LNLS 11

30. června 2014 v 20:14 | MartinaAyko |  LáskaNinjaLoutkaStrom CZ
Ták, jen mě zabijte. Ano, zasloužím si to, že mi to pořád tak dlouho trvá. Povídky tak vcelku stíhám psát, ale nějak je nestíhám přidávat na blog. Teď jsem byla čtyři dny s Erapetsaf, takže jsem fakt nestíhala. Ani nevím, jak jsme se mohli flákat tak dlouho.
Teto díl velmi obšírně navazuje na ten předchozí, takže jestli si nepamatujete, co bylo v předchozím díle, doporučuji si přečíst alespoň konec.
Tento díl věnuji všem, kteří na mě stále nezapoměli, nezahodili mě a neotočili se ke mně zády.... Speciálně pro Violu-chan a Erapetsaf. Užijte si tento díl a ještě ARIGATO za vaší podporu.

V hlavě sem viděl, kde se pohybují. Nejlepší je to, že se proplazí všude, takže i pod zavřenými dveřmi. Zlekl jsem se, když jsem viděl Hidanuv pokoj. Rychle jsem hady od tamtud poslal pryč. No, podle jejich vidění jsem přišel na to, že oni se taky dost lekli. Rychle se plazili sídlem. Vidět to, co vidí oni má i svoje výhody. Alespoň se můžu podívat po sídle aniž bych se hnul a taky můžu nakouknut do všech místností aniž by mě někdo viděl. Jop, ovládám zvláštní umění. To je úplně něco jiného než to umění o kterém se hrádají furt Sasori a Deidara. Už jsem se dostal do velké místnosti s kruhovým stolem. Hadi se odsud okamžitě vyplazili. Byl jsem ztracen.
Bolest stále sílila a už se mi rozostřilo i mé hadí vidění. Byl jsem v koncích. Přerušil jsem spojení s jejich myslí a vrátil se do své vlastní. Až teď jsem začal prožívat tu pravou bolest. Bylo to, jakoby vám někdo bodal ostří přímo do srdce. Ta bolest byla ohromná. Cítil jsem jak mi začaly brnět rty. Věděl jsem, že už to dlouho nevydržím. S posledními zbytkami sil jsem se opřel o ruce a postavil se. Hlava se mi šíleně motala a ani jsem neměl tušení, kde je rovně. Přesto sem se pustil jednou rukou stolu a rozešel se. Klepali se mi kolena. Nevěděl jsem kde právě sem, ale šel jsem dál. Najednou se mi setmělo před očima. Padal jsem do prázdna. Ucítil jsem jen ostrou bolest v hlavě a pak uslyšel tříštění skla. Zavřel jsem oči a hnedka je otevřel. Viděl jsem rozmazaně, ale pak zase černo. Sáhl jsem si na bolavou hlavu. Lepkavá tekutina v mých vlasech mě neudivila. Rozbil jsem si hlavu. Fajn, teď tady vykrvácím. S touto myšlenkou ztrácím vědomí.

Pohled třetí osoby
K Sasukemu do pokoje se najednou přiřítil Sasori, Konan, Pein a hned v závěsu Itachi. Sasori mu nejdříve zkusil nahmatat tep.
"Mrtvej ještě není," poznamenal.
"V takovýhle situaci by si neměl žertovat Sasori!" napomenul ho Pein.
"On jen konstatoval," zapojila se Konan do hovoru na jeho obhajobu.
Pein si nad tím jen povzdychl a chytil Itachiho, který se chtěl vrhnout k Sasukemu. Konan se Sasorim přenesli Sasukeho na postel.
"Nejprve musíme zastavit to krvácení, pak něco dalšího. Itachi, sežeň Zetsua ať mi najde několik květů Charimanda, on už bude vědět. A ať sebou mrskne. A ty taky," zavelela Konan a mrštila rukou na znamení rychlého odchodu. Pein ještě Itachiho popostrčil a jal se hlídat dveře do pokoje. Teď sem nikdo nesmí, usoudil podle rozhovoru Konan a Sasoriho. Zrovna se k pokoji šinul Tobi. Když spatřil Peina, obrátil se a odešel pryč. Najednou se před ním vynořil Zetsu.
"Jsem tu správně? Nesu Konan květy Charimanda."
"Zetsu? Poď sem, dělej prosím tě," uslyšel Zestu zevnitř Konan a tak vešel dovnitř.
"Už letím!" Zetsu byl u Konan hned. Mikl se jen okolo Sasoriho. Po tom, co se stalo ráno si z něho ještě pořád dělal srandu.

FLASHBACK
Zetsu zrovna šel do jídelny, když za sebou uslyšel křik. Podle výšky hlasu a slovní zásoby poznal, že je to Sasori. Ale zase nevěděl proč tak křičí. Otočil se tedy a ze zvědavosti se tam šel podívat. Během pár minut se dostal k Sasorimu do pokoje. Sasori byl ve svém pokoji. Křičel, házel všechny věci co mu přišli pod ruku a vypadal celkem nebezpečně.
"Sasori, co se děje. Nešil tak, všechno se dá v klidu vyřešit. Uklidni se prosím, otřásá to celým sídlem," snažil se Zetsu uklidnit neobjasněnou situaci.
"Máme se vydat pro novýho člena. Jdou sem s Itachim a Pein nechce, aby věděl cestu sem. No, máme prostě misi, omráčit, ale nezabít. Opravdu úžasný. Chce aby jsme ho omráčili někde deset kilometrů od sídla, což je docela daleko. Navíc, když jsme se teď s Deidarem vrátili z tý mise, tak nás pošle na další. Jako fakt úžasný no, co víc si přát!" zakřičel znovu Sasori a mrštil přes pokoj skleničku.
"Jasné, jasné, tak klid, klid. Klidně to vyřeším a půjdu tam já," snažil se Zetsu ulehčit situaci.
"Ne, prej si máme zbalit vše potřebný a vyrazit hned jakmile to bude možný. Hele promiň, měl by si jít," řekl Sasori už smířeným hlasem a hodil po pokoji poslední věc.
"Dobře, odcházím," řekl Zetsu a už byl v zemi.
"Sasori, už sem tu. Si hotov? Můžem jít?" objevil se Deidara ve dveřích.
"Jasně, jdem. A dej si bacha. Kdo ví kdo to zase bude," řekl Sasori a společně s Deidarou zmizeli.
Objevili se třináct kilometrů za sídlem. Mohli se přemístit ještě dál, ale kvůli čakře se přemístili jen sem. Navíc Pein přeci říkal někde okolo deseti kilometrů od sídla. Je to třináct, ale to jim bylo jedno. Kilometr sem, kilometr tam. Alespoň bude mít Sasuke víc času na zotavení. Sasori pohlédl na oblohu a konečně si všiml vyslané holubice. Udělal rukou nějaké gesto a oba se rozeběhli jinam. Sasori se schoval za stromem nedaleko. Deidara vylétl na vyrobeném holubovi vysoko na oblohu. Přece se nebude schovávat někde za stromem. Sasori s sebou trhnul, když si všiml Sasukeho. Přiblížili se moc rychle. Zanedlouho si všiml i Itachiho. Použil na Itachiho čakrové nitě a stáhl ho pryč.
"Jsi na misi nezapomeň, my jsme taky na misi. Máme za úkol omráčit Sasukeho a přivést ho do sídla. Tak tady zůstaň a hlavně nedělej blbosti. Později se pro tebe vrátím," objasnil rychle Sasori a čakrové nitě připevnil ke stromu. Itachi se z nich snažil vymanit. No, v závěru mu došlo, že se mu to nepodaří. Nechtěl se však vzdát. Dál se marně snažil se vysvobodit.

pohled Sasoriho
Běžel jsem lesem, abych se nenápadně dostal za Sasukeho. Zahlédl jsem Deidaru jak se nenápadně vznáší na obloze. 'To myslí ten debil vážně?' prolítlo mi hlavou. Mávnul jsem na něj, aby se stáhnul do pozadí. Ten se však jen ušklídbl a zůstal na svém místě. Hodil jsem na něj zakřeněný výraz a rychle se schoval za strom. Sakra, proč ten Sasuke beží. Ví kam? Řekl mu Itachi něco o cestě ke skrýši? Konečně se zastavil a já mohl vystřelit. Dobře jsem mrštil kunai napuštěný jedem. Doufal jsem, že jsem se v té zlosti nepřehmátl. Ale už bylo pozdě. Ke vší hrůze se Sasuke pohl a kunai se mu zapobl do rameního klobu. Otočil se. Nemohl mě vidět, protože jsem byl schovaný za stromem. Zavrávoral a natáhl ruce dopředu. Znovu zavrávoral a nakonec upadl do bezvědomí. Mám takovej dojem, že se uhodil do hlavy o strom opodál. Mávnul jsem na Deidaru a rozběhl jsem se k Sasukemu. Dost krvácel, ale to bylo normální při takovéhle zranění. Nechal jsem mu ten kunai v rameni. Jed se mu už dostatečně dostal do oběhu. Teď bude spát cca 5 hodin.
"Pohlídej ho, já dojdu pro Itachiho, přivázal jsem ho čakrovejma nitěma ke stromu," řekl jsem Deidarovi dost jasně a zřetelně. Pak jsem se rychle vydal pro Itachiho.
"Ty kreténe, jestli jsi mu ublížil, tak počkej!" vykřikl na mě Itachi místo poděkování.
"Čekám až se začneš chovat normálně. Pochop to Itachi, Sasuke tě nenávidí a tak to taky zůstane!" vykřikl jsem i já na Itachiho a jedním švihem přesekl čakrové nitě. Itachi se na mě jen podíval a pak zakroutil hlavou. Beze slova jsem se rozeběhl za Deidarou. Itachi hned za mnou. I se Sasukem jsme se pak rozeběhli směr sídlo. Soudil jsem, že by v jeho stavu přemísťovací jutsu nebylo moc dobrý nápad.

END OF FLASHBACK
Všichni uslyšeli silné zahřmění, když se Sasukemu náhle zastavilo srdce. Ve všech to hrklo. Itachi, který se najednou objevil, se rozeběhl k Sasukemu. Pein se vrhnul hned za ním. Chtěl ho zastavit, ale Itachi byl dost rychlý.
"Sasori, co si mu dal za jed?" vykřikla Konan na Sasoriho, který stále měnil barvu.
"Sasori, co si mu dal za jed?" zakřičel Itachi a zatřásl se Sasorim.
"J, já, ne, nevím," Sasori se chvíli po těhle slovech složil úplně.
"Ten nám už nepomůže. Itachi, budeme to muset zvládnout my dva," řekla Konan a dovázala Sasukemu obvaz na hlavě. Zetsu se mezitím nenápadně vypařil a nikdo nevěděl kam. Zřejmě se šel někam stresovat. Nebo je ve skleníku a povídá si s Aloe Vera. Itachi pokývnul. Konan mu stručně zdělila co udělají. Objasnila mu taky, že to nemusí vyjít. To jí však hned Itachi odbil s tím, že to musí vyjít.
"Nezapomeň se soustředit, pokud to bude málo, nepomůže mu to. Když to bude moc, stejmě mu to nepomůže. Hlavně dej pozor na sebe," upozornila ho a ustoupila od Sasukeho.
"Neboj."
Itachi si měl následně za tuhle větu sto chutí nafackovat. Pořádně se nadechl a zadržel dech. Najednou měl v ruce chidori. Věděl, že pokud to přepískne, tak už ho v životě neuvidí se smát, nadávat, už ho vůbec neuvidí. Vydechl a přiložil ruku k Sasukeho hrudi. Chidori bylo o dost menší než obvykle. Místností proletěl záblesk. Itachi odskočil od Sasukeho a držel se za ruku, kde měl před chvílí Chidori. Po ruce měl několik řezných ran. Po ruce mu stékala krev, která odkapávala na zem. Ruka ho pálila, ale všechno tohle měla alespoň pozitivní účinek. Sasuke byl opět živ.
"Itachi, jsi v pořádku?" vyhrkla Konan po chvilce.
"Jo, to bude dobrý, podívej se spíš na Sasukeho. A jo, žije," přisvědčil Itachi na Peinuv nevyřčený dotaz.
Konan přikývla a opatně se dotkla Sasukeho. Nahmatala mu zřetelný tep. Najednou se přiřítil Deidara. Prosmíkl se okolo Peina ke Konan a Itachimu.
"Už to mám. Tohle je proti jed na ten jed, co mu dal Sasori. Podle toho, co tam měl napsaný, to zabírá okamžitě. Na Sasukeho to bude mít prý obzvláště pozitivní účinek," rozkřičel se a začal ve vzduchu mávat s ampulkami.
"A víš vůbec kolik mu toho máš dát?" zeptali se všichni na otázku, která byla obzvláště zajímavá.
"Jednu teď a další za tři hodiny a pak musíme doufat, že se Sasori probere, protože potřebuje ještě další dvě dávky, ale Sasori už žádný další dávky tohodle protijedu nemá. Měla by jsi mu to napíchnout na nějakou hlavní žílu nebo co," vysoukal ze sebe rychle Dei.
"Proč já?"
"Dal by mu to Sasori, ale jelikož je mimo. Já to teda neumím a navíc, ty jsi tu ta, co se tu Sasorim stará o raněný, takže je to na tobě," Dei jí dal do dlaně ampulku s proti jedem a pevně jí sevřel dlaň do pěsti.
"Dobře, tak já mu to dám," ucukla Konan se svojí rukou.
Sjela pohledem všechny v místnosti, a pak Sasukemu opatrně napíchla žílu a pustila mu do ní protijed. Doufala, že to zabere. Nechtěla, aby o Sasukeho přišli hned, jak se k nim dostal. Doufala taky, že bude v pohodě a probere se bez doživotních následků. Sasori občas udělal chybu a tohle byla jedna z dalších. Sasukeho ruka cukla, když mu Konan napíchla žílu. To bylo docela dobré znamení. Vnímá bolest.
"Do hodiny by se měl probrat, nikdo k němu teď nesmí. Kromě Itachiho, Peina a mě."
Konan kývla na Itachiho. Ten kývl zase na ní a přehodil si Sasoriho přes rameno. Odnesl ho k němu do pokoje a se smíchem ho do postele uložil jako malý dítě. S potlačovaným smíchem rychle vyšel z jeho pokoje. Šel do svého pokoje. Chtěl být teď chvíli sám. Potřeboval přemýšlet. Měl výčitky svědomí za to, že je Sasuke teď v takovém stavu. Měl ho nechat v Konoze a Peinovi říct, že ho nenašel. Došel do svého pokoje a naštvaně za sebou práskl dveřmi. Jediné co teď potřeboval byl klid a samota.
"Ale, Itachi sama, co tak naštvaně?" zeptal se ho jeden sluha. V sídle jich bylo víc. Nikoho z nich Itachi pořádně neznal. Jen věděl, že všichni složili přísahu, že tu budou sloužit. Taky ještě věděl, že mezi sluhy není žádná žena a někdo, kdo by se uměl starat o raněné.
"Co tu chceš?" sykl na něj místo odpovědi.
"Přišel jsem vám sem zalít ty květiny, co vám sem donesl Zetsu."
"Vypadni odsud a ty kytky vem sebou. Dohlídni taky na to a vyřiď to i ostatním, aby mi sem nikdo už další kytky nenosil!" křikl na něj a naštvaně na zem ke své posteli hodil i své vybavení.
'To nemůžu mít chvíli klidu?" pomyslel si Itachi a počkal až sluha odejde. Pak za ním zamkl dveře, aby mu nikdo nelezl do pokoje. Doufal, že ho teď nikdo nebude už otravovat. Potřeboval se vyspat. Spánku se mu moc nedostalo, když hledal Sasukeho, a tak si teď chtěl odpočinout. Jen, co ulehl do postele, někdo zaklepal na dveře.
"Kdo to je?" optal se otráveně.
"To jsem já, nechceš si promluvit?" ozval se zpoza dveří Kisame.
"To jsem já, nechtěl by jsis promluvit?" ozval se zpoza dveří Kisame.
"Ne, teď si fakt nechci promluvit. Vypadni a nech mě spát," znovu se převalil na bok a přetáhl si deku přes hlavu. Za chvíli usnul. Nedostatek spánku se na něm podepisoval nejen zarudlými oči, ale i podrážeností.

pohled Konan.
Na chvíli jsem odešla od Sasukeho. Musela jsem si jít pro kafe. Takovýhle zmatek byl pro Sasukeho docela špatný začátek. Musím pak Peinovi domluvit, aby si promluvil se Sasorim o omračování lidí. Myslím, že se s ním něco děje. Ale nevím co.
"Konán, Konán," uslyšela jsem své jméno. Ohlídla jsem se za sebe a spatřila Kisameho. Hlavou jsem ho pobídla, že může začít.
"Nevíš co je s Itachim? Je celej divnej, takovej podrážděnej."
"Je toho na něj teďka moc, neboj se, přejde ho to. Nechme mu chvíli klidu a ono to z něj vyprchá. Navíc až uvidí Sasukeho v pořádku, tak bude mít hned lepší náladu. Dej mu chvíli klidu ať to ze sebe dostane a bude to za chvíli v normálu neboj se Kisame," usmála jsem se na něj a dál pokračovala ve své původní cestě.
"Dobře, dík za tvůj čas," zakřičel na mě a já už slyšela jen jeho rychlé mizící kroky.
Šla jsem do svého pokoje a zbalila jsem tam pár pytlíčků. Byla v nich taková chladící hmota. V dobrém případě chladila. Při zneužití by mohla i zabíjet. To jsem si však nechala pro sebe. Mohlo by se to totiž rychle zneužít. Odložila jsem si tam i kafe a zase šla za Sasukem. Vzápětí mi došlo, že jsem se toho kafe ani nenapila. Povzdychla jsem si a přidala do kroku. Sasuke teď potřebuje klid a hlavně stálý dozor. Opatrně jsem otevřela dveře do jeho pokoje a spatřila Peina jak zadumaně stojí u jeho postele. Nepromluvila jsem na něj. Nechala jsem ho dál v klidu dumat. Kdo ví o čem přemýšlí. Položila jsem Sasukemu chladné obklady na hlavu a na zraněné rameno. Sasuke byl, jak jsem zjistila po přiložení obkladu, pouze v hlubokém spánku. Vypadá, že jeho tělo už úspěšně přijalo protijed a zahnal jed do ústraní. Nevěděla jsem to přesně, ale doufala jsem v to. Nemám ráda ztráty v našich řadách.
"Myslíš, že bude v pohodě?" zeptal se mě Pein po dlouhé úvaze.
"Myslím, že teď už bude v pohodě. Uvidím večer," odpověděla jsem mu stroze.
"Tohle pro něj nebyl moc dobrý začátek."
"To ne, ale myslím, že je to silná osobnost a že se přes to rychle přenese. Jo, když už jsme u Sasukeho. Měl by jsi si promluvit se Sasorim o omračování lidí. Peine, tenhle jed ho málem zabil a určitě víš, že to není poprvé, co se to stalo. Takhle to dál nesmí pokračovat."
"Jasně, promluvím s ním. Zkusím mu nějak domluvit. Nejsi jediná komu se to nelíbí. I já s tím nejsem moc spokojen," s tímto odešel.
Seděla jsem u Sasukeho a neustále sledovala jeho zdravotní stav. Seděla jsem tam už přes tři hodiny, ale pořád jsem nechtěla jít pryč. Musela jsem sledovat Sasukeho stav. Věděla jsem, že prvních dvacet čtyři hodin, po tak radikálním zásahu do těla, je velmi rizikových. Blížila se jedna hodina odpolední a začínala jsem pociťovat hlad, jelikož jsem dnešní snídani vynechala. Povzdychla jsem si a snažila se na ten pocit hladu zapomenout. V tu se ozvalo lehké zaklepání na dveře. Otočila jsem pohled tím směrem a tiše vyzvala osobu k příchodu. Dveře se pomalu otvírali a já viděla Itachiho. Nesl něco na tácu. Nešla necítit ta krásná vůně.
"Konan, díky že se o Sasukeho tak staráš. Říkal jsem si, že budeš mít možná hlad. Tak jsem si v kuchyni ukořistil i jednu porci pro tebe. Doufám teda, že tě pražená rýže s kuřecím masem neurazí," řekl tiše a tác s jídlem položil na malý stoleček u Sasukeho postele.
"Díky jsi hodnej. Ani jsem nesnídala, takže hlad opravdu mám. Ale přesto se mi nechtělo od Sasukeho odejít jenom kvůli jídlu," přiznala jsem pravdu a natáhla se pro talíř. Áh, ta vůně byla tak omamná.

"Jsi opravdu pečlivá. Trápit se hlady jen kvůli Sasukemu. V klidu, najez se a odpočiň si na chvíli," šťouchl mě Itachi div mi talíř nespadl na zem.
"Jo, neboj, zvládnu se postarat o nás oba," usmála jsem se na něj a konečně se pustila do jídla. Opravdu jsem měla hlad a takové dobré jídlo. Tomu prostě nešlo odolat. Slyšela jsem Itachiho úsměv. Zřejmě se už vyspal. Vypadal o hodně líp. A hlavně se už i líp choval. Alespoň na mě nekřičel. Byl opravdu milý. Rychle jsem to snědla, aby se Itachi na mě nemusel dívat a mohl se ptát na všechno, co má na srdci. Opatrně jsem položila talíř abych tu zbytečně necinkala. Podívala jsem se na Itachiho a vnitřně ho vyzvala k tomu, aby mluvil. Viděla jsem mu na očích, že má něco na srdci.
"Myslíš, že by mohl Pein domluvit Sasorimu? Vůbec se mi to jeho omračování nelíbí. Není to poprvé, co někoho tímhle zabil. A víš, že Sasuke je jeden z mála, kterého se nám podařilo opět přivést k životu," Itachi upřel svůj pohled na Sasukeho.





 


Komentáře

1 makyna makyna | 4. července 2014 v 20:23 | Reagovat

Jáj, konečně. Už jsem myslela, že se nedočkám. Ah, to je dobře zabytej díl. Jen už jsem myslela, že Sasuke bude mrtvej. Už jsem chtěla vraždit :D Ale, docela dobře se to zvrtlo. No, jak říkala, Konan, snad bude v POHODĚ. Takže Sasuke=život :D Jasný? Chápeš? :D O..O
*cítí se pobaveně*

2 kikina kikina | 7. července 2014 v 17:01 | Reagovat

Ayko, ty mě nepřestáváš překvapovat. Je to skvělý díl. Souhlasím s makynou. Sasuke by měl žít. Obzvláště tedy, pokud chceš aby se povídka odvíjela dle našeho přání :) Samozžejmě, klidně Sasukeho zabi jestli se ti udělá dobře, ale byla bych radši kdyby žil. Ale, je mi to jedno. Věřím, že máš nějaký cíl a i přes naše přání se děj vyvine trochu jinak. Arigato Ayko-chan.

3 Martina Ayko Martina Ayko | E-mail | Web | 7. července 2014 v 18:05 | Reagovat

No, Sasuke zatím mrtvej není. Prozradit mohu jen to, že další dí už je napsanej a další díl vydám během tohohle týdne.
[2]: Kiki, naprosto s tebou souhlasím. Vím, že tě nepřestávám překvapovat, ale znáš mě :D

4 Niko Niko | 8. července 2014 v 14:01 | Reagovat

No tak to je bomba. Jako tohle, co to to je. No nevím, nevím, u holek koukám zatím sklízíš obdiv, ale mě se to nějak nelíbí :D Alespoň u jedné povídky bych chtěl, aby Sasuke zhebnul. Ale OK, to je tvoje věc. :D No nic, nebudu to tu spamovat svým zbytečně dlouze nechutým komentářem :D Má ucta

5 MartinaAyko MartinaAyko | E-mail | Web | 11. července 2014 v 15:15 | Reagovat

[4]: Pokud chceš číst povídku, kde Sasuke pořádně zhebne, máš ji mít. Neboj, něco ještě začínám psát, ale ještě nevím, co to přesně bude. :D Ale každopádně ti splním tvé přání. A můžu jen prozradit, že povídka ještě ani nemá název a děj mám taky jen v hlavě :D Určitě sleduj další články a brzy se dozvíš víc. Zatím ti víc nemůžu prozradit. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama