LNLS 12 (CZVERSION)

14. července 2014 v 20:29 | MartinaAyko |  LáskaNinjaLoutkaStrom CZ

Bomba, Ayko to stihla v termínu : D

Ták, přináším vám další díl LNLS. Dneska pouze CZ verze, zítra verze SK a další díl RealLife v obou jazycích


"Určitě, už jsem o tom s Peinem mluvila. Domluví Sasorimu hned jak to bude možný. Už se to nestane," nechala jsem Itachiho aby to vztřebal.
"To je dobře. Ale stejně je to divný. Sasori nikdy tohle nedělal. A jestli tohle dělá schválně, tak mu asi něco udělám. Musím přiznat, že jsem měl o Sasukeho docela strach. Navíc když mu tam Sasori ten kunai nechal v tom rameni a nechal tak šířit jed dál, vzbudil sice ve mně podezření, ale nic jsem nenamítal," přiznal mi i Itachi nakonec barvu, ale z jeho odpovědi jsem stejně byla docela zmatená.
"Co myslíš tím, že mu tam Sasori ten kunai nechal. To mi chceš namluvit, že mu nechal otrávený kunai zabodnutý v rameni až do tý doby než jste přišli do sídla?" optala jsem se radši abych usvědčila svoje tušení, že to Sasori udělal schválně.
"Jo, přesně tak. Proto si myslím, že to udělal schválně," Itachiho odpověď mě naprosto šokovala.
"Zůstaň tu prosím u Sasukeho než se vrátím. Musím si promluvit s Peinem. Mám takovej pocit, že máš pravdu," zvedla jsem se k odchodu. V poslední chvíli mě Itachi chytil za zápěstí.
"Konan, děkuju. Jsi super," řekl a pustil mě.
"Nemáš za co Itachi. Víš, že bych se pro vás roztrhla," zasmála jsem se, i když jsem věděla, že na vtip není zrovna doba. Rychle jsem odešla z pokoje a namířila si to rovnou za Peinem. Běžela jsem přes sídlo mezi těmi ohavnými stěnami. Musím sem dát louče. Člověk aby se bál tu chodit. Je tu hrozná tma. Člověk aby se bál, že na něj někdo po tmě skočí. Půjčila jsem si jednu louč, která byla snad jediná, kterou jsem za celou cestu potkala. Zahlédla jsem předemnou postavu zahalenou v šeru. Své tempo jsem výrazně zpomalila. Šla jsem dost pomalu a opatrně našlapovala. Sklonila jsem louč dolů, aby nevydávala takové světlo.
"Co máš v plánu. Chceš snad všechno vyžvanit? Víš co by to znamenalo, kdyby se Pein dozvěděl, jak to se Sasukem opravdu bylo," řekl nějakej muž, který se opíral o stěnu opodál. Nevšimla jsem si ho předtím.
"Zatím mu to říkat nechci. Možná mu to ani neřeknu. Zabil by mě, slušně zřídil, kdyby zjistil, že jsem ho chtěl záměrně zabít," odpověděla mu druhá osoba a já poznala hlas Sasoriho.
"Dobře, to jsem rád. Sejdeme se tu zase po večeři. Hlavně dej bacha ať nikdo nejde s tebou. Měj se," osoba hned zmizela. Vypadalo to, že se se Sasorim zná.
Rychle jsem se rozeběhla. Doufám, že si mě Sasori nevšiml. Pokud jo, bude to těžký, abych to nějak ukecala. Proběhla jsem rychle okolo něho. Ucukl, když mě viděl. Zjevně mu zatrnulo. Nezastavil mě ale. Věděl, že se umím rychle pohybovat. Zřejmě proto to neřešil. Naštěstí. Postavila jsem louč do stojanu u Peinovi kanceláře a po krátkém váhání jsem vešla dovnitř. Pein leknutím div nespadl ze židle. Nadechl se pro pár nadávek, ale když mě poznal, zase vydechl.
"Promiň, nechtěla jsem tě vylekat. Potřebuju si s tebou o něčem promluvit," zavřela jsem dveře a sedla si do křesla naproti Peinovi.
"Tak povídej. Poslouchám tě," sundal si nohy ze stolu a pokynul mi abych začala.
Nadechla jsem se ke slovu, ale Pein mě zastavil. Rozhlédl se po místnosti a zastavil pohled na dveřích.
"Řekni mi to svými myšlenkami. Přečtu si je. Zvědavé uši by nás chtěli poslouchat," při těchto slovech se zamračil.
"Mluvila jsem s Itachim. Taky se mu zdá, stejně jako mně, že to Sasori udělal schválně. Všimla jsem si, že neměl moc velkou snahu, když jsme chtěli Sasukeho zachránit. Navíc jsem se od Itachiho dozvěděla, že Sasukemu nechal v rameni zabodnutý kunai s jedem až do příchodu do sídla. To navádí k tomu, že jednal úmyslně. Slyšela jsem navíc teď Sasoriho rozhovor s nějakým mužem. Bavili se právě o tom, že to Sasori udělal úmyslně. Musíš si s ním promluvit. Víš, že to nebylo poprvé a jsem si jistá že ani ne naposled. Udělej prosím něco, jinak se ho budem muset zbavit!" odpověděla jsem mu svými myšlenkami. Přesně jak chtěl.
"Promluvím si s ním. Pokud je pravda to co říkáš, nevím co budu dělat. Skutečnost, že by Sasori záměrně zabíjel, když nemá mě udivuje. Ale je pravda, že to není poprvý. Pokusím se najít pravdu a vyřešit to co nejrychlejc. Teď běž a postarej se o Sasukeho," odpověděl mi i on svými myšlenkami.
"Dobře, děkuji ti," poděkovala jsem a čekala na nové svolení k odchodu.
"Dobře, tak jdi a vyřiď, že to může zůstat tak jak to je," mrkl na mě a zakroutil hlavou, a tak jsem věděla, že to není tak.
"Jasně, spolehni se. Hned to vyřídím," mrkla jsem i já na něj a odešla. Přede dveřmi jsem málem srazila Sasoriho.
"Jé, promiň, ahoj," omluvil se mi. Jen jsem se usmála, sebrala pochodeň a zase se rozeběhla zpátky.
Neběžela jsem dlouho. Jen chvíli, abych se dostala Sasorimu z dohledu. Cesta těmito ohavnými chodbami není nijak příjemná a tak jsem přidala dosti do kroku. Nakonec jsem se opět rozeběhla. Rychle jsem zase běžela těmi ohavnými uličkami. Rychle jsem vběhla do svého pokoje, kde jsem si vzala své kafe. Pak jsem se pomalu vydala zpátky k Sasukemu.
Itachi
Když Konan odešla dostal jsem tak trochu strach. Co když se Sasukemu zase něco stane. Jak já ho sám zachráním. Bude to hrozně těžký. Vždy jsem věděl, co se se Sasukem děje. Teď jsem o něm však nevěděl nic. Od té doby, co odešel od Orochimara, ztratil se z dohledu mých špehů a já o něm přestal mít zmínky. Proto jsem Peinovi podal tenhle návrh. Myslím, že nevěděl kdo mu to poslal. Ale když si to přečetl, okamžitě na uvedenou adresu odepsal. Je falešná, vymyslel jsem si jí. Neexistuje. Nikomu to nedojde. Zahodí se to k ostatní poště, která nikam nedojde. Nevadí to. Teda alespoň mně. Pořád sleduju Sasukeho tvář. Tak strašně se změnil. Hrozně vyrostl. Už to nebude můj malý bráška. Smutně jsem si povzdychl při vzpomínce na život bez něho. Vím, že jsem ho opustil a že jsem udělal dost velkou chybu s vyvražděním svého klanu. Sakra, proč až teď si uvědomuju, že se vše mohlo vyřešit v klidu. Dobře, možná by pár lidí asi zemřelo, ale nemusel by zaniknout skoro celý Uchiha klan. Všechno to jsem ještě víc posral tím, že jsem se přidal k Akasuki. Největší chyby v mém životě. Kéž bych je mohl napravit. Prostě nějak oživit Uchiha klan. Vrátit to, co jsem způsobil. Napravit chyby, které jsem udělal. Bože, proč zrovna mě jsi předepsal takovýhle hnusný osud. Nejdřív vyvraždím svůj klan, potom se přidám mezi tuhle bandu zabijáků a znovu a zase zabíjím kolikrát i nevinné lidi, při snaze někoho zachránit, se zase zabíjí. Chtěl jsem mít jistotu, že je Sasuke v pořádku, proto jsem podal tu žádost. Chtěl jsem ho mít na očích, když už jsem o něm neměl žádné zprávy. Najít ho bylo těžké. A když už ho konečně najdu tak o něj skoro přijdu. Začínám o sobě fakt pohybovat. Panebože, proč já. Zaco si zasloužím všechy tyhle věci? Proč jsi mě donutil je udělat? Proč zrovna já musím být tak zlý sakra. Při těhle myšlenkách jsem omylem tou zlostí praštil do stolu.
"Klid, pane Uchiha, uklidněte se," uslyšel jsem něčí hlas.
"Co tu děláte. Nikdo sem nesmí, to vám snad bylo řečeno ne?" zavrčel jsem nepříjemně.
"Přišel jsem se podívat, či něco nepotřebujete. Taky potřebuji mluvit s Konan sama," objasnil mi svojí přítomnost.
"Konan tu není a nic nepotřebuju. O mě se nestarejte."
Doufal jsem, že odejde. A taky že odešel. Oddechl jsem si a dál sledoval Sasukeho tvář. Ne, konec výčitek. Na mém životě musí být přeci něco dobrého. Už vím, vrátím se do vesnice a začnu od znova. Stejně jako Sasuke. Hmm, dost naivní představa já vím. Ne, nevím co budu dělat. Musím ale začít dělat něco dobrýho. Nechci už žít tak jak žiju teď.
"Itachi," slyšel jsem velmi tiché vzdechnutí.
Podíval jsem se na Sasukeho. Ne, to nebyl on.
"Itachi, bratře," uslyšel jsem znovu a ucítil jsem něčí ruku na své. Znovu jsem se podíval na Sasukeho tvář. Přesunul jsem pohled na svojí ruku. Ta ruka, která teď byla na mé patřila Sa...
"Sasuke, jak je ti, jsi v pořádku," vykřikl jsem skoro.
"Nevím," těžko se mu dýchalo, sotva mluvil "špatně se mi mluví, blbě se mi dychá."
"To bude v pohodě, vydrž chvíli. Konan se určitě za chvíli vrátí," chytnul jsem ho za ruku. Bál jsem se o něho. Viděl jsem jeho letmé přikývnutí. Vypadal hrozně, zdrceně. Nevěděl jsem co dělat, co říct.
"Sasu, odpust mi prosím vše co jsem napáchal. Sasu prosím, odpust mi to. Vím že to pro tebe nebylo lehké, když si zjistil, že všechny ty nevinné lidi jsem zabil já. Ale, a teď to myslím vážně. Bylo mi to líto. Brečel jsem za ně. Ano brečel jsem, ale to jsi neviděl. Navíc jsem byl skoro donucen. Nedáváli mi na výběr. Řekli mi, že mám dvě možnosti. Buď je všechny vyvraždím já a tebe budu moct nechat žít, nebo je vyvraždí ANBU a zemřeš i ty. Sám si viděl, že zemřeli i malé děti, které neměli o té plánované vzpouře ani ponětí. Nechtěl jsem o tebe přijít. Nechtěl jsem přijít o nikoho z nás, ale neměl jsem na výběr. Je to pravda, věř mi prosím. Nemohl jsem jinak. Nechtěl jsem, aby jsi zemřel. Věděl jsem, že ty budeš ještě hodně dobrý ninja. Nechtěl jsem, aby jsem o tebe přišel. Byl jsi pro mě to nejcenější. Byl jsi pro mě vše."
"Já vím. Už jsem se to taky dozvěděl. Odpouštím ti to. Udělal jsi správnou věc," vydechl Sasuke těžce a pousmál se. Věděl jsem, že mi to opravdu opustil. Začal jsem s ním mluvit.. Snažil jsem se ho udržet při vědomí.
"Sasuke, jsi nějak brzo vzhůru ne," uslyšel jsem za sebou Sasoriho hlas. Raději jsem se otočil jestli jsem se nepřeslechl. Nepřeslechl jsem se. Opodál fakt stál Sasori.
"Ty de***e jeden. Na co jsi ku**a myslel. Kdyk jsi ho zabil," doslova jsem po Sasorim vystartoval a než se nadál, ležel na zemi podemnou.
"Nechtěl jsem," řekl mírně přidušeně, vlivem mé ruky na jeho krku.
"Alespoň nelži. Vidím ti to až na žaludku," trochu víc jsem přitlačil.
"Dobře, ale ovlivnil mě," odpovídal přidušeně a začal měnit barvu. Rychle jsem mu chytil ruku a zkroutil mu jí pod zády. Z té druhé jsem mu ještě stihl vyrazit kunai. Dal jsem mu pár ran pěstí.
"Nezahrávej si se mnou. Víš že vidím všechno. Kdo tě ovlivnil?" mírně jsem povolil stisk jeho krku aby se mohl nadechnout.
"Nepovím."
"Tím bych si nebyl tak jistý," sklonil jsem pohled od jeho očí a zaktivoval si mangekue sharingan. "Přiznej se!" varoval jsem ho před utrpením. "Víš co dokážu."
"Neznám jméno. Ale večer se máme sejít tady v sídle. Opravdu, moc toho o něm nevím. Vím jen, že chtěl zabít Sasukeho, kvůli minulosti. Nevím proč. Nevěděl jsem, že ho Pein chce vzít mezi nás. Je to pravda. Slibuju," bylo vidět jak se po mých slovech zalekl.
"Kde, naše sídlo je dost velký?" byl jsem dost vytočený.
"Kousek od Peinovi kanceláře. Zavedu tě tam, když mě nezabiješ," po těhle slovech jsem prudce přitlačil na jeho krk. Věděl jsem, že při větší síle bych ho mohl klidně zabít, ale bylo mi to fuk. Chtěl jsem mu při nejmenším ukázat, že všechno bolí.
"Nevíš jaký je to někoho ztratit. Nemáš srdce. Chladnokrevný zabiják bez srdce. To je to nejhorší co může bejt chápeš to. Zkus se vcítit do něčí kůže. Zemře ti před očima někdo, kdo ti je strašně blízký. Nemůžeš ho zachránit, nemůžeš s tím nic dělat. Zamysli se nad tím. Sasuke za svojí minulost nemůže. Zabil jsi strašně lidí, i Sasuke. Tebe nikdo zabít nechce. Nikdo po tobě nejde, protože jsi tak strašně opatrnej, že nikdo takovýho zabijáka jako ty radši nehledá. Proč? Protože vědí, že i on jednou udělá chybu, která ho bude něco stát," znovu jsem ho několikrát uděřil a začínal jsem se cítit líp.
"Itachi, nech ho, myslím že to pochopil. Však já si to s ním ještě vyřídím," uslyšel jsem za sebou Peina a na rameni ucítil jeho ruku.
Nadechl jsem se a zase pomalu vydechl. Deaktivoval si mangekue sharingan a podíval se Sasorimu do očí. Zakroutil jsem hlavou a pustil jsem ho. S pomocí Peinovi ruky jsem z něj opatrně slezl a postavil se.
"Promiň Peine, nevím, prostě, fakt nevím co se stalo," omluvil jsem se mu za tuhle scénu a posadil se zpátky vedle Sasukeho.
"To je úplně v pořádku Itachi. Je to v pořádku. Hlavně se uklidni a žádné další bitky, jo. A ty pojď se mnou ty jeden zabijáku," ukázal nakonec Pein na Sasoriho. Itachi se podíval jen na Peina. Na Sasoriho se raději nedíval. Pak pokývl na znamení, že pochopil. Sasori se po chvíli zvedl ze země a za doprovodu Peina odešel.
Konožská nemocnice (back den)
"Postaráte se o něj dobře, že ano. Nechci o něj přijít," optala se mě.
"Samozřejmě, uděláme vše co je v našich silách. Je to přeci naše práce. Nemusíte se bát," otočila jsem se na ní a usmála se. "A promiňte, ale je čas jít."
"Dobře. Děkuji vám mnohokrát," pak jsme společně odešli. Doprovodila jsem jí až ke vchodu. Ještě jsem jí předala pár informací a rozloučili jsme se. Při pohledu na hodinky jsem rychle přidala do kroku. Za necelé tři minutky začíná velká vizita a já tu běhám v tomhle plášti. Rychle jsem vběhla do své kanceláře a na židli si všimla muže. Nevěděla jsem o koho jde.
"Co potřebujete?" optala jsem se zatímco jsem se snažila sundat si plášť.
"Má drahá Tsunade, potřeboval bych, aby jsi se mi podívala na takové menší zranění," podle hlasu jsem poznala Yamata.
"No dobře, tak se mnou pojď do ordinace a já se ti na to podívám," odpověděla jsem mu už za pochodu ven. Rychle mě následoval. Otevřela jsem dveře do ordinace hned u mé kanceláře. Je to docela výhoda mít ordinaci hned u kanceláře. Pokynula jsem mu, aby se posadil a nandala jsem si rukavice.
"Tak co je to to menší zranění?" optala jsem se.
Vyndal si z pod pláště ruku. Měl jí obvázanou obvazem. No, ten už měl však nabratou dosti červenou barvu. Vzala jsem si do ruky nůžky a obvaz ustříhla na druhé straně od zranění. Opatrně jsem obvaz odstranila a odkryla tak jeho zranění. Viděla jsem jeho nepřítomný pohled upřený na stěnu. Udělala jsem asi dosti pobavenou grimasu a rychle se natáhla pro škrtidlo. Rychle jsem mu zaškrtila ruku a s mírným podtextem jsem se zeptala.
"Tomuhle říkáš menší zranění?"
"No jo, tak trochu větší teda asi no," procedil skrs zuby.
Povdychla jsem si a řekla mu pravdu. "Je to velké zranění. Je to tak na sedm stehů. Nevypadá to dobře," nečekala jsem na jeho případné námitky a ruku mu rovnou opíchala. Věděla jsem, že ho to bolí, ale nemohla jsem s tím moc dělat. Hlavně jsem mu to musela rychle sešít. Navíc jsem si musela dávat pozor protože to měl docela hluboko rozříznuté.
"Tsunade proboha, nešlo by to trochu s citem," vykřikl Yamato.
"Kdyby to nebylo s citem, tak bys tady skuhral o hodně víc," schválně jsem jehlou pohla trochu jiným směrem. Hned pochopil moje slova. Mohla jsem mu to šít níž, ale nechtěla jsem mu působit bolest. Chtěla jsem to zopakovat, ale Yamato mě zastavil.
"Dobře, však já už jsem to pochopil. Nedělej to už!"
Jen jsem se usmála a dál pokračovala v šití. Nakonec těch stehů bylo devět. Nikdy nepochopím, jak se můžou na tréninku takhle zřídit. Kdyby přišel z nějaké náročné mise, OK. Ale když se takhle zřídí už na tréninku, vždy se divím. Ještě jsem Yamatovi nic neřekla. Viděla jsem jeho nepřítomný pohled.
"Ale, vždyť to snad tak nebolí ne?" zažertovala jsem.
"To by jsi se divila," chtěl se podívat na své zranění. Zastavila jsem ho.
"Ne, nedívej se na to. Ještě ti to zavážu a pak se doma můžeš kochat tím krásným bílým obvazem. A žádný protesty, jinak si tě tu nechám abych tě měla pod kontrolou. Vyber si tu rozumější možnost!"
"Dobře, ale za kapitánkou nejdu," namítl mi rázně.
"Vyřídím to s ní neboj," protočila jsem oči a chmátla konečně pro obvaz. Rychle jsem mu obvázala ruku a sepsala protokol o zranění během tréninku. Naškrábala jsem k tomu dva podpisy a jeden papír předala Yamatovi. Druhý jsem si nechala pro sebe a vyplňovala třetí pro kapitánku. Nebyla jsem moc nadšená z toho, že tam budu muset jít, ale co se dá dělat. Alespoň si s ní promluvím. Propustila jsem Yamata a rychle vběhla do své kanceláře. Rychle jsem se převlékla do čistého pláště a rychle vyrazila na vizitu. Ostatní už netrpělivě přešlapovali u vchodu na lůžkové oddělení.
"Omlouvám se, ale vzhledem k vážnosti případu jsem nemohla odejít," omluvila jsem se rychle a přes kartu jsem otevřela dveře na oddělení.
Zpět u Akatsuki
Seděl jsem jen mlčky u Sasukeho a čekal až Pein se Sasorim odejdou do dostatečné vzdálenosti od pokoje. Když už dosti poodešli chtěl jsem Sasukemu něco říct.
"Itachi, p, pro, č s, si t,to udě, udě, lal," vymáčkl ze sebe Sasuke.
"Říkám, nevím co mě to popadlo. Měl jsem předtím o tebe tak strašný strach, a když se tu Sasori objevil a ještě chtěl žertovat, ruply mi nervy," vypustil jsem ze sebe jako páru z hrnce.
"K, ko, nan," zaskuhral a díval se směrem za mě.
"Konan," málem jsem vykřikl.
"Sasuke, jak je ti. Jak se cítíš?" Konan se k nám rozešla.
"Š, špa, tně s, se m, mi dýchá."
"V klidu, to je v pořádku. Neboj se, hned se ti bude dýchat líp. Hlavně teď nedýchej," přešla k Sasukemu a usmála se na mě.
"Otevři pusu. Neboj, nic ti neudělám. Jen ti něco vyndám z krku," bylo vidět, jak se Sasuke mírně viděsil. Poslechl ale a otevřel pusu. Raději jsem se nedíval.
"Dobrý, už se můžeš nadechnout. Určitě se ti bude lépe dýchat," uslyšel jsem Konanin souhlas a postřehl, jak si něco schovala za záda. Při mém pohledu mi to letmo ukázala. Pokývl jsem. Věděl jsem o co jde. Už jsem to párkrát viděl. Docela vychytaná věcička. Obdivuju jí. Je dobrá medička.
"Mluvil už někdo ze Sasorim? Zajímal by mě protijed," optala se po chvíli.
"Itachi to zkoušel," ušklibl se Sasuke a já měl stochutí se propadnout do země.
Konan se na mě tázavě podívala a obrátila se po chvíli na Sasukeho.
"Vyvedl mně z míry a rupli mi nervy no. Trochu jsme se poprali, ale Pein nás stačil všas rozdělit. Nikdo nebyl vážně zraněn. Neboj se," vysypal jsem ze sebe rychleji než stačil Sasuke cokoli říct.
"Aha, dobrá. Skočím si něco zařídit. Do hodiny se za tebou stavím Sasuke. A tebe, ať už tu nevidím. Sasuke není malej, nemusíš ho pořád hlídat," řekla Konan a než jsem stačil cokoli namítnout rozložila se na papírky, které se rozprskly. Sasuke se zasmál a podíval se na mě.
"Zvládnu to, neboj," přivřel oči a zapřemýšlel se. "Jo, zvlánu to," přisvědčil po chvíli zamyšlení.
 


Komentáře

1 Niko Niko | 15. července 2014 v 10:34 | Reagovat

Vau. To je super. Prosím, omluv můj předchozí komentář. Jen mě to trošku vykolejilo. Všichni Sasukeho milují a já bych byl rád, kdyby Sasuke někdy zemřel. Ale OK, musím to respektovat ;) Takže ode mě máš BIGRESPEKT. Už se těším na další díl a hlavně na novou povídku.

2 Martina Ayko Martina Ayko | E-mail | Web | 1. srpna 2014 v 14:38 | Reagovat

Tak to jsem ráda. Hele, neber to nijak vážně. Taky jsem si dělala srandu. Nová povídka ke konci prázdnin (viz. informačka).

3 aggress aggress | Web | 18. června 2015 v 14:29 | Reagovat

online pujcka pred výplatou teplice ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama