LNLS 10

15. dubna 2014 v 18:57 | MartinaAyko |  LáskaNinjaLoutkaStrom CZ
A máme tu i další díl LNLS. Jen mě sežerte, že mi to tak trvá. Teď to snad bude lepší. :D Jou, pořád ty samý kecy :D Jo, už jsem ticho ;) Tento díl+další tři pouze v CZ verzi!!!


"Když on je tak hezkej," zasnil se Deidara a následně narazil do zdi.
"Ježiš ty si opravdu kretén. Počkej až to zjistí Itachi. Ten tě opravdu zabije," Sasori si Sasukeho vzal a rychle se s ním zavřel v Itachiho pokoji.
"Deidaro, kde máš Sasukeho?" zeptal se přicházející Itachi při pohledu na Deidaru, který seděl na zemi s nataženýma rukama. Žádná odpověď.
"Deidaro!" zacloumal s ním Itachi.
"Itachi?" Deidara se pomalu začínal probírat se svýho snění.
"Kde je Sasuke?"
"Kde je Sasuke? Eh," Deidara vystřelil jak neřízená střela pryč.
Itachi rychle vletěl do svého pokoje. Při pohledu na velkou kaluž krve se mu sevřel žaludek. Jestli ta krev je Sasukeho a jestli teď nebude moci být při vědomí, odnese to on. Podle krvavých stop došel až ke své postely. Ležel na ní Sasuke a nad ním se skláněl Sasori. Tázavě se na něj podíval. Žádná odpověd se mu však nedostala. Jen mlčelnlivé gesto v podobě zdvyžených prstů. Sasori se ohnal po přistupujícím Itachim. Sklonil se k Sasukeho hrudi. Jestli tohle přežije, bude to zázrak.
"Itachi, jed postoupil moc hluboko do těla. Je jím zasažená témeř každá buňka v těle. Ale nějak zásadně rychle mizí. Nevíš o něčem, co by to mohlo způsobovat?" zeptal se Sasori, když se odtáhl od Sasukeho.
"Hmm, možná jeho hadi," zamyslel se Itachi nahlas.
"Hadi? Hadi, no to je ono. Počkej tu s ním. Vem si na ruce tohle pokud by ses ho chtěl dotknout," Sasori mu podal rukavice "A hlavně zajisti aby se k němu nikdo nedostal, obzvláště Deidara, Kisame, Zetsu a Tobi."
Sasori se hned poté vyřítil z Itachiho pokoje. Itachi si samozřejmě hned nasadil rukavice. Tak strašně se chtěl Sasukeho dotýkat. Byl tak nevinný. Pořád mu připadal stejný, jako když byl malý kluk. Zvenčí ani zevnitř tak ale nevypadal. To jen pro Itachiho. To jen Itachimu připadal pořád jako ten malý kluk, kterého tenkrát tak zranil. Teď už to věděl. City bylo to nejhorší, čím mohl Sasukemu ublížit. Přežil by téměř bez následků jakýkoli fyzický útok. Tohle citové trauma u sebe bude nést však po celý život. Čím víc se zkoušel vžít do jeho kůže, tím víc ho to bolelo. Tím víc chtěl, aby byl Sasuke v pořádku. Tak strašně chtěl slyšet větu od srdce. Větu, kterou Sasuke řekne přesvědčeně a bez lži. Větu která zní ….......
"Itachi san, Itachi san, pomoooooc. Itachi sááán pomooooc. Deidara sen, senpai mě, mě bije. Itachi san, pomooc!" vřítil se Tobi k Itachimu do pokoje a narazil na Itachiho tak, že se svalil i s Tobim na Sasukeho.
Deidara letěl pořád směrem k Tobimu. Takže i k němu a zraněnému Sasukemu.
"Ku**a Tobi, ty hovado jedno. Okamžitě vypadni a už se nevracej. A Deidaro, pokud ho zabiješ, budu ti vděčnej," Itachi prudce odstrčil Tobiho. Krásně to i vystihl a Tobi vletěl Deidarovi přímo na připravené ruce.
"To se spolehni," usmál se Deidara a odtáhl dusícího se Tobiho na chodbu.
Itachi si oddechl, ale rychle vyletěl na nohy. Došlo mu totiž, že se celou tu dobu opíral o Sasukeho.
Nechtěl mu znova ublížit. Tohle teď nemohl dopustit. I Sasori by mu za to asi nebyl moc vděčný. Itachi o vlku a vlk už jde. Sasori se vrátil spolu se svým náčiním. Zkoumavě se podíval na Itachiho poté, co si prohlídl Sasukeho.
"Přiletěl sem Tobi a srazil mě na Sasukeho. Naštěstí hned za ním letěl Deidara a odtáhl ho," vysypal ze sebe rychle Itachi.
"Bože to jsou kokoti. Ten Sasuke je stejně chudák. Určitě bude s Tobim. Je to jedinej kdo nemá parťáka," zakroutil hlavou Sasori.
"Co bude teď?" zeptal se probouzející se Sasuke.
"Sasuke? Ty už jsi vzhůru?" optali se ho debilně oba.
"Jinak bych s váma nemluvil," odvětil Sasuke klidně.
"Jak se cítíš?" Sasori byl dotěrný a neodbitný.
"Je mi hrozně blbě, bolí mě břicho a motá se mi děsně hlava, ale jinak OK," Sasuke se usmál.
"Můžeš chodit? Neomdlíš při tom?" zase otázka ze strany Sasoriho.
"To nevím, ještě jsem to nezkoušel. Ale asi jo," Sasuke se v pohodě postavil na nohy. V jednu chvíli se mu zatočila hlava ještě víc. Hned to však bylo pryč. Obešel si pro jistotu Sasoriho. Nic mu nebylo. Akorák měl žaludek naruby. Ale to nepokládal za moc důležitou věc. Zastavil se a čekal na rozkazy. Myslel, že mu Sasori nakáže, aby si šel lehnout, ale nestalo se tak.
"Teď je jen tvůj Itachi. Ale Sasuke, počítej s tím, že se za tebou ještě večer zastavím," Sasori s pokynutím na Itachiho odešel.
"Našeho drahého Peinika asi znáš, že? Takže, budeš přijat do Akatsuki po splnění určitejch věcí, případného parťáka ti přiřadí Pein a vše ostatní ti vlastně taky řekne on. Takže, pokud je ti dobře a myslíš, že budeš schopnej se soustředit, tak tě za ním dovedu," Itachi se rozešel ke dveřím.
"Nevím jestli budu schopnej se soustředit s ním po boku, ale nezklamu vesnici a Tsunade, takže to bude v pohodě," zašklebil se Sasuke a hned předešel Itachiho.
Itachi už na to nic neřekl. Vedl ho spletitými chodbami. Sasuke ani netušil, že je sídlo tak velký. Nebo se mu to jenom zdá a je pořád něčím oblbnutý. Tělem mu projel divný pocit. Má snad strach? Nikdy přece nemá strach. Ani teď ho nemá. Jen je tu zima. Jsou v nějaké ohavné skále, kde všude po stěnách občas protéká voda. Je tu strašná vlhkost a minimální světlo. Jsou tu rozmístěné jen louče. Normální světlo sem pronikne jen u vchodu. Ten je stejně věčně zavřený, takže pokud člověk nejde na misi, denního světla se asi nedovolá. Byl tu pár minut a už to tu nesnášel. Ale nesnášel to i u Orochimara a byl tam tak dlouho. Teď začal přemýšlet o tom, co to vlastně udělal. Do čeho se to zamíchal. Má z toho výčitky svědomí?
"Tak hodně štěstí bráško. Budeš ho potřebovat," Itachi mu pokynul ke dveřím s nápisem 'Dveře smrti'
"No tak děkuju," Sasuke sesbíral tolik odvahy, že tam vešel bez zaklepání.
"Sasuke, jsem rád, že si mě navštívil. Vím, že tě nikdo moc nevychovával, ale to tě nikdo sakra neučil klepat?" Pein rychle shodil ze stolu papíry, které tam měl položené.
"Ehm, sorry, nějak jsem zapomněl. Víš, žít takovou dobu u Orochimara, kdo by byl slušnej. Ale, co pro mě máš?" přešel náhle Sasuke své neslušné chování.
"Mám tu pro tebe místo. Parťáka pro tebe nemám, pokud by jsi chtěl někoho přivést, tak buď již. Tobiho ti dávat nebudu. Nejsem debil a vím, že ty by jsi to s ním dlouho nevydržel. Teď jen otázka. Přijímáš nebo ne?" místo schozených papírů si vytáhl jinej.
"Vím, že je to blbé, ale mám podmínku, pod kterou tu nabídku přijmu,"
"Povídej, rád si jí poslechnu. Itachi, Deidara, Kisame i Sasori taky měli podmínku."
"Šanci kdykoli odejít a odmítnout misi," řekl Sasuke a chytil se za ústa.
"Ano Sasuke, dobře sis to uvědomil, že to jsou dvě podmínky. Ale nuže, pokud je to jediné co zatím chceš," řekl Pein a něco na papíře odškrtl.
Sasuke nic neřekl. Jen pokynul hlavou na souhlas. S poddaně sklopenou hlavou čekal na další rozkazy.
"Tak ti teda snad ukážu tvůj pokoj. Doufám, že se ti bude alespoň trochu líbit. Když tak si ho budeš moc potom předělat. Ale podle toho, co jsem si o tobě zjistil, by to mohlo sedět," Pein se zvedl od stolu a šel doprovodit Sasukeho do jeho pokoje. Zase ho vedl spletitými chodbičkami zpátky. Tak nebyl oblbnutý. Bylo to normální. Proč je to sídlo tak velké a chodby jsou tak spletité. Už ani nevěděl, odkud přišli. Bude docela zajímavé si to tu zapamatovat. Pein se usmál nad jeho rozpaky. Mohl přeci použít sharingan. To ale Saukemu nedošlo.
"Časem se tu vyznáš jako ve vlastním. Tady je tvůj pokoj. Musím se podívat, co dělají ostatní. Kdyby si něco potřeboval, budu běhat někde tady po sídle. Při nejhorším mi to řekneš po večeři, která je v sedm v té velké místnosti s kruhovým stolem, vyjmečně. Tak pa," Pein mu jen otevřel dveře do pokoje a zmizel v temnu. Sasuke vešel. Strnul hned ve dveřích. Teď nic nechápal. To si ho snad Akatsuki chtějí získat, nebo je to normální. Oproti těm chodbám, kterými šli to byl dost velkej přepych. Rychle se otřepal a zavřel dveře. Jak si Akatsuki můžou žít v takovém pohodlí, když dělají takové věci. Zabíjejí snad na požádání? Zabíjejí snad jako nájemní vrazi? Tak si získávají peníze? Doufal, že ne. Ale zvykat si až tak nemusel. U Orochimara dělal podobné svinstva. Tak snad to bude dobré. Snad, to je slovíčko, které teď nad všemi visí.
KONOŽSKÁ NEMOCNICE
Tsunade lítala po nemocnici od té doby, co odešel Sasuke. Měla hodně pacientů a navíc musela zorganizovat pohotovost. Měla toho hodně. Až moc. Zrovna se chtěla jít podívat za Sakurou, když přinesli akutní případ. Z nedostatku sestřiček a vážnosti případu si ho musela vzít. Byl to kluk, asi patnáct, šestnáct let. Zřízenej byl dost. Zajímalo jí, co dělal. Teda, pokud si to udělal. Viděla ho tu v Konoze, ale moc často ne. Asi ani není ninja. Přikývla na znamení odchodu ninju, kteří přinesli toho kluka. Ještě si k sobě zavolala tři sestřičky. Ten kluk byl strašně zřízenej. Docela složitej případ. Takhle se za Sakurou jen tak nepodívá. Musí nejdříve vyřešit tenhle případ. Potom stejně asi bude vizita, takže další dvě hodiny plus.
,No to snad není možný,' problesklo znovu Tsunade hlavou.
Ten hoch byl sice v bezvědomí, ale srdce mu bilo dobře, tlak měl v pořádku a dýchal taky normálně.
"Tsunade sama, znáte toho chlapce? Kde se tak zřídil?" zeptala se jedna sestřička, když mu otírala krev z obličeje.
"Už jsem ho tu několikrát viděla. Moc se neukazuje. Myslím, že to ani není ninja. A nevím kde se tak zřídil. Našli ho dva ninjové. Nic o něm nevím, jméno, bydliště, rodiče, věk, nic. Uvidíme až se probere. Snad si na něco vzpomene a bude to pro nás nějak užitečné."
"A co když ne. Co když si nevzpomene na nic?"
"Na to raději nemysleme," Tsunade najednou narazila na silné vnitřní poranění břicha. "Jedeme na sál. Hned, jinak nám tu zemře pod rukama!"
"Jistě, máme volný sál hned tu na konci chodby," odpověděla jí jedna sestřička a všichni se najednou i s chlapcem vytratili. Červené světýlko se rozsvítilo a signalizovalo, že je do místnosti vstup zakázán. Všichni, co to viděli, na to koukali vyjeveně. Jako na divnou věc. Vlastně to byla dost divná věc. Takhle zřízený chlapec. To se moc často nevidí. Obzvláště s tak silným imunitním systémem jako má on. Jeho tělo se rve se zraněními dost dobře. Tsunade ale věděla, že pokud rychle nezasáhnou, ten chlapec zemře. A to si nemohla dovolit. Nemohla si dovolit smrt dalšího člověka a už vůbec ne, tak malého kluka. To už by si asi neodpustila. Věděla, že lidi budou umírat a umírat. Ale prostě nesnášela ten pocit, když jí někdo umřel pod rukama. Napojili ho na přístroje a uvedli ho do hlubokého spánku. Už věděla, jak bude operace probíhat. Bude to náročné, ale budou to muset zvládnout. Bude to dobré. Ten kluk se uzdraví a vše se zase vrátí do normálu. Odejde a už se neuvidí. Ale možná neodejde odsud po vlastních. Možná odejde jen jeho duše.
Operace byla náročná a trvala přes dvě hodiny. Když se konečně Tsunade rozhodla operaci ukončit, donesl se jí z chodby hluk. Přenechala šití na ostatních sestřičkách a vyšla ven. Ale vše bylo v normálu. Na chodbách se procházeli návštěvy, na lavičkách seděli další lehké akutní případy, jako zlomeniny, řezné rány nebo drobné popáleniny.
"Prosím vás, že je v pořádku. Prosím vás, že žije," Tsunade se strašně lekla, když jí žena chytla s pláčem za ruku.
"Počkejte," řekla Tsunade a útěšně jí chytla za zápěstí. "O koho jde?"
"Můj syn, prý ho přinesli sem nějací dva ninjove. Bylo to prý před chvílí. Prosím vás, řekněte mi pravdu, žije? Je v pořádku?"
"Ano, váš syn žije. Je na tom docela dobře. Je po operaci, ale je ještě na sále a ošetřují mu ta menší zranění. Pojďte se mnou, potřebuju si napsat pár věcí," Tsunade jí potřebovala odvést, než ho odvezou ze sálu na pokoj. Žena tedy s Tsunade odešla do její kanceláře. Tsunade si hlavně potřebovala zjistit několik údajů o chlapci. Jako, jméno, příjmení, věk, bydliště, rodiče, přibližnou výšku, váhu, alergie a jestli náhodou nebere trvale nějaké prášky. S úlevou zjistila, že žádné prášky trvale nebere, žádné alergie a ani závažné onemocnění nemá. Pečlivě si zapsala i ostatní informace o tom chlapci. Z povídání jeho matky se taky dozvěděla, že by moc stál o to být ninjou. Ale že mu to nechce dovolit, protože se o něj bojí. Takhle zraněný prý už byl několikrát. Prý je takhle zničený vždycky, když se snaží někomu pomoc. Taky se dozvěděla, že vůbec nejsou původem z Konohy. Že sem prý přicestovali před dvěma měsíci. Teď už bylo Tsunade jasné, proč ho tu mockrát neviděla. A taky, proč si ho nepamatuje ze slavností, soutěží či ze školního prostředí. Následně si poté i vzpomněla, že jim předávala byt nedaleko sídla klanu Suizu. Celkem jeho matce zvedla náladu. Při pohledu na hodiny se trochu udivila. Už si spolu povídali přes půl hodiny. Zrovna do dveří vešla jedna sestřička, která asistovala při operaci.
"Promiňte, že ruším, jen, toho chlapce jsme převezli na pokoj. Jeho stav je, jak jistě víte, dost špatný. Dýchají za něj přístroje a jeho srdce to moc nezvládá. Pokud dáte souhlas, bude pod stálým dohledem někoho z nás."
Tsunade se zlekla. Nejednou si ale uvědomila, o který případ se jedná. "Dobře. Po vizitě mu ještě napíchneš žíly a budeme mu dávat infuze. Prozatím tedy ať je pod stálým dohledem a chladné obklady na jeho rány."
"Dobře, už jdu," řekla sestřička a odešla.
"Nebojte se, nejedná se o vašeho syna. Je to jeden z minima vážných případů co tu máme. Jak jsem již řekla..."
klop, klop "Tsunade sama, jen jsem vám přišla zdělit, že ten chlapec, kterého jsme před chvíli operovali je už na pokoji. Zatím jsme ho nechali spát. Pokud ale potřebujete, můžeme ho probudit."
"Ne, to není třeba, děkuji."
"Jo, ještě abych nezapoměla. Podívejte se prosím co nejdříve na Haruno Sakuru," nakoukla ještě do dveří znovu sestřička.
"Jistě, než znovu odejdeš, ještě mi řekni, kde leží ten kluk, kterého jsme operovali," zastavila jí znovu Tsunade.
"Ah, na pokoji 22."
"Jasně a Maiki, v klidu, nebuď taková rozlítaná," mrkla na ní Tsunade a propustila jí.
"Chcete se za ním podívat? Sice na něj nebude asi moc hezký pohled, ale jako jeho matce vám to musím umožnit," zeptala se Tsunade a s domněním, se začala přehrabovat v šuplíku.
"Jen, n, na chvíli. Pokud je to tedy možné," souhlasila žena.
"Dobře, přes ústa roušku a na sebe plášť," řekla Tsunade a obojí jí podala. "A ještě rukavice na ruce, tady."
Když si to žena oblékla, vyšli s Tsunade ven na chodbu. Tsunade jí ještě upozornila na pár věcí a pak jí zavedla na pokoj. Matka se ho zlekla. Opravdu to nebyl moc hezký pohled. Ale vzápětí se k němu rozešla. Sedla si na židli vedle jeho postele. Tsunade zatím zůstala u dveří, které samozřejmě zavřela. Smutně hleděla na jeho matku. Musí to pro ní být těžké. Nakonec Tsunade přešla k oknu a trochu ho otevřela. Bylo tu nedýchatelno. Nemocní potřebují klid a čerství vzduch, jak už za tu dlouhou dobu zjistila. Stále stála k nim otočená zády. Nechala jim co nejvíce soukromí.
"Slyší nás?" optala se jí najednou žena.
"A, ano, více méně. Klidně na něj mluvte. Může se stát, že vám nějakými gesty bude odpovídat," Tsunade se na kluka jen na chvíli podívala a pak zase odvrátila pohled k oknu.

Zpět u Sasukeho
17:48
Sasuke pořád ležel na zemi. Ležel tam od tý doby, co ho opustil Pein. Bylo mu opět strašně zle. Myslel si, že když bude chvíli ležet, tak ho to přejde, no ležel takhle už dvě hodiny a přišlo mu to čím dál horší.
18:20 Sasukeho pohled
Tohle už se nedá vydržet. Takhle blbě mi ještě nikdy nebylo. Asi bych měl jít za Sasorim, zeptat se ho, čím že mě to vlastně otrávil. Nebo bych měl jít za Itachim. Ani nevím, kdo mě vlastně otrávil. Fuj, pořád to cejtím v kostech. Ten jed je odpornej. Pokud mě chtěli co nejvíce oslabit, tak se jim to povedlo. To je příšerný. Zvedl jsem se ze země. Spíše jsem se tedy jen posadil. Nikdy by se člověk neměl rychle stavět na nohy, když je mu blbě. Zatím to bylo stejný. Zkusil jsem se postavit. Udělal jsem dva váhavé kroky dopředu. Pak se mi zamotala hlava a všechno najednou potemnělo. Zakymácel jsem se a hlavou se praštil o stůl. Pomocí něho jsem se taky znovu postavil na nohy. No, ani jsem si ho nevšiml, když jsem přišel. Ale to nevadí. Kolena se mi klepali. I o ty ruce jsem se sotva opíral. Je mi to teď jedno přeci. Musím se dostat za Sasorim. Ale kdyk já ani nevím kde má pokoj. Zakroutil jsem nad tím hlavou. No, nebyl to nejlepší nápad. Hlava se mi zamotala ještě víc a já se div udržel na nohách. 'Takhle to nepůjde,' pomyslel jsem si a sedl jsem si na židli. Natáhl jsem se pro svůj batoh, který ležel hned u stolu. Začal jsem se v něm přehrabovat. Našel jsem několik papírů a klacík s hrotem, ale neměl jsem inkoust. I když nerad, vytáhl jsem kunai a řízl se do ruky. Namočil jsem si tedy klacík do vlastní krve. I krev mám hrozně divnou. Takovou nezvykle tmavou. Povzdychl jsem si a na papírek jsem napsal jednoduchý vzkaz a doufal jsem, že ho Sasori pochopí.
"HELP ME PLEASE, SASUKE" stálo na papírku. Vyvolal jsem pár svých hadů, dal jim vzkaz pro Sasoriho a doufal jsem, že ho najdou a donesou mu ho. V hlavě sem viděl, kde se pohybují. Nejlepší je to, že se proplazí všude, takže i pod zavřenými dveřmi. Zlekl jsem se, když jsem viděl Hidanuv pokoj. Rychle jsem hady od tam tud poslal pryč. No, podle jejich vidění jsem přišel na to, že oni se taky dost lekli. Rychle se plazili sídlem. Vidět to, co vidí oni mí i svoje výhody. Alespoň se můžu podívat po sídle aniž bych se hnul a taky můžu nakouknout do všech místností aniž by mě někdo viděl. Jop, ovládám zvláštní umění. To je úplně něco jiného než to umění o kterém se hádají furt Sasori a Deidara.


A konec. Teď si počkejte na to, co bude dál. Jak by jste pokračovali vy? Měl by teď Sasuke umřít, nebo dál žít a po získání informací se vrátit do konohy. Nebo ho zlo zase zvrátí na svojí stranu? Zradí Sasuke Konohu a zůstane u Akatsuki? Vyjádřete se prosím do komentáře a pokud se vám díl alespoň trochu líbil, dejte hvězdičky.

 


Komentáře

1 kikina kikina | 16. dubna 2014 v 17:47 | Reagovat

Tak, i sem přidám komentář, který tu měl být už včera.
Takže, tady se to docela zajímavě vyvíjí. Sasuke opět "na straně zla". Doufám, že jen v "". Zajímalo by mě jak to bude dál. Ne, jako Sasuke nesmí umřít, to ne!

2 Niko Niko | 17. dubna 2014 v 12:52 | Reagovat

Vau, vyvíjí se to docela krutě, fakt, že jo. Jak situace u Akatsuki, tak situace v Konoze.
Jak by to mělo pokračovat dál? No, nechám to na tobě, je to tvoje povídka. ;) Ale v jednou mám jasno,... další díl

3 Martina Ayko Martina Ayko | E-mail | Web | 18. dubna 2014 v 20:29 | Reagovat

Děkuju ;) No ještě uvidím, co udělám. Záleží jen na vás, vy to čtete.

4 Kawai Kawai | 26. dubna 2014 v 14:41 | Reagovat

Megacky se to vyvíjí. A co ten Sasuke, ten jako nesm uřít, to teda ne. Ne, ne, ne! Prosím, to mi nedělej. Měl by se z toho nějak dostat a hodně rychle se vrátit do Konohy, za Sakurou. Když už Naruto bude mít dítě, tak by na tom  mohli začít pracovat i Sasuke se Sakurou ne? A co teprva ostatní. No nebylo by roztomilý, kdyby jejich děti spolu chodili do školy a bylo by to jak za časů, kdy byli samy oni malý? *rozplývá se*

5 Martina Ayko Martina Ayko | E-mail | Web | 19. května 2014 v 17:33 | Reagovat

[4]: No,tak to ještě uvidím. Teďkon jsem začal psát další díl a ještě uvidím, jak se děj bude vyvíjet. Při štěstí bych mohla další díl vydat ještě dneska

6 Viola Viola | Web | 24. června 2014 v 23:00 | Reagovat

Och! .. bodaj by všetko dobre dopadlo :3 Ďakujem krásne za tento diel! ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama