžoval a jeho kolega se vůbec netajil tím, že ho to začíná vytáčet. Svalil se do trávy vedle Naruta a zadíval se do oblak. Jedno musel uznat, Naruto si sice neustále stěžoval, ale ani jeho to tu nebavilo. Byli tu už druhým dnem a rozkazy pořád zněli vyčkat na místě a nezasahovat do té doby, než to dostanou rozkazem.
"Hele a proč jsi vlastně šel na tu misi, když máš doba těhotnou ženu?" jeho kolega se zase posadil a podíval se na Naruta.
"Protože mi to Hokage dala rozkazem, teda možná asi bývalá Hokage. No, to by mě taky zajímalo kdo je Hokage. Se mohli taky pochlubit. Taková debilní výmluva, že to nevědí. Ce, snad bylo oficiální vyhlášení ne."
"Hlášení jednotce osm, hledaný útočník se momentálně nachází asi půl kilometr od vás, směrem na jih. Jakmile ho budete mít na dosah, vyšlete nám signál," zašumělo jim najednou ve vysílačce.
Naruto si jí kousek odtáhl od úst a zašeptal "Hele, serem na nějaký jejich signály ne? Tak se akorák zase prozradíme a já nehodlám na tomhle místě trčet už více jak den. Takže jestli ho nechytíme, tak už nevím."
Jeho kolega jen pokývnul na souhlas a oznámili přijetí rozkazu. I když ho nehodlali spnit úplně, rozeběhli se směrem, který jim byl určen. Po chvíli ho nalezli jak se udýchaně opírá o kolena a rozhlíží kolem sebe. Naruto poznal, že tohle není jen tak na oko, ale že je opravdu unaven. Jeho čakra taky nebyla moc velká. Tohle by mohli úplně v pohodě zvládnout. Naruto předal signály svému partnerovi, který se nepozorovaně přesunul do houští opodál. Rozhodli se, že chvíli vyčkají, co jejich cíl udělá. Nic netušící oběť se zdrchaně posadila na zem. Naruto ještě chvíli vyčkával, než se opatrně a s tichostí začal plížit k útočníkovi. Zastavil se nedaleko něho, snad na pět kroků a vylezl na strom. Odtamtud dal signál svému kolegovi, aby se připravil. Tentokrát se rozhodli, že to zkusí na city, a tak se jeho kolega přeměnil na malé plačící děvčátko, s kunaiem zabodnutým v zádech a ošklivým šrámem na tváři. Když ho Naruto spatřil, vyděsil se toho tak, že z toho stromu málem spadnul, ale útočník si naštěstí ničeho nevšiml. Narutův kolega se vrávoravě vypotácel ze zákoutí stromů a dokonce vypředstíral i pláč a trochu zaschlých slz, díky speciálnímu přípravku na slzení očí. Útočník zprvu chtěl utéct, ale když spatřil malé plačící děvčátko, zase se zastavil. Chvíli se zdráhal a děvčátku se vyhýbal, ale nakonec, když usoudil že vzduch je čistý, se k malé plačící dívce sehl.
"To bude dobré, neplakej. Všechno bude v pořádku. Neboj se, já ti pomůžu, ano," zlehka přejel nad šrámem na tváři a až pak si všiml, kunaie, který měla zabodnutý v zádech. "Trochu se vyznám v medicíně. Měl jsem být doktorem. Zkusím ti s tím něco udělat. Tady, sedni si. Mám tu i lékárničku. Zkusím ti to ošetřit a vzít tě do nemocnice."
"Děkuji, jsi tak strašně..." poslední slovo bylo řečeno už tak potichu, že než si stihl ninja uvědomit jeho význam, dostal prudkou ránou po hlavě. V té chvíli se do toho připojil i Naruto, který mu uštědřil řádnou ránu do zátylku a poslal tak útočníka do říše spánku. Že to nebude těžké tušili, ale že to bude až takhle lehké. Obratem ho spoutali a zastavili krvácení z jeho čerstvě utržené rány.
"Máme ho, útočník je zpacifikován. Dali jsme mu pár ran, takže bude chvíli spát, ale bylo by dobrý, kdyby jsi pro něj někdo urychleně přišel. Já ho nehodlám takovou dálku táhnout sám," zahlásil Naruto do vysílačky a pro jistotu si jí odtáhl kousek od ucha, aby neohluchl, když po nicch budou řvát, že neuposlechli rozkazy.
"Počkejte až se vy dva vrátíte. Tohle je závažné porušení rozkazů. Uzumaki, takhle se Hokagem nestanete. Jinak, už k vám míří hlídka deset a čtyři. Budou tam tak do deseti minut," zaznělo zpětně ve vysílačce.
"Čekal jsem, že to bude horší," ulevil si Narutův společník "I když si to s námi vyříkají v Konoze, myslím, že už vychladnou natolik, aby jsme to v pohodě přežili."Naruto jen přikývl a zadíval se na toho ninju, co právě lapili. Nijak by s ním neměli manipulovat a prohledávat ho, ale Naruta strašně zajímalo, jestli náhodou nemá něco, co by mohlo prozradit jeho totožnost. Říkal přeci, že měl být doktor, musel tedy být v nemocnici, nebo někde, kde se starali o raněné. Ale nakonec to nechal být. Přeci jen, dnes se konečně vrátí domů, konečně uvidí svojí ženu a konečně si bude moci pořádně oddechnout, že žádná mise ho v blízké době nečeká. Po chvíli k nim opravdu přiběhli hlídky čtyři a deset. Ninja byl ještě omráčen, a tak se ho museli ujmout dva ninjové, kteří ho popadli. Šli docela pomalu, protože ninja se jim a tak pořád vrtěl, a tak jim často padal na zem. Po úmorné hodině se rozhodli zatavit. Všichni už byli unavení a to šli teprve hodinu. Všichni si posedali na zem a ninju hlídali jen po očku.
"Hele, jste mu museli dát pořádnou šlehu, když se ještě neprobral. Teda, ne že bych si stěžoval, ale aby se mu ještě něco nestalo, přeci jen ho máme přivést živého ne," optal se po chvíli jeden ninja.
"Hele, podle informací, co mám je v pořádku, jen v hlubokém bezvědomí, nic víc. Tak za hodinu nebo dvě se prober, neměj obavy," usmál se Naruto. Opravdu věděl, že útočníkovi nic není, a tak se o něj ani nemusel moc strachovat. Po chvíli odpočinku se zase rozeběhli. Teď za sebou útočníka spíše táhli, aby je tolik neomezoval. Nebylo to pro něj sice nijak příjemné, ale teď to zatím nepociťoval. Do jejich tajné centrály poblíž Konohy to měli ještě daleko. Takovéhle lidi nesměli tahat do Konohy, aby nijak neohrozili bezpečí jejich občanů, a tak musel právě na tuto základnu, která se navíc nacházela za druhým koncem Konohy. Nikdo se z této mise nemohl vrátit dříve, než by byl útočník konečně odhalen. V této misi chtělo pro její náročnost skončit už více lidí, ale aby nemohli utíkat informace, byli i tito ninjové zavření v centrále. Nikdo nesměl do Konohy dříve, než se celý případ vyřeší. Naruto běžel s poměrně čistou hlavou. Případ byl skoro u konce a on se brzo vrátí domů. Asi tak po hodině jejich běhu se útočník probral. To začalo pro ninji pěkné peklo. Ninja sebou házel, řval na celé kolo, nejen kvůli bolesti, ale hlavně se mu nelíbilo, že ho zatknuli. Po půl hodině, kdy toho měli už všichni dost, se Naruto rozhodl, že alespoň ulehčí všem trápení a opět dal ninjovi pěkně mířenou ránu do zátylku. Ten se okamžitě složil a nastalo všemi tak toužené ticho. Všichni se i přes svojí únavu v závěru rozesmáli na celé kolo. Takové ticho, působilo i na ostřílené profíky legračně. Najednou však prudce zastavili. Všimli si skupinky ninjů, která se domlouvala opodál. Nevypadali mile a ani nebyli z Konohy. Nějaké čelenky vlastnili, ale nebylo vidět odkud jsou. Jeden z ninjů tiše překládal, co asi tak říkají. Nebylo to pro ně zatím nijak podstatné, ale raději si zapamatovali, co tak nějak říkali. Kdyby to přeci jen náhodou potřebovali pro příště. Poté, co skupinka uprchla, rozeběhli se okolo Konohy do jejich centrály. Už to mají jen necelou hodinu, než se tam dostanou a případ se rychle dořeší. Všichni už se těšili domů. Někteří na tomhle případu pracovali už tři týdny a nikoho nebavilo se honit za ničím. Pro všechny to bylo stresující a ani lidé v centrále na tom nebyli o moc lépe. nebavilo je pořád prověřovat bezcenné důkazy, které vedli akorák k hádkám se špionážními teamy. Kdyby toho tal bylo více, co by bylo možné prověřovat. Ono sedět celý den v centrále, pak zkoumat falešné důkazy, nikoho taková práce nebaví. Cestou se ještě vyhýbali dalším skupinkám konožských ninjů a dál museli hodně opatrně. Nikdo se nesměl dozvědět o tom, že do centrály táhnou dalšího potencionálního útočníka. Po úmorné hodině konečně dorazili do centrály, jejíž poloha je přísně tajná. Nikdo by si netipoval, že zrovna v tom místě bude centrála pro ty nejvážnější zločiny. Všichni kdo kdy šli okolo ani netušili, co se právě může vevnitř odehrávat. Kdyby se teď někdo dozvěděl, co se v oném místě kdy odehrálo, určitě by se tomuto místu vyhýbal obloukem. Celý utahání táhli útočníka spletitými chodbami centrály. Jen jedna místnost byla určena speciálně pro tenhle případ. Naruto asi jako nejvíce schopný z celé skupiny otevřel dveře a pomohl ninjům útočníka vzít dovnitř. Všichni se rychle nakupili dovnitř a zabouchli za sebou dveře. V místnosti byli zatím jen dva ninjové. Za chvíli by měla dorazit další hlídka. Naruto pomohl těm dvou ninju svázat a dostat do jakž takž tělu přirozené polohy a ošetřili mu ta nejvážnější zranění, které utrpěl během cesty. Ještě jim pomohl se základním zajištěním, zatím co zbytek se už složil u zdí v místnosti. Naruto měl dobrou výdrž a navíc díky Kyubimu nemusel mít o sílu, čakru a energii moc velké starosti. Když už bylo vše hotové, rozhodl se i Naruto pro odpočinek. Přeci jen, i ninjové jako on potřebují doplnit zdravou energii a dodat tělu trochu odpočinku. Navíc, teď se nic nedělo, takže ani nebyl důvod, proč by se musel držet na nohou. V jisté míře ale pořád byl ostražitý. Nikdy člověk neví, c se přesně stane. I když měli útočníka pevně spoutaného, nemohli nic riskovat. Najednou se rozletěli dveře a do místnosti se nahrnuli další čtyři ninjové a táhli dalšího maskovaného muže. Tohle nebylo vůbec podle domluvy a nikdo najednou nevěděl, kde se stala chyba. Dva zajatce v jedné místnosti prostě mít nemohli. Všichni čtyři obratně vycouvali zase zpátky ven, a jeden z ninjů, co hlídali tuhle místnost se vydal za nimi. Nakonec se ukázalo, že někdo podal ještě jedno hlášení, mimo celo spojkovou frekvenci a ninjové se tak zhostili druhého úlovku. Mělo se jednat o spojku mezi ním a tím útočníkem, kterého tu měli.
"No tak, vstávej, hej slyšíš mě," proklepal Naruto útočníkovu tvář poté, co několik lidí odešlo.
Zdálo se, že ninja nereaguje, ale po chvíli přeci jen zvedl hlavu. Rozhodli se pro mírnější taktiku, přeci jen, takových ran po hlavě nemusí na mozek působit dobře.
"Kde to jsem a pro vší bůh, co jste to se mnou udělali?" vzdychl ninja ztěžka.
"Byl jsi zajatý a za všechny ty svinstva, co jsi udělal na naší vesnici jsme tě klidně mohli popravit," zvýšil jen mírně hlas jeden z výslechových ninjů.
"Jaký svinstva, já jsem nic neudělal. Pro pána boha, vždyť jsem mu jen řekl pár informací, nic víc. Já za nic nemůžu," trklo najednou pachateli na co asi naráží.
"Komu jsi dal ty informace!" zeptal se druhý raději za Naruta.
"Čekáte snad, že teď vám to všechno řeknu, když vám to řeknu tak mi věřit nebudete a stejně mi nevěříte ani teď. O všechno jsem už přišel, o děti, o rodinu, o svoje dobré jméno. To mě radši popravte!"
"To klidně udělám jestli okamžitě nevyklopíš komu jsi ty informace dával. Mám doma ženu a nemůžu se za ní vrátit dokud se tenhle případ nevyřeší a já už bych byl raději doma, než se honit za nějakejma debila, co nám ničejí vesnici a zabíjejí naše lidi. Takže okamžitě vyklop, komu jsi ty informace dával, nebo tě vážně a moc mile rád popravím a budu si to docela užívat!"
"Já opravdu nevím, kdo to byl, ale pokud ti to opravdu udělá takovou radost, tak prosím," odsekl a praštil s hlavou do stolu.
Naruto se rozhodl na chvíli rezignovat a odešel z místnosti. Naruto se zatím složil u stolu v improvizované jídelně a pomalu upíjel se svého šálku kafe.
Před čtyřmi dny, Konoha
"To zas bude den, co si ten dědek senilní zase vymyslí, kapitán," přemýšlel jeden ANBU pro jistotu potichu.
Neměl ho sice rád, ale o průšvih zrovna taky dvakrát nestál. Ale to asi většina ANBU. Situace v ANBU byla poslední dobou neútěšná. Kapitán udělal mnoho nepopulárních rozhodnutí a ANBU už to začínalo lézt krkem. Navíc to kvůli tomu mezi nimi začínalo vřít, byla tam špatná nálada, nevraživost, hádky, odchod členů, vyhazování členů. Hlavně kvůli úplně primitivním věcem, jako je třeba jedno pokažené cvičení. Hlídky na nesmyslných místech. No a jednoho dne už jim prostě ruply nervy.
"Tak a dost, počkejte," všichni přítomní ANBU zvedly hlavu "Poslouchejte mě všichni. To, já, teda nevím jak vy, ale já už tohle dál snášet nebudu."
"Máš pravdu, tohle dál snášet nebudeme!"
"Jo, bude to tvrdý. Věděli jsme to, když jsme do toho šli. Ale srát si máslo na hlavu, to si vážně nenechám."
"Pravda," začínalo se ozýval hulákání z rozrůstajícího se davu "Musíme něco podniknout. Něco razantního a rychlého.""Na kapitána," vykřikl najednou někdo z popředí davu.
"Co chceš jako dělat, když mu vlítnem do kanceláře, tak nás ještě zabije!""Ale houby. Když mu vlítnem do kanceláře, tak to čekat nebude. Někdo ho rychle spoutá, vynesem ho ven vyhodíme před bránu, zavřeme vrata a řeknem mu ať už se nevrací. Takže jdeme a všichni," zavelel onen vůdce a celý dav se vydal směrem ke kapitánově kanceláři.
Kapitán byl opravdu překvapen. Nejdříve slyšel jen slabý buchnutí do dveří, ale než stačil cokoli říct, dveře se rozletěli a do místnosti se nahrnula spousta ANBU. Než se vzpamatoval, byl už spoutaný a vynášeli ho ven. A než se nadál, byl hrubě shozen na prašnou zem před ANBU sídlem. Ještě než se vrata zabouchly úplně, stačil zaslechnout, že už se nemá nikdy vracet. Dva ANBU se rychle přemístili k Hokage, dřív než to stihne kapitán.
"Hokage sama," poklonili se oba, když se objevili u Hokage v kanceláři.
"Ano?" optala se udiveně. Moc často jí sem ANBU v takovémhle stylu nelezly.
"Potřebujeme pomoc. Máme takovej menší problém. Svrhli jsme kapitána," broukl jeden z té dvojice.
"Cožé!?!" vyjekla Tsunade s údivem a aktivovala bariery.
"Už se to nedalo vyržet!" odhodlali se ANBU zvýšit hlas.
"Co se nedalo vydržet?" Tsunade byla jak u vytržení. ANBU svrhli svého kapitána. To se stalo snad poprvé v dějinách Konohy.
"Proč jste mi to jako neřekli dřív? Co mám jako teď dělat," položila Tsunade zajímavou otázku poté, co jí ANBU ve stručnosti vylíčili, co kapitán stihl za ty poslední tři roky.
"No, máte týden na to, aby jste nám sehnala nového velitele," usmáli se ANBU.
"ANBU nemůžou bez velitele fungovat jeden den! Natož týden," Tsunade začínaly docházet nápady "Nebo snad myslíte že jo?"
I mužům s ANBU došli slova. V tomhle měla Tsunade pravdu. ANBU bez velitele prostě nemohli fungovat. V tu se ale Tsunade rozpomněla. Jako Hokage může při akutních situacích, kdy ANBU potřebují velitele, zvolit dočasného velitele. Fungovalo to například v případech, kdy velitel náhle zemřel, nebo nemohl svým lidem velet.
"Yamato," zakřičela Tsunade a zrušila při tom bariery.
"Ano Hokage sama," zaváhal na chvíli Yamato, když si všiml ANBU v místnosti.
"No, řekněme, že chci, aby jsi se vrátil k ANBU a dočastně je vedl. Do týdne by měl být zvolen nový velitel. To se snad zvládne, ale potřebuju tedy někoho, kdo je ten týden povede."
"Já mám vést ANBU?"
"Dočastně,"přerušila ho Tsunade. "Napadá tě někdo lepší."
"Co současný velitel?" optal se dřív, než si stihl všimnout úšklebku na tváři těch dvou "Co jste provedli."
"Právě máme hlídku," zamumlali ti dva a zmizeli.
Přemístili se do sídla kde se ještě pár lidí válelo smíchy. Objevil se tam i Yamato, kterého si v první chvíli vůbec nikdo nevšímal. Ovšem pak někdo zakřičel "Yamato, Yamato se vrátil," a vzbudil tím velký rozruch.
"Na týden jsem sem dosazen jako dočastný velitel. Takže žádné problémy," zavelel Yamato. Věděl, že jako dočasný celitel nemůže přijímat žádní nové členy a doufal, že nový velitel ho pak nechá u ANBU. ANBU mu vylíčili celý průběh její bleskové akce. Yamato v první chvíli nevěděl, jestli se má smát, být naštvaný, nebo co má vůbec dělat. V tom se rozpomněl na všechny ty ANBU, kteří už tam nejsou.
"A co vám sakra trvalo tak dlouho."
Nikdo nechápal.
"Jsem čekal, kdy uslyším nějaký randál, už od doby co mě vyrazili. Teda, když mě vyrazil, tak jsem si říkal, jestli se třeba alespoň trošku nezačnete bouřit. Když pak vyrazili ty další čtyři nejlepší, říkal jsem si co vám sakra trvá tak dlouho. No, ale víte, co můžu dělat jako dočasný velitel, skoro nic. Takže zpátky do práce a hlídky na důležitých místech," rozkázal Yamato a všem chvíli trvalo, než pochopili. Ale najednou se všichni rozprchli a Yamato musel chvíli počkat, než se rozplyne ta hromada přemísťovacího kouře.
Tsunade si během týdne procházela složky jednotlivých ANBU. Snažila se najít někoho, kdo by tam seděl. Měla to těžký výběr. Všechny adepty teď měla ve vesnici. Poslední se jí vrátili před dvěma dny. Tsunade nevěděla, koho by měla vybrat. Najednou se zarazila nad jednou složkou a pro sebe se pousmála. Akorák přemýšlela, jestli má nebo nemá. Přeci jen to bylo závazné rozhodnutí. ANBU nebylo jen tak něco. Nakonec jí zbývalo jen devět složek. Nakonec jí v ruce zbyli jenom dvě. Ta, kterou si vytáhla jako poslední a ta, kterou si na stranu dala jako první. Byl to Yamato a ještě jedna členka jeho teamu. Ale Tsunade věděla, že Yamato není právoplatným členem ANBU a navíc, že by takovou práci asi ani nechtěl dělat. S těžkostí tedy odsunula i jeho složku a nechala si zavolat onu adeptku a doufala, že tam bude. Podařilo se jí uvolnit se z tréninku.
"Hokage sama, chtěla jste mě vidět?" zeptala se s mírnou nervozitou v hlase. Sice si nebyla vědoma žádného prohřešku, kvůli kterému by musela až k samotné Hokage, ale jeden nikdy neví.
"Jistě Mizuri, posaď se," Mizuri vzala nabízené místo "Co mi povíš o bývalém kapitánovi."
"Popravdě?" optala se pro jistotu Mizuri.
"Jistě, bez okolků."
"Byl to vůl. Dříve byl docela fajn, ale přišlo mi, že jak stárnul, bylo to čím dál tím horší. Přestal rozlišovat věci před pravým a opravdovým nebezpečím. Nevím čím to je. Jestli mu moc stoupla do hlavy.
"No, každopádně jste svrhly svého kapitána," prohodila jen tak namátkou Tsunade.
"U toho jsem nebyla," bránila se Mizuri.
"Ano, já vím. Co by podle tebe měl mít ANBU velitel?"
"Úctu, respekt, vše vzájemně, dobrý organizační schopnosti, i ve stresu zvládat situace, zvládat papírování, správně rozhodovat o přijetí, vidět potenciál," odpovídala jí, i když vůbec netušila, proč se jí na to Tsunade ptá.
"Myslíš že záleží na tom, jestli je to muž nebo žena?"
"Jak jsem řekla, kapitán musí mít respekt a podle mě je to jedno. Ženy nemůžou za to, že nás muži většinou podceňují a diskriminují. Přeci jen, vy jste taky žena a jste Hokage," Mizuri ani netušila, že si tím podepsala vlastní ortel.
"No, v tom případě se stáváš novou velitelkou našich ANBU," usmála se Tsunade a podškrábla papír.
"Cože?" Mizuri byla ráda, že měla masku, protože v té chvíli se na Tsunade dívala asi s dost divným pohledem. Teď nebyla vůbec schopná říct cokoli dalšího. "Vá, vážně."
"Ano a upřímně doufám, že dodržíš body, které jsi mi tu řekla. Respekt, myšlení v kritických situacích, ovládání papírování a tak dál."
Mizuri jen přikývla. "Mohu už odejít? Em, převzít úřad?"
"Jistě, přeji ti hodně štěstí."
"Ah, děkuji vám," poděkovala Mizuki a už se měla na odchodu.
"Jo, ještě než půjdeš. Zavolej mi pak Yamata, potřebuju s ním mluvit.
"Jistě, jdu ho vykopnout z kanceláře," usmála se Mizuki a zmizela.
Mizuki vyřídila Yamatovi vzkaz a ten se rychle přemístil k Hokage. to ovšem nevěděl, komu právě uvolnit místo.
"Ah, Yamato, co by podle tebe měl mít velitel ANBU?" zeptala se i jeho. Yamato jí zopakoval podobné věci, jako Mizuki, ale nakonec sám přiznal, že na tohle by nebyl. Tsunade mu položila i otázku ohledně toho, jestli by velitelem ANBU mohla být i žena. Na to jí Yamato samozřejmě odpověděl, že by to bylo jedno. Tak nějak jsi vzpomněl na Mizuki. Když mu to ale po chvíli došlo, byl rád, že se má o co opřít.
"To jste neudělala," optal se pro jistotu.
"Ano udělala a teď už můžeš jít. Děkuji ti za pomoc."
"Hi, jdu svolat ANBU,..." ještě než stihl Yamato pokračovat, byl přerušen "Ty nikam nejdeš. K ANBU nepatříš a už se tam neukážeš dokud tě velitelka sama nevezme zpátky."
"Ah, jistě, rozumím," hlesl Yamato a zmizel.
Mezitím Mizuki vytáhla hromadu papírků a začala nadepisovat jména a zprávy. A že jich bylo hodně. Poté vyslala spěšné holuby, aby zprávy doručili jejich majitelům. A pak, když mohl ANBU svolat kdokoliv, obzvláště v období bezvládí, svolala všechny ANBU do svolávací místnosti. Když si oblékla ANBU věci, připadala si v nich trochu nejistě. Všichni ANBU už byli v poradní místnosti a vedli zuřivou debatu o tom, co se asi tak děje. Každému vrtalo hlavou, jestli za tenhle velký rozruch a náhlou ztrátu Yamata nemůže náhodou volba nového kapitána.
"Já mám strach," ozval se někdo z davu "Co když to bude horší než kapitán."
"To někdo může bejt snad," vypustil někdo ironicky, když v tu se otevřeli dveře.
Nebo, dveře se spíše rozletěli :)) Všichni se zahleděli tím směrem a napjatě čekali, kdo se v nich objeví. Najedou spatřili osobu zahalenou ve velitelském plášti. Dveře se zavřeli a zahaléná osoba prošla až k menšímu výstupku zhruba uprostřed místnosti.
"Takže," začala zahalená osoba a všichni ANBU se otočili ke stupínku, kde stála "Jmenuji se Mizuri a jsem vaše nová kapitánka," řekla a odhalila se.
"Có," prolétlo najednou davem....
..... Ještě před tím, roznesli holubi zprávy všem bývalým ANBU. Yamato byl zrovna znovu u Tsunade, když tu se před ním zastavil holub. Nebo, respektive to do něj napálil. Yamato si od něj převzal zprávu a vůbec netušil, co by v ní mohlo být. Tyhle holuby používal kde kdo. Když si zprávu přečetl, málem to s ním seklo.
"Když mě omluvíte Hokage sama, mám už být někde úplně jinde."
"No jasně, tak jdi," propustila ho Tsunade a Yamato zmizel.
U Saie
Sai byl zrovna doma s Ino, když se mu do domu vekradl holub a elegantně před ním přistál. Saiovi se sice stýskalo po těch skvělých lidech a časech v ANBU, ale rozhodně nelitoval svého rozhodnutí odejít. Tenkrát při Yamatově vyhazovu už to pro něj byla neúnosná mez. Rozbalil zprávu a její znění ho šokovalo snad ještě více než Yamata. Pro sebe se pousmál. tohle přeci nemůže odmítnout. A přeci jen si říkal, že nový kapitán, nemůže být horší než ten starej. Postupně se v odpočívací místnosti v ANBU sídle objevilo asi osmnáct mužů bez masek. Už se chystali vyrazit k pořadní místnosti, když se tam přemístili ještě další dva.
"Moment, vy taky?"
"Jo, nevíte co se děje?"
"Novej kapitán. Četl vůbec někdo ten vzkaz co vám přišel pořádně?" když většina zavrtěla hlavou, Yamato ho přečetl nahlas "Očekávám vás v poradní místnosti. Nový kapitán."
Všichni urychleně zkontrolovali papírky. Většina četla jen poradní místnost. Nový kapitán.
"Takže jsme vlastně zase ANBU. Nikdy bych si nepomyslel, že se sem ještě budu moc vrátit. Nevěřil bych ani, že z toho budu mít takovou radost," mísilo se ze všech stran.
Všichni ještě promítali své nejhorší představy o tom, že nový kapitán bude ještě horší a čeká je ještě větší peklo než dřív. Yamato se snažil jejich obavy krotit, že horší už to nebude, ale většina jako by ho neposlouchala. Proto utrousil svojí doměnku nakonec trochu rázněji a sám se jako první rozešel do poradní místnosti, čím si vysloužil pár nemilých poznámek na svojí osobu. Ignoroval je. Možná by z toho taky měl strach, kdyby nevěděl, kdo to bude, ale že by si maloval až takhle černé představy, to mu přišlo absurdní.
Mezitím poradní místnost ANBU
ANBU pomalu vstřebávali šok.
"Doufám, že s tím nikdo problém mít nebude," bylo vidět jen sborové zakroucení hlavou "Ale pokud by se přeci jen někdo takový našel, vyřídím si to s tím pouze mezi čtyřma očima," několik ANBU z Yamatova bývalého teamu polkli, protože si Mizuri pamatovali "A myslím, že ti kdo mě znají, by si to se mnou nechtěli vyřizovat, že."
"Ale my s tím problém nemáme," vyjekli rychle členové jejího teamu, na kterých právě přistál její pohled.
Většina ANBU se divila, že někteří jejich kolegové s tím nemají problém. Najednou se ozvalo zaklepání na dveře. Kapitánka vyzvala muže, který stál nejblíže dveřím, aby návštěvě oznámil, že má počkat. Ještě chvíli chtěla ty za dveřmi podusit. Yamato se skupinkou dalších mužů se zastavili. Nejprv si všechny změřila pohledem a pak zavelela k rozchodu. Potichu, ale přesto dost nahlas, aby všichni pochopili, že mají ihned zmizet. Poté skupinku za dveřmi pozvala dál a znovu se zahalila do svého pláště.
"Kapitánko," pozdravil jako první Yamato, který už měl ve všem jasno.
"Kapitánko," pozdravili už trochu zdráhavěji ostatní.
"Jmenuji se Mizuri a jsem vaše nová kapitánka," řekla Mizuri a už i jim se odhalila.
"Echm, mohu mít skromný dotaz? Proč nám to říkáte. My už nejsme u ANBU."
"Ale jste," všichni si vyměnili zmatený pohledy "Od chvíle, kdy jste vstoupili do této místnosti se opět stáváte ANBU. Pokud nechcete, pokud už vás to někoho přešlo, samozřejmě ho nebudu nutit. Ovšem, ten kdo nechce, nechť hned odejde."
Všichni v místnosti zůstali.
"Doufám, že s tím někdo z vás nebude mít problém. Jinak vyříkám si to mezi čtyřma očima, žádný divadýlka."
"Ne a gratuluji," odpověděl za většinu Yamato.
"Děkuji, ale není k čemu. A teď, vaše věci. Noo, vaše věci... Vaše věci vám nechám poslat ještě během dneška. Zítra se vracíte na svoje pravidelné tréninky. Pokud by jste to náhodou zapomněli, tak se někoho zeptejte."
"Na to se nedá zapomenout," usmál se Sai.
Kapitánka se pro sebe též usmála a nakonec je propustila. Všichni se přemístili k sobě domů. Sai se z toho rozrušení přemístil tak šikovně, že zakopnul o práh a málem políbil dveře. Ve své mysli se s nimi pozdravil a popřál jim hezký den a v docela dobré náladě vešel dovnitř. Ino ta změna nálady neušla. Ovšem zpráva, že Sai se opět přidal k ANBU jí vůbec nenadchla.
"Ino, nejsem přeci sám," snažil se jí Sai uklidnit.
"Až se jednou nevrátíš, co tu budu s Kairou sama dělat, myslel si vůbec na nás," vypěnila už Ino.
"Ale no tak, nikdy se mi přeci nic tak vážnýho nestalo. Vidíš, jsem tu, žiju," tímhle to Sai celé pohřbil.
"Víš co, doteď se ti možná nic nestalo, ale až se jednou nevrátíš, tak pro tebe fakt slabost mít nebudu," Sai se snažil ještě Ino chytnou za ruku, ale nestihl to. Nakonec se rozhodl, že to nechá být a vydal se nahoru připomenout si základní věci, co by měl umět.
Druhý den ráno Sai myslel, že z postele nevyleze. Bylo to strašně divný vstávat po takhle dlouhý době takhle brzo. Sai se oblékl do těch všech věcí, které mu ANBU včera přinesl a myslel, že se pod tou tíhou propadne. Chvíli mu trvalo, než se rozpomněl, co kam patří. Byl rád, že svoje tetování měl pořád. Nebyl citlivka, ale sezení u tatéra si nepotřeboval zopakovat. V půl páté pomalu vyrážel na trénink. Cestou potkal pár ninjů, kteří mu pokývli. Byl to nezvyk, že z něho má zase každý respekt. Před cvičištěm se zarazil. Měl malý problém, prostě se v něm něco pohlo, co ho nepouštělo dál. Najednou za sebou uslyšel zakřupání větviček. Rychle vyskočil na strom opodál, ale vzápětí zase seskočil dolů, protože se blížil Yamato.
"Kdo vedl vůbec náš team po tom, co jste odešel?"
Yamato řekl jedno ze jmen. Sai zprvu netušil o koho jde, ale nakonec si rozpomněl a věděl, že tohle byl jeden z dobrých ANBU. Doufal, že jejich team moc neztratil. A vlastně mu ani nevadilo, že by byl pod ním. Byla pátá a Yamato se Saiem slyšeli, jak se team řadí. Otevřeli branku od cvičiště, která ovšem hlasitě zavrzala a prozradila tak jejich přítomnost. V tu chvíli, i když je ještě neviděl, cítil Sai tu horu pohledů, která se na ně vrhne. Oba se zhluboka nadechli a vešli na cvičiště i s maskou. Branku samozřejmě zavřeli. pokývnutím pozdravili současného velitele. Chvíli bylo ticho, nikdo nevěděli kdo jsou. Přes masky je nikdo nepoznal.
"Přemýšlím, jestli si ji sundat nebo ne," šeptl Yamato směrem k Saiovi.
V tom se někteří ANBU zapotáceli, jako by právě dostali facku. Včerejší zpětné přijetí bylo přísně tajné, a tak nikdo netušil, že se tu objeví. Všichni ANBU byli v solidním šoku. Velitel nakonec pokývnul, aby si sundali masky a všichni si potvrdili svoje myšlenky. Chvíli bylo ticho, ale najednou byli obklopeni spoustou ANBU, kteří se s nimi objímali, poplácávali je po zádech a vítali se s nimi.
"Tak hej, hej," zahulákal velitel "Vítání až po tréninku. A teď tři kolečka na rozběhání."
Všichni už se chtěli rozběhnout, ale kapitán se najednou otočil na Yamata "Nebo snad víc, kapitáne?"
"Tři budou stačit," usmál se Yamato a ještě než se stihl rozeběhnout, objevil se před ním obláček bílého kouře a z něho vyšla kapitánka.
"No, doufám, že jste spokojení. Hodně štěstí a očekávám dobré výsledky," a zmizela.
"Ale ještě počkat," přerušil Yamato znovu start "Já mám bejt jejich kapitán?"
"Nikdy jste nepřestal být naším kapitánem," usmál se, teď už bývalý, kapitán teamu.
"Tak jo, tři kolečka na rozběhání a jedem," Yamato teď vystřelil tak rychle, že než se všichni nadáli, měl už skoro půlku kolečka za sebou. Po tréninku se ještě všichni zdrželi. Všechny si uvědomili, že tohle bylo od nové kapitánky dobré gesto. Ovšem, ještě větší šok pro ně nastal, když jim Yamato oznámil, že přijala zpět i zbylé ANBU. Ještě dlouhou dobu si povídali, než se rozešli domů.
THE END, doufám, že překvapení vám bylo nad slunce jasné a doufám, že celý díl jste přežili ve zdaví ;)
Další díl by se mohl objevit koncem týdne nebo za 14 dní. Ovšem, to vše záleží na tom, jak budete komentovat. Jako, když anketu ohodnotí 13 lidí a nezanechá nikdo žádný komentář. Ano, tak to mi promiňte, nebudu takhle vydávat. Za komenty povídky. A jestli se to nerozjede, prostě povídky nebudou :))
 


Komentáře

1 Erapetsaf Erapetsaf | 11. března 2015 v 19:48 | Reagovat

Zdravím Ayko. Tak kapitola byla naprosto úžasná. Chudák Naruto, teď aby začali hledat znova. ANBU defenestrace úžasná, občas jsem se prostě lámala smíchy. Jo a jinak jsi v jednu chvíli přejmenovala Mizuri na Mizuki, ale to snad až tak vadit nebude. Reakce ANBU na kapitánku byly dost dobrý a jsem ráda za návrat Yamamta a ostatních. Už se těším na pokračování. :-)

2 MartinaAyko MartinaAyko | E-mail | Web | 13. března 2015 v 14:40 | Reagovat

[1]: Á  sakrec, toho jsem si nevšimla. No myslím ale, že to všichni pochopí a nebude z toho až takový zmatek.

3 Niko Niko | 13. března 2015 v 14:43 | Reagovat

Klaním se Ayko. Super kapitola. Jsem rád, že jsi po tak dlouhé době něco zase přidala. Jen se mi tu ztrácí ještě ten RealLife, ale nevadí. Jinak tedy, ta defenestrace mě rozsekala, ale jakože, co to je? Tohle v plánu nebylo. Já jsem se na to jak debil těšil, že se dozvím, kdo se stane Kohagem a ona si to takhle usekne. No, já teda nevím, teda. Jinak se tedy omluvuji, že jsem nezanechával komentáře :-( Ale já už se polepším, neboj :-)

4 Kawai Kawai | 13. března 2015 v 15:21 | Reagovat

JáJ, tak já se tedy přidávám k Nikovi a velice se omlouvám za to, jak jsem tu dlouho nebyla. Páni, že je to dost dlouhá doba. Ayko, nikdy bych si nemyslela, že to může být tak napínavý a šokující. Jedna scéna střídá druhou a člověk se nemůže zastavit. Páni, tentokrát mě to opravdu vtáhlo do děje. Jaj a ta defenestrace, no to bylo něco. Prej "Vlítnem tam, spoutáme, vyhodíme ven, zavřem vrata a řeknem mu ať už se nevrací." Páni Ayko, ty teda válíš. No, ještě teď se válím smíchy. Ale na druhou stranu je mi lito Naruta tak rád by se vrátil domů a ono mu to nedovolí. ŠKODA, ale jinak mooc hezký díl.

5 Makyna Makyna | 15. března 2015 v 11:45 | Reagovat

Tak to je teda bomba. Děkuji ti Ayko za tak skvělý díl. :K
Je to teda další bomba. Děkuji ti 😉. Ta defenestrace je skvěle vymyšlená. A reakce na novou kápitanku je taky dobrá "Co," no to mě taky dostalo. Ale jako, to tvoje překvapení je teda taky bomba. 😀 na zabití s tebou. Ale už se těším na další díl. A ještě RealLife a bude to v pohodě. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama