VZPOMÍNKY

1. března 2014 v 19:20 | MartinaAyko |  Ostatní

Vzpomínky


Vzpomínky... Vzpomínky jsou to nejcenější. Vzpomínky zůstanou navždy. Ať už si říkáte, že ne, vždy se najde něco co vám ty vzpomínky dokonale oživí. Nedávno jsem narazila na jednu písničku, která mi připměla moje velmi bolestivé vzpomíny. Taky jsem si říkávala,..."Zapomenu na to, bude to dobrý", "časem se to zahojí, zapomeneš" Ano, taky jsem byla naivní. Snad jako každý z nás.
Dnes jsem na tu písičku narazila znova. Znova ve mě otevřela staré rány. Proplakala jsem u toho asi dvě hodiny. Tahle písnička mistrašně připoměla ten den, přesně před rokem, kdy za mnou do školy přijela armádní policie. Hned jak jsem je viděla, měla jsem takový divný pocit. Pocit, že se stalo něco strašnýho. Ano, moje tušení se bohužel potvrdilo. Po několika minutovém tichu v ředitelově kanceláři ke mně konečně promluvil jeden z těch můžů "Tvým rodičům už jsme to říkali. Dali nám svolení, aby jsme ti to řekli. Je mi to strašně líto. Tvého bratra jsem znal osobně. Byl jsem s ním dva roky ve skupině. Pak nás ale rozdělili a oba jsme šli na druhou stranu. Byli jsme miliony kilometrů od sebe. Ale přesto jsem měl dojem, že o sobě víme. Že jsme stále spolu. Že se nám nic nemůže stát. Před týdnem, když jsem měl konečně možnost vidět se s tvým bratrem, byl jsem velmi nadšen. Věděl jsem, že bude i on. Jenže, jakmile jsem dorazil do jejich tábora zažil jsem obrovský šok. To, co jsem viděl, tomu ani nechtěl věřit. Asi ti teď všechno dojde, ale nech mě prosím domluvit. Tvůj bratr byl těžce zraněný. I přes velké riziko jsem podstoupil operaci a daroval tvému bratru jednu ledvinu. A přes litr krve. Tento zákrok byl velmi riskantní a nesl sebou jistá rizika. Samozřejmě, že s jednou ledvinou už jako voják dál pokračovat nemůžu, ale byla pro člověka, na kterém mi velmi záleželo. Byl jako můj bratr. Udělal bych pro něj cokoliv. Byl jsem od té doby u něj pořád. Celý den i noc. Skoro jsem nespal, jen abych měl jistotu, že je v pořádku. Bylo to poté co jsem jen na chvíli usnul. Když jsem ho viděl na posledy, vypadal úplně v pořádku. Najednou jsem se však probudil. Něco zvláštního mě probudilo. Něco, co na mě křičelo, vzbuď se, vzbuď se. Když jsem se probudil viděl jsem okolo něho spoustu doktorů. Hned jsem věděl, že se něco děje. Rychle jsem se začal ptát, co se děje. Doktoři mi řekli, že, že..., že umírá a zbývá mu posledních pár minut života. Říkal jsem si, že to není možný. Viděl jsem na něm však, že to asi opravdu nezvládne. Jeho poslední věty bylo pro vás, ta úplně poslední pro tebe. Vzpoměl v ní, že když nastoupil do armády sepsal závěť. Ta byla naštěstí notářem schválena. Napsal do ní, že vše z jeho vlastního majetku odkazuje tobě. Taky mi pro tebe dal tohle," podal mi obrázek jednoho řetízku. Byl to řetízek, který jsem dala svému bratru než odjel na první misi. "Řekl mi, že ti ho mám dát, aby si na něj nezapoměla. Aby jsi nikdy nezapoměla na to, že všechno dělal jen pro dobro ostatních. Že tě nikdy nechtěl opustit takhle brzo. Prosí tě o odpuštění a vyřuzuje ti, že tu s tebou bude pořád. Bude s tebou v dobrém i zlém."
Po těchto slovech jsem se úplně zhroutila, když mi došlo, že můj bratr je mrtvý. Že už tu s námy nebude. Teda, musela jsem vzít v úvahu jeho slova, že tu s námy bude pořád... Týden po tom se konal pohřeb. Byl nádherně uskutečněný a obrosvské poděkování patří Vojenskému útvaru Hradec Králové, který ho celý zorganizoval. Další poděkování patří všem co se zůčastnili jeho pohřbu. Další velké poděkování patří všem jehi kamarádům, spoluparťákům z armády, kteří při nás po jeho odchodu stály.

Abych vám vše objasnila. Tento příbeh je opravdu reálný. Dívka, která si toto musela vyslechnout jsm byla já. Bratr který zemžel byl můj. Ne, nezapomenu. Nikdy. Pokud by vás zajímalo, o kterou písničku se jednalo : Duff-Dopis.... Těmto lidem se jejich nejmilejší vrátili. Mě bohužel ne, ale takový je hold život. :)

 


Komentáře

1 kikina kikina | 2. března 2014 v 11:05 | Reagovat

Bože, o tom jsem nevěděla. To je strašné :( Upřímnou soustrast Ayko.

2 Niko Niko | 2. března 2014 v 16:56 | Reagovat

Jo, jo, to bylo těžké. Bože, byl to super kluk. Ale zemřel jako hrdina. Ach, smutná vzpomínka. Přesně rok to byl včera jestli se nemílím.

3 Martina Ayko Martina Ayko | E-mail | Web | 7. března 2014 v 15:36 | Reagovat

Jo, byl to těžké a pořád je. Ale bylo to nádherné dostat se v neděli k jeho hrobu a vidět tu spoutsu květin, kterou mu tam dali kamarádi, známí, kolegové z armády. Byl to opravdu hezký pocit vědět že na něj stál někdo myslí.

4 Makyna Makyna | 7. března 2014 v 16:48 | Reagovat

No ty jo. Po dlouhé době se sem dostanu a co nevidím. To je strašný. Upřímnou soustrast Ayko. :(

5 Kawai Kawai | 8. března 2014 v 17:39 | Reagovat

Jo jo, smutné výročí. Škoda ho. Byl to skvělý a pěkný chlap.

6 Viola Viola | E-mail | Web | 6. dubna 2014 v 1:26 | Reagovat

So skúsenosti viem, že slová ako "úprimnú sústrasť" viac ublížia ako pomôžu a sú také chladné. Ale chcem napísať, že je mi to naozaj ľúto.. Muselo-musí to byť ťažké. (Ja verím v život po živote - takže verím, že tvoj brat je vo svetle//Či už to nazveme Nebom,Všehomírom alebo Valhalou// Verím, že je šťastný a dáva na vás pozor ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama