LNLS 15 (CZVERSION) 2/2

16. prosince 2014 v 15:48 | MartinaAyko |  LáskaNinjaLoutkaStrom CZ
ÁHHH, ty znaky jednou budou moje smrt Křičící

"Ahoj lásko," jemně jsem jí políbil na šíji.
"Přesně na čas," usmála se a dovolila mi vyměnit si pár polibků na rty.
"Ahoj staříku. Tak jak jde živobytí," pozdravil jsem nakonec i jeho a usadil se vedle Sakury.
"Dobře, dobře, lidi pořád chodí, všichni jsou spokojení," usmál se stařík.
A měl pravdu. Během té doby, co jsme tam se Sakurou byli, přišli ještě nějací lidé a někteří si brali ramen i s sebou a ne jen jeden. Po hodince a dvou ramenech jsme se rozhodli, že už pomalu půjdem. Zaplatil jsem za ramen a pomalu jsme se vydali tentokrát k mému sídlu. Šli jsme spolu ulicemi Konohy a pořád jsem se divil tomu, že na nás lidé tak divně koukají. Cestou jsem se stavil ještě v menším obchodě nedaleko sídla, abych měl menší zásoby a zároveň mohl uvařit něco k večeři. I když v tom jsem si moc nefandil, protože jsem snad v životě nevařil pořádný jídlo. I když snad možná párkrát u akatsuki. No, ale jak říkám, mockrát jsem to nevařil. No tak alespoň, že máme aspoň hasičák. Takhle snad alespoň nevyhoříme. Pomalu jsme spolu došli do sídla mého klanu. Bylo mi trochu trapné vést jí svým skoro rozbořeným sídlem, ale nedalo se nic dělat. Stejně se chystám ho opravit. Až tu časem další noví lidé budou bydlet, aby žili alespoň v dobrém prostředí. Ale zároveň mě těšilo, že tu alespoň není ta hora ANBU, co tu byla včera. Náš dům vypadal alespoň trochu dobře. Bylo vidět, že na něm někdo něco dělal. Kdo a co těžko říct. Zvenčí to bylo vidět, ale zevnitř moc ne. Otevřel jsem dveře do bytu a hned do mě udeřil zápach plynu. Rychle jsem vběhl do kuchyně a vypnul ho. Poté jsem raději vypnul i hlavní přívod. Já debil ho musel zapomenout vypnout. Hned jsem otevřel okna v kuchyni a nevinně se usmál na Sakuru.

"Chceš nás hned zabít," zasmála se.
"Ne, promiň, ale asi jsem v tom zmatku zapomněl vypnout plyn. Nebo na mě spíš někdo nastražil past a chtěl mě zabít. No, ještě tu musím taky uklidit. Je tu děsnýho prachu a smrdí tu zatuchlina. Byl bych to udělal už dávno, ale nějako jsem na to neměl čas. Promiň," omluvil jsem se mezitím, co už jsem do kýble točil vodu. Další vodu jsem natočil do vázy, kterou jsem sebral na stole. Podal jsem jí Sakuře, aby si tam mohla dát svoje růže. Do kýble jsem nalil trochu z koupeného saponátu a dva hadry k tomu. Pod dřezem se mi dokonce povedlo nají i kartáč. Přihodil jsem ho do kýble a otočil se na Sakuru s úsměvem "Pomůžeš mi prosím? Vynahradím ti to."
"Jistě, že ti pomůžu. Ale ještě by to chtělo hadr na podlahu a ještě nějaký koště k tomu," usmála se Sak, když vyždímala jeden z hadrů.

"Pokusím se něco najít, ale nevím, co tu zůstalo a co tu není a musím ještě dokoupit. Kdyk jsem tu byl sotva dvě hodiny. Fakt nevím, co mám dělat dřív," naštvaně jsem zmáčkl hadr v ruce. Nebyl jsem naštvanej na Sak, spíše na sebe, že jsem fakt takovej pablb a nedokážu ani sehnat domácí potřeby na úklid zasranýho baráku. "Promiň, ale možná jsem fakt debil."
"Já tě chápu Sasuke. Je těžký se zařadit do normálního života, ale prosím, zkus to tak, abys nekřičel na všechny okolo."
Tohle už jsem dál nekomentoval a nechal to volně běžet dál. Společně jsme umyli celý barák a docela se při tom i pobavili. Bylo to nakonec docela fajn, i když šlo o úklid. Nakonec jsme po sobě uklidili i věci po úklidu a společně usedli ke stolu. Tak nějak jsme se zapovídali až hodiny začali ukazovat půl sedmou a žaludek začal oznamovat hlad. Pomalu jsem vztal od stolu a zapřemýšlel jsem, co udělat k té večeři. Nakonec to bez rady neskončilo. Nakonec jsem na přání vykouzlil těstoviny se zeleninovým piré. No, na to, že jsem si myslel, že jsem špatnej kuchař, to bylo docela dobré. Vím, že jsme umyli nádobí a pak si měnili polibky, ale pak najednou mám výpadek...

...Když jsem se ráno probudil, ležela vedle mě Sakura a na sobě měla jen moje tričko. Usmál jsem se a zapřemýšlel se, co se asi tak v noci stalo. K ničemu jinému než k mazlení jsem se nepřikláněl. To si myslím, že by mi Sakura snad stejně ani nedovolila. Ani nevím, jestli by to sama Sakura chtěla. Povzdychl jsem si a vylezl z postele. Udělám alespoň něco k snídani, když jsem vzhůru tak brzo. Docela mě uklidňovalo, že ten plyn jsem "jen" nechal puštěný a nikdo na mě nenastražil past. Taky se mi docela líbilo, že je konečně celý barák uklizen. Navíc Sakuřiny růže docela provoněli spodní část domu. Docela mi to nabudilo úsměv na tváři. Bylo fajn zase žít v trochu normálním prostředí. Ještě lepší byl pocit, že ve vaší posteli a ve vašich věcech právě leží někdo, koho milujete. Rozpálil jsem pánev a rozklepl do ní dvě vejce. Po chvíli, když už se vejce trochu zpevnila, tak jsem je posunul a přihodil k nim chleba. Natáhl jsem se pro talíře a z pánve to sesunul na ně. Ještě jsem k tomu dokrájel zeleninu, uvařil kafe a na tácu to opatrně odnesl nahoru. Snídaně do postele by mohla potěšit. Teda doufám, že Sakura nemusela do práce, protože už bylo půl desáté. Opatrně jsem otevřel dveře a všiml si, že Sakura ještě spí. Opatrně jsem položil tác na volnou stranu postele. Nepotřeboval jsem spálit se něčím hned po ránu. Chytl jsem jí jednou rukou za bok a druhou za bradu a jemně jsem jí políbil. Potřeboval jsem několik polibků, abych jí probudil. Usmála se mi do rtů a polibky mi opětovala, ale jako naschvál jsem se od ní odtáhl.
"Připravil jsem snídani, dáš si?" usmál jsem se a opatrně si sedl na postel.
"Ráda," usmála se a posadila se.
Jen co si však uvědomila, že má moje triko a k tomu už nic jiného, tak se trochu provinile usmála. Já jsem se nad tím jen též usmál a trochu zkřivil úsměv nad hořkým kafem. Sakura se jen usmála a taky se trochu napila. Nechtěl jsem si hrát na hrdinu, to ne, ale stejně jsem se přetvářil, i když mi to kafe v téhle podobě vůbec nechutnalo. Ve velmi poklidné náladě jsem se nasnídali a všechno bylo fajn. K noci už jsem se nevracel, ale nijak jsem ani nepotřeboval vědět, co se stalo. Věděl jsem, že to v téhle chvíli snad ani vědět nepotřebuji. Když už jsme to tedy vše dojedli, odnesl jsem talíře dolů a nabídl Sak, aby se u mě vysprchovala. Aby jsem jí alespoň nějak oplatil, tu sprchu, co jsem měl já u ní. Nádobí jsem jen líně naskládal do dřezu a vrátil se zase zpátky nahoru.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama