LNLS 16 (CZVERSION)

1. ledna 2015 v 17:13 | MartinaAyko |  LáskaNinjaLoutkaStrom CZ
No, musím se přiznat, že v noci jsem se moc nevyspala a ráno se utápěla skoro ve čtyřicítkových horečkách, ale díky bohu, kombinace paralenu a ibalginu zabrala na sražení horečky rychleji než se dalo očekávat, a tak, když mi je teď o trošku lépe mohla jsem pro vás dopsat 16 díl. Moc se omlouvám, že jsem to nestihla už včera, ale včera jsem na tom nebyla o moc lépe, než dnes ráno. No, konec výmluv. 16 díl je tu :))

"Připravil jsem snídani, dáš si?" usmál jsem se a opatrně si sedl na postel.
"Ráda," usmála se a posadila se.
Jen co si však uvědomila, že má moje triko a k tomu už nic jiného, tak se trochu provinile usmála. Já jsem se nad tím jen též usmál a trochu zkřivil úsměv nad hořkým kafem. Sakura se jen usmála a taky se trochu napila. Nechtěl jsem si hrát na hrdinu, to ne, ale stejně jsem se přetvářil, i když mi to kafe v téhle podobě vůbec nechutnalo. Ve velmi poklidné náladě jsem se nasnídali a všechno bylo fajn. K noci už jsem se nevracel, ale nijak jsem ani nepotřeboval vědět, co se stalo. Věděl jsem, že to v téhle chvíli snad ani vědět nepotřebuji. Když už jsme to tedy vše dojedli, odnesl jsem talíře dolů a nabídl Sak, aby se u mě vysprchovala. Aby jsem jí alespoň nějak oplatil, tu sprchu, co jsem měl já u ní. Nádobí jsem jen líně naskládal do dřezu a vrátil se zase zpátky nahoru. Skáknul jsem si do ložnice, kde jsem posbíral Sakuřiny věci. Se snad přehnaně vysokým sebevědomím jsem vzal za kliku a vešel do koupelny. Sak se mě drobátko lekla, ale jen jsem jí ukázal její věci a přešel k umyvadlu. Musím se ještě trochu zkulturnit. Vzal jsem si do ruky jeden z nových kartáčků a vymáčkl na ní trochu pasty. Se sklopenou hlavou jsem si začal čistit zuby. Ne, že bych byl zklamaný, ponížený či něco tak, ale chtěl jsem jen nehledět na odrazy v zrcadle. Kdo to tu tak blbě postavil, to by mě vážně zajímalo. Vyplivl jsem všechnu přebytečnou pastu a vypláchl si pusu řádnou dávkou vody. Tohle mi vážně nechybělo.
"Jsi docela odvážný," usmála se Sakura, když mě ještě celá mokrá objala.
"No, nevím kdo je tu víc odvážnější," otočil jsem se k ní čelem a s úšklebkem jsem se jí zadíval do očí.
Po chvíli jsem jí ze svého obětí pustil a nechal jí se v klidu obléknout.
"V kolik že začíná rada Hokage?" optala se, když už oblečená prošla okolo mě.
"Mám takovej dojem, že v 11, takže máme ještě chvíli čas´," usmál jsem se a ohlídl se, kde je.
"Chtěl jsi říct máš ne. Já musím za chvíli do práce a vůbec nemám ponětí, kdy mě pustí a navíc, mám dost práce i tak."
"Dobře, budu dole v kuchyni, kdyby jsi mě náhodou hledala," utrousil jsem cestou pryč. Ještě něco si pro sebe odsekla, ale to už jsem neslyšel. Co je to s ní? Je nějaká podrážděná a navíc, proč mi lže? Proč mi lže, když ví, že vím, že mi lže. Nebo snad neví, že vím že mi lže? Jak jsem byl zadumaný, málem jsem sletěl i ze schodů, ale stihl jsem se včas zachytit zábradlí, abych nespadl. Dost jsem se divil, když mě to zábradlí urželo. Na to jak bylo staré. Nejprve jsem vyndal tu hromadu nádobí ze dřezu. Nějak se ´mi to tu nahromadilo. Zapl jsem vodu a nechal jí chvíli odtékat, než se konečně ohřála. Přilil jsem do vody i trochu saponátu na nádobí a nechal dřez napustit horkou vodou. Nejprve jsem umyl hrnky a talíře a až poté ostatní nádobí. Nevěděl jsem, jestli se to nemyje v trochu jiným pořadí, ale to mi nějak bylo jedno. Byl jsem dokonce tak šikovný, že jsem si skleničky položené vedle dřezu shodil na zem. Trochu jsem se lekl, ale nic dalšího jsem při tom nerozbil. Rozhodl jsem se, že ostatní nádobí nechám na později.
"Sakuro, kde jsi, už musím jít," zahulákal jsem nahoru a dal pomalu vypouštět vodu. Ještě jsem rychle vběhl do chodby a začal hledat klíče. Tak nějak jsem nevěděl, kam jsem je včera dal. Ale bylo zamčeno, takže jsem s nima musel i zamknout. Po krátkém hledání jsem je objevil pod skříňkou. Asi jsem je hodil moc prudce, aby se tam udrželi. Rozhlédl jsem se a spatřil věšák. Jo, tam patří klíče Sasuke. Dal jsem si letmý pohlavek a postavil se pod schody.
"Tak kde jsi. Dělej, spěchám," zakřičel jsem opět a radši si šel obout boty.
"Jo, už jdu. Kam tak spěcháš?" najednou se mi objevila za zády.
"Prostě spěchám, musím ještě do zbrojírny a za Hokage," odsekl jsem a cestou i odemkl.
Čekal jsem až se Sakura obuje a nervózně čekal u dveří. Vlastně jsem ani neměl v plánu jít do zbrojírny ani za Hokage, ale musel jsem si něco ujasnit. Potřeboval jsem čerstvej vzduch, abych si utříbil všechny myšlenky. Bože můj, i Orochimaru byl jednoduší než ženská. Chtěl jsem zamknout, když v tu mě chytla za ruku. Jen jsem rychle vydechl a zamkl. Neměl jsem náladu na to se s ní teď bavit. Schoval jsem si klíče do kapsy a vytrhl se z jejího sevření. Použil jsem jutsu a přemístil jsem se na monument Hokagu. Sedl jsem si na hlavu třetího a začal přemýšlet. Nohy jsem měl volně spuštěné dolů a opíral jsem se o ruce. Bylo to zvláštní..., seděl jsem na hlavě třetího, hlavě Hokageho, kterého vládu jsem zažil, vedle sebe měl dva další, kteří skvěle vládli, vedle sebe čtvrtého Hokageho, který také velmi dobře vládl a pro ochranu svojí vesnice položil život a vedle něho byla Tsunade. Jediná ženská Hokage v dějinách Konohy snad na posledních sto let, tvrdá a nekompromisní Hokage, která mi dala tuhle možnost tu takhle volně být. A teď k nim přibyde ještě další hlava, která nám bude jistě vládnout tak skvěle jako předchozí Hokage. Jenže mám já se vlastně podílet a volbě Hokageho? Proč já mám být zástupcem pro svůj klan. Vždyť já nemám koho zastupovat. Jsem jediný přiživší z klanu a mám čekat, kdo bude Hokage? Vždyť to ovlivní jen můj osud a ne osud mého klanu. Se smíšenými myšlenkami jsem se přemístil do kanceláře Hokageho. Rozešel jsem se ke dveřím, ale dva ANBU, co stáli u dveří se mi postavili do cesty a zkřížili zbraně, aby mi znemožnili průchod. Jen jsem se na ně podíval se zdviženým obočím.
"Hokage sama má návštěvu z Vodopádové, teď tam nemůžete," vysvětlil mi jeden.
"Fajn, tak já si počkám," pokrčil jsem rameny a sesunul se podél stěny naproti. ANBU nad tím jen zakroutili hlavou a ustoupili ze dveří, aby uvolnili cestu pro odcházející osoby nebo posly s důležitými zprávami. Zběžně jsem zkontroloval hodinky, skoro tři čtvrtě na deset. Ah, to by mě zajímalo, jak dlouho tu budu takhle sedět. Postřehl jsem, že se otevírají dveře. Rychle jsem se postavil a zdvořile jsem se uklonil. Tsunade mluvil s těmi ANBU a pak mi pokynula, abych šel za ní. Ještě s nimi prohodila pár slov, když mě pozvala dovnitř.
"Tak Sasuke, co se zase děje?" optala se Tsunade, když podepsala jeden papír.
"Proč mám vlastně chodit na radu Hokage, když jsem jediný přeživší z klanu, tedy krom Itachiho. To přeci nedává smysl.""Sasuke, věci nemusí dávat smysl, aby jsi je musel dělat. Na tu radu prostě půjdeš a máš to za pár. Ještě něco?" no, nečekal jsem, že zrovna Tsunade mě tak rychle odbude.
"Ne, to je všechno. Nashle," rychle jsem odešel a málem jsem se srazil s těma ANBU, co se zase elegantně postavili do dveří. Jen jsem to přešel mávnutím rukou a dveřmi nezapomněl pořádně prásknout. Že se mnou Tsunade takhle vyběhne, to bych vážně nečekal. Rychle jsem seběhl dolů před budovu Hokage a hned dole před budovou jsem použil přemísťovací jutsu. Přemístil jsem se kousek od sídla klanu Hyuuga. Rozeběhl jsem se a bránou doslova proletěl. Letmo jsem se ohlídl, přes rameno a zaslechl pár nemilých nadávek na mou osobu. Ale, že bych ty ninji vylekal. Zabočil jsem zrovna za roh, abych využil menší zkratky, když v tu jsem naboural do samotného Hyuugy samy.
"Ah, pardon, moc se omlouvám, to jsem nechtěl," začal jsem se rychle omlouvat a pomoh mu na nohy.
"To je v pohodě, kam tak letíš?" optal se zatímco jsme se společně rozešli.
"No, chtěl jsem vidět ještě Naruta a Hin, ještě než začne rada Hokageho. Co víme, třeba se Naruto stane opravdu Hokagem a my se moc dobře nerozloučili.""Ah, tak to jo. Jsou na zahradě, tak jestli chceš, mám tam taky zrovna cestu."
Jen jsem přikývl, a tak jsme drobátko změnili směr i tempo chůze. Teď jsme šli o něco rychleji. Po chvilince jsme došli na zahradu u domu Hyuugy samy. Po zahradě se válelo několik ANBU připravených i z těchto ležérních k útoku. Většina mi věnovala jen letmý pohled. Moje přítomnost s Hyuugou samou za zády je nijak nestresovala.
"Ahoj, jak se máme," usmál jsem se na Hin a krátce se s ní objal. Naruto tam nebyl.
"Už je to lepší. Děkuji Sasuke," usmála se i ona.
Odvětil jsem, že není za co a snažil se téma rozhovoru odvrátit co nejdál od ztráty dítěte. Chvíli byla trochu zamlklá, ale pak se docela rozpovídala. Snažil jsem se vyzvědět co nejvíce věcí, co se tu stalo po tu dobu, co jsem tu nebyl. Stalo se toho docela dost. Hlavně jsem se dozvěděl, že mezitím, co jsem byl pryč se Naruto s Hinatou vzali. Ne, mě nevadilo, že se vzali. Mě vadilo, že mi Naruto to nebyl ani schopnej říct, když už se museli brát, když jsem tu nebyl. No, nakonec jsem to přešel pouhým povzdechnutím. Zrovna jsem se chtěl zeptat, co to vlastně bude, když jsem spatřil Naruta, jak míří k nám. No a rozhodně nevypadal nadšeně. Krátce se políbil z Hin a pozdravil se s Hyuugou samou.
"Jako, měl by jste jim už něco říct a pořádně. Už to zase zvorali, pitomci. Už mě nebaví to řešit," otočil se ještě na Hyuugu samu.
"Neboj se, zařídím, aby se to už neopakovalo," pokývnul Hyuuga sama a trochu se od nás vzdálil. Asi nám chtěl nechat prostor na klidný rozhovor.
"No a co ty tu děláš?" usmál se Naruto, když se otočil zpátky ke mně. Teď už vůbec nevypadal naštvaně.
"Eh, přišel jsem se podívat, jak se má Hin a i na tebe," usmál jsem se rozpačitě. Potom, jak jsme se včera pohádali jsem nevěděl, co mám od Naruta čekat.
"Jo tak to jo. Skoro už jsem se bál, že jsi se mě přišel nějak pomstít za ty ANBU, a tak.""No a to jsi mi taky nemohl říct, že jste se vzali, ty šibale jeden," tahle věta byla doslova rána pod pás.
"No vidíš, to já zase ani nevím, že jsem ti to neřekl," zasmál se Naruto a podrbal se na hlavě. Há, tenhle zvyk mu zůstal. Naruto se sice změnil, ale tohle mu zůstalo. Hodili jsme spolu řeč, a tak trochu i zapomněli na Hinatu, která se tvářila, že jí to ani nevadí. Najednou se vesnicí rozezněli zvony v určitém intervalu. Vůbec jsem neměl ponětí o co jde.
"No, tak se uvidíme za čtyři hodiny lásko," řekl a políbil Hin.
Jen si krátce vyměnili pohled s Hyuugou samou a než jsem se stihl zeptat, tak se se mnou přemístil. Objevili jsme se v nějaké budově. Po chvíli jsem se zorientoval, kde to jsme.
"Máte sebou nějaké zbraně či ostré předměty?" uslyšel jsem velmi matně zepředu. Jen jsem vykoukl z dlouhé řady lidí, co stáli před náma a spatřil tři ANBU, jak každého kontrolují a odebírají jim jejich zbraně.
"Hele, vadí hodně, když jsem si sebou vzal svojí katanu?" naklonil jsem se s šeptem k Narutovi.
Jen zakroutil hlavou a ukázal mi, co má on. Oproti mě, měl Naruto doslova arsenal zbraní. Hodili jsme spolu řeč, ostatně jako většina kolem nás, aby se nám to čekání trochu zkrátilo. Celé to postupovala velmi pomalu. Cestou okolo nás probíhali další ANBU a poslové. Hm, ani jsem nevěděl, že to je tak frekventovaná budova. Ohlédl jsem se za nás. I za námi už se vytvořila slušně dlouhá řada lidí. Najednou se to celé pozastavilo a dva ANBU, co okolo nás právě proběhli se vyměnili s těmi, co tam stáli předtím. Ti okamžitě zmizeli a zanechali za sebou řádnou dávku přemísťovacího kouře. Řada postupovala o trochu rychleji, ale najednou vpředu začal někdo řvát, že se své katany prostě nevzdá, a tak se to celé protáhlo. Snad po hodině jsme se přiblížili do předních míst. Po narážce na Narutův odebraný arsenal zbraní jsme prošli označenými dveřmi do jednoho ze sálů. Málem mi spadla čelist. Tenhle sál byl obrovský. O hodně větší než ten, ve kterém jsme byli, když jsem se vracel. Po celém sále se do táhli řady stolů, které by se dali přiřadit do pofiderního U. Naruto se rozešel k prvnímu stolu a začal si číst cedulky. To nemají tyhle cedulky nějaký systém? Třeba podle abecedy nebo toho jak se táhnou vesnicí. Oskenoval jsem si celou místnost sharinganem a našel naše místa. Byli zrovna vedle sebe. Hm, jestli pak za tím má prsty Tsunade. Zachoval jsem se slušně a k Narutovi došel, místo toho, abych na něj řval přes půl místnosti. Ukázal jsem mu na dvě místa úplně vzadu. Jen se usmál a rozeběhl se. To už ho začala sledovat většina lidí v sále. Odrazil se od země a rukama se odstrčil od stolu a dopomohl si do salta. Jenže svůj dopad trochu nevypočítal, prudce narazil do židle a rozmázl se na podlaze. Chvíli bylo ticho, ale pak se najednou všichni začali smát. Já jsem se snažil se držet se smíchem zpátky, ale nakonec jsem to stejně nevydržel a začal se smát taky. Když už se Naruto vyhrabal z pod stolu, smích trochu utichl, ale i teď se smála většina sálu.
"Tak se předveď ty machře," vyzval mě Naruto na souboj.
Rázem se sálem rozlehlo ticho. Tohle už nebyl žert, ale vážná výzva.
"Aby jsi nelitoval," řekl jsem spíše pro svoje nejbližší okolí a pak se rozeběhl.Jen chvíli jsem sledoval, jak se na mě všichni dívají. Těsně před odrazem jsem vydechl, což mi umožnilo lehčí odraz. Ve vzdchu jsem se trochu přetočil. Pravou rukou jsem si dopomohl k tomu, abych dotáhl do konce své dvojité salto a s hrůzou jsem zjistil, že jsem si nevypočítal svůj doskok. Nechal jsem však oči plně otevřené a nechal to vše na náhodě. Jen o kousek jsem se vyhl židli. Pravou nohou jsem si při dopadu trochu předkročil, abych nabral rovnováhu. Ještě jsem zahrál herecký úklon, ale to už jen čistě pro efekt. Chvíli bylo ticho, než mi celý dav předal aplaus. Jen jsem se usmál a padl na židli. Potřeboval jsem se trochu vydýchat. Co jsem letěl vzduchem jsem se vůbec nestihl nadechnout. Promnul jsem si pravé zápěstí. Prošku špatně jsem se od něj odrazil a křuplo mi v něm. No, nepokládal jsem to za zlé. Takovejch věcí už mě bolelo. Když to není zlomené, tak je to dobrý. Zase jsme s Narutem na chvíli hodili řeč. Po chvíli však někoho spatřil přicházet a tak se za ním rychle rozešel. Neměl jsem ponětí, kdo to je, ale strašně mi někoho připomínal. Podíval jsem se na cedulku vedle mě. Byl na ní psaný jakýsi klan Suizu. O něm jsem neměl tedy žádné ponětí, ale jistě tu někde určitě žije. Když se Naruto vrátil pořád se smál a cukali mu koutky. Když se snad po půl hodině uklidnil, jen se provinile usmál. Jen jsem nad tím zakroutil hlavou a položil docela logickou otázku.
"Kde je vlastně Hyuuga sama? Vždyť přeci mizel s námy ne?""Ten nejspíš stojí ještě dole před budovou, kouří a čeká až se ta řada zmenší," zdálo se mi, že ta otázka Naruta ani nepřekvapila.
"Hyuuga sama kouří?" zeptal jsem se udiveně.
Naruto po mě vrhl pohled, abych se ho neptal na tak blbý otázky a rozvalil se na své židli. Radši jsem se už na nic neptal a dál byl ticho. Čas ubíhal a ve dveřích se objevil i Hyuuga sama. Zamířil rovnou k Narutovi, jakoby o něm věděl snad hodiny do předu.
"Něco se děje, Hokage je nervózní. V okolí Konohy prej útočí nějakej šílenec. Zatím se neví, kdo to je a proč útočí, ale už ošklivě zranil několik ANBU. Jeden z nich údajně leží v nemocnici v těžkém bezvědomí. Moc se mi to nelíbí a jen jsem chtěl, aby jsi to věděl. Dám samozřejmě vědět do klanu, aby byli všichni v pohotovosti. Obávám se, že se vrátil."
"Ne, to ne. Tomu přeci sám nevěříte," povzdechl si Naruto.
"Myslím, že to oba víme moc dobře. No, jen doufám, že ta rada už konečně začne a brzo skončí," Hyuuga sama nám ještě pokynul a šel se posadit na svoje místo. Vyměnil jsem si s Narutem ustaraný pohled. Tohle se mi nelíbilo. Bylo to zvláštní. Že by tohle zvládl jeden člověk za tak krátkou dobu, to se mi nezdá. Dovnitř do sálu vešli dva ANBU a za nimi ještě jeden. Celý sál povstal. Já jsem se postavil zrovna ve chvíli, kdy do sálu vešla Tsunade. Do sálu vešli ještě dva ANBU a dveře sálu se s mohutným rachotem zavřeli.
"Dobré odpoledne. Vítám vás na radě nového Hokageho. Bohužel se vyskytlo několik znepokojujících věcí, které tuto radu poměrně urychlí. Osobně jsem mluvila se všemi kandidáty na radu Hokage, sledovali jsme jejich život a musím říci, že chování některých mě velmi znepokojilo. Tákže, ráda bych tímto zahájila naší radu," Tsunade si během proslovu došla doprostřed sálu, aby jsme jí mohli pokud možno slyšet všichni. "Letos je to moje poslední funkční období, a tak hlasování proběhne formou vyplňování. Nebudeme se tu tak dlouho dohadovat a navíc to bude čistě anonymní, takže každý bude jen on sám vědět, koho na onen post vsadil. Já jako současná Hokage hlasovat nemůžu, ale věřím, že zde zasedající porota mladších i starších má dostatek rozumu na to, aby si zvolila dobrého Hokageho. Pokud už všichni máte papíry, začněte prosím psát. Jistě vám nemusím připomínat, že pro sebe hlasovat nemůžete."
Většina začala vyplňovat papír, ale já jsem si z jeho vyplňováním nebyl jistý. Nakonec jsem ho s docela dobrým pocitem vyplnil. Hokage je docela vážný post. Je to závažná volba jak pro vás, tak pro celou vesnici. Musíte zvolit dobře, i kdyby jste tím třeba někomu zkazili zálusk na to místo. Myslím ale, že každému bylo jasné, že jsem hlasoval pro Naruta. Ale jako další volbu jsem musel vyplnit ještě jedno jméno. Nakonec jsem ho tam dopsal a obrátil papír.
"Je tu snad ještě někdo kdo ještě píše?" optala se Tsunade, ale nikdo se nehlásil "Tak dobrá, otočte papíry výsledky dolů a pošlete od téhle řady támhle. Prosím vás žádné podvádění, či nahlížení na volby druhých."
"Hokage sama, zůstanete nadále ve vesnici nebo se vrátíte zpátky," položil nějaký mladík dost zajímavou otázku.
"Zůstanu tady, kdo by pak vedl nemocnici," zasmála se.
Výsledky už byli sebrány. Tsunade je předala ANBU, aby je přepočítali. Vrhli se na to jen dva. Ostatní tři pečlivě hlídali a snažili se udržovat odposlouchávající bariéry v co nejlepším stavu. Najednou se dveře do sálu rozletěli. Všichni najednou byli na nohou, i když zbraně neměli. ANBU jich měli dost a tak se hned po onom rušiteli ohnali, ale pak zjistili, že je to jen další ANBU.
"Hokage sama, velice se omlouvám za vyrušení, ale tohle počkat nemohlo," ANBU k ní doběhl, zatím co se ti tři pokoušeli znovu zprovoznit barieru. "To nám přišlo před chvílí. Myslím, že to tak bude nejlepší."
"Dobře. Děkuju."
"Nemáte za co, Hokage sama," ANBU se ještě mírně uklonil a zmizel v obláčku bílého kouře.
"Naruto, je mi to líto, ale budeš nás muset opustit," řekla Tsunade ještě dost nahlas pro všechny a rozešla se k nám.
"Teď nemůžu odejít. Tsunade slíbila jste mi to!"
"Promiň mi Naruto, ale uznej sám," Tsunade mu dala svitek, co přinesl ten ANBU.
"Sakra, ale vždyť to už brzy má být, kdo, kdo se o ní sakra postará," Naruto začal být nervózní. Nevěděl, co má dělat.
"My to zvládnem. U nás bude v dobrých rukou a navíc máš ještě šanci to stihnout."
Naruto zapečetil svitek a přivázal si ho k pasu.
"Neboj, já se o ní postarám," promnul jsem mu rameno. S úsměvem se na mě podíval. Potřásli jsme si rukama a zběžně mi poděkoval. Poté jen zběžně něco zkonstatoval s Tsunade a rozeběhl se pryč, když v záblesku světla zmizel. Počkat..., tohle už jsem někde viděl. Tsunade se nervózně rozešla přes sál k těm ANBU, co počítali výsledky. Ještě to neměli hotové, ale tvořili se jim tam slušné kupičky. No, ono nás tu přeci jen bylo dost. Tsunade se nijak nemohla zapojovat do samotného procesu s výsledky, takže mohla jen dál nervózně přecházet po sále a čekat až to sečtou. Mezitím se do sálu vřítili ještě tři ANBU, kteří přinesli další svitky a zřejmě i žádali o další instrukce. Po chvíli zmizeli a vysloužili si od svých kolegů docela dost nemilých poznámek na svojí osobu. Když už se jim podařilo tu bariéru stabilizovat, vždy jim to někdo zničil. Výsledky už byli konečně sečteny. Tsunade se jen usmála. Tenhle výsledek asi nečekala, ale určitě nevypadala, že by jí to vadilo.
"Zde držím hromádku s hlasy se jménem vašeho nového Hokageho. Toto jméno bylo zvoleno ze 2/3, což je pro mě velkým překvapením. Myslím, že tento člověk je přímo stvořený pro to být Hokagem. Je mi ctí vám oznámit, že našim novým Hokagem se stává..."
Áno a novým Hokagem se stává? Kdo se vlastně stává novým Hokagem se dozvíte v příštím díle. Velmi vám děkuji za podporu i za to, že při mě stojíte, i když vás věčně zdržuji.
 


Komentáře

1 Erapetsaf Erapetsaf | E-mail | Web | 1. ledna 2015 v 18:31 | Reagovat

Hoj Ayko, suprová kapča. Párkrát jsem myslela, že slítnu smíchy z postele, jednu chvíli nevěděla, co si myslet, ale prostě super. Momentálně se snažím pracovat na našem novém projektu, ten termín je dost šibeniční, ale jsem výzvy beru. Jsme cca v 1/3, ale myslím, že to nakonec stihnu.

2 MartinaAyko MartinaAyko | E-mail | Web | 1. ledna 2015 v 18:42 | Reagovat

[1]: 1/3? Jsi si jistá? No, do konce týdne , na to, že zítra je pátek je to opravdu šibenice. Ale jsme přeci team, ani bych se nedivila, kdyby jsi to nestihla..., jako já :DDD Ale díky za takovej vtipnej koment, nemůžu se přestat smát hoj+kapča to je prostě vražedná kombinace. :D

3 Makyna Makyna | 2. ledna 2015 v 14:47 | Reagovat

Super si zabila, padám smíchy :DD Pro jednou zase díl plnej bomb. A ten konec, Ayko ty vážně víš jak nás nasrat! :D

4 Niko Niko | 2. ledna 2015 v 16:18 | Reagovat

Jéj, tak to je svkvělá kapitola. :) Jak na nový rok, tak po ceý rok ;)) A s tím opožděným dnem si nic nedělej, hlavně aby jsi byla zdravá. Jinak jako fakt síla. A co to tam předváděli na tý radě. Tohle se snad sluší. Jinak sousdílím s Makynou, ty tvoje konce nás fakt jednou přivedou do hrobu.... Má ucta :D

5 Kawai Kawai | 2. ledna 2015 v 18:52 | Reagovat

Jájj, řítím se ze židle. Jako v hlavě mi teď víří několik otázek. A že je jich velká spousta a doufám, že na ně v příštích dílech odpovíš. Sakra Ayko, takovej konec. Ještě, že už spolu nejsme v kontaktu jinak. Nechci tu bejt sprostá, tak si můžu leda stěžovat stěnám ve svém pokoji, ale já tě snad zabiju..."Hokagem se stává..." a počkejte si. No fakt, jako, ty si normálně vypisuješ jednosměrnou jízdenku do žaláře :DD Niko má ucta, to mi tu taky chybělo. Jinak, Erapetsaf, co to mělo bejt, to mě taky málem položilo. Kapča :DD *hyperlaugh* Vy to zabíjíte holky. No nic, tady ti ještě přeju a vlastně celýmu teamu všechno nej do novýho roku a snad se tu budem scházet v hojnějším počtu.

6 Kawai Kawai | 2. ledna 2015 v 19:39 | Reagovat

No, pořád mi cukají koutky :D, ale o jakém projektu to tu Erapetsaf píše. Co máte za nový projekt. Puste svá ncc tajemství do éteru.

7 Erapetsaf Erapetsaf | E-mail | Web | 2. ledna 2015 v 20:03 | Reagovat

Svá tajemství si ještě chvíli necháme, projekt se snad spustí v neděli, teda pokud to do té doby dokončím, moc jsem s tím od včerejška nehla.

8 MaKy MaKy | 3. ledna 2015 v 12:33 | Reagovat

Tak na doporučení Kawai jsem tedy opět zpět :)) Koukám, že jsem toho dost prošvihla, páni RealLife je už tak daleko, jájí, já si pamatuju naposledy 1 díl a LNLS si ani nedokážu typovat. No, budu toho muset doíst dost, ale rozhodně neplánuji další neaktivitu. Bože, já teda padám. Ayko klaním se před tebou. I kdž jsme tenkrát byli kamarádky, musím se před tebou klanět. Waw, udělala jsi velký pokrok. Navíc tenhle díl je úplná bomba. SuPeR. Jako to mě dost rosekává. A jak jsem tu dlouho nebyla. Hin a Naruto, ztracená dcera, další dítě, svatby, Sasuke zpátky, Sakura se Sasukem, nový Hokage..., páni, páni, páni. Ayko, smekám. Blog se ti vážně podařilo vyšvihnout nahoru. Super. Takhle by jsi měla pokračovat.

9 MartinaAyko MartinaAyko | E-mail | Web | 3. ledna 2015 v 16:48 | Reagovat

[8]: Ahoj MaKy, to jsem ráda, že jsi opět tady. Jo, tak nějak jsme se o tobě s Kawai bavili, že jsi tu dlouho nebyla. Děkuji ti za tak úspěšně pozdvyhující koment. Jinak, přede mnou se určo klanět nemusíš, od toho tu jsou jiný. A s tím konem uvidíme, letos jsem chci jet, ale nevím, co to nakonec bude.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama