LNLS 9 (CZVERSION)

19. prosince 2013 v 18:04 | MartinaAyko |  LáskaNinjaLoutkaStrom CZ
Velmi se omlouvám, že jsem tu nevydala dlouho žádnou svojí tvorbu. Odměnou vám budou dva díli již známých povídek a jedna nová. A teď.... LNLS j, jak některým už možná došlo, zkratka povídky láskaninja loutkastrom. Jedná se o úplně tu a samou povídku, akorák se trošuičku pozměnil název. Ták a ještě něco.... toto je česká verze. Celá verze ve slovenštině i se slovenským popiskem vydám o chvíli.

LNLS díl 9- Vyhlaste poplach
Sakura malinko pohla víčky. Chtěla otevřít oči, ale Tsunade jí to nedovolila. Strašně jí všechno bolelo. Nejvíce hlava a břicho. Navíc si připadala, jako by deset dní spala na zemi. Na to, aby se posadila, neměla ani sílu, ani pomyšlení. Rozmáchla se rukou a hledala ruku někoho jiného. Narazila jen na někoho. Konkrétně na Tsunade.
"Tsunade sama," zašeptala Sakura.
"Tsunade sama," zakřičel Sasuke který vletěl do sesterny.
"Sasuke!" zakřičela Tsunade na oplátku na něj.
"Sasuke," špitla znovu Sakura.
"Sakuro," postřehl Sasuke pro něj docela zajímavou věc "odpust."
"Tsunade sama měli by jsme odejít?" zeptala se jedna sestřička.
"Možná byste mohli zkontrolovat pacienty. Jo, a ty Mai, ještě jsi mi nedonesla tu zprávu," pomalu a důkladně vyslovila všechny slova, aby větu ještě více zdůraznila.
"Jasně Tsunade sama, chápeme. A tu zprávu vám dám, až se zase uvidíme," sestřičce přelétl po tváři hravý úsměv a se všemi ostatními sestřičkami odešla.
"Sasuke," promluvila k němu zase Sakura "Tsunade sama, pusťte mě prosím. Chci ho vidět," dodala toužebně Sakura.
"Nechám vás tu, ale upozorňuji tě Sasuke, že budu poblíž," upozornila ho Tsunade než odešla.
Sasuke se usmál a chvíli počkal, když se za Tsunade zavřeli dveře. Pak s lichotivým úsměvem otočil pohled na Sakuru. Viděl v očích její radost, ale ze srdce cítil její bolest. Vůbec nevěděl, co má dělat. Málem jí zabil, aniž by si to uvědomoval. Nevěděl, proč použil tak velké množství jedu. S těmito myšlenkami radši sklopil hlavu. Nechtěl, aby Sakura viděla, jak moc je zoufalý. Na to, aby jí ukázal svoje špatné stránky byl až moc velký zbabělec. Byl i předtím zbabělec, když Sakuru bezdůvodně otrávil? Musel rychle nasadit jinej pohled, když ucítil na bradě Sakuřinu ruku. Ale stejně ten zoufalý pohled zahlédla. Usmála se na něj. I on neodolal tomu, aby se na ní neusmál.
"Neboj se, budu v pořádku," pořád jí na tváři hrál podivný úsměv.
"Nebudu říkat, já se nebojím, protože se bojím. Ale když říkáš abych se nebál, tak se bát nebudu," Sasuke chytl Sakuřinu ruku, kterou měl na bradě a dal jí na svůj hrudník.
"Neboj se prosím," Sakuře po tváři zase přelétl podivný úsměv.
"Co chceš udělat?" zeptal se Sasuke s údivem na její pohled.
Sakura mu na to neodpověděla. Jen se znovu usmála a jemně chytla zezadu Sasukeho za krk. Jen opravdu něžně, aby si ho mohla k sobě přitáhnout. Sasuke nevěděl, jestli chce udělat to samé co on, ale vtiskl jí jemný polibek na rty. Jen malý jemný polibek. Za prvé si nebyl vůbec ničím jistý a za druhé věděl, že je Tsunade blízko. Sakura se nad tím usmála. Vůbec jí to nevadilo. Myslela si ale, že Sasuke bude dominantnější a odvázanější. Ale dělala si z toho pro sebe srandu.
"Je to Uchiha, přece si nepoškodí pověst," pomyslela si Sakura, ale doopravdy se začala smát, protože už to nevydržela.
"To není fér Sakuro," Sasuke se od ní odtáhl a protestantky si založil ruce na hrudi. Aby tomu dodal ještě větší nádech, otočil se a vydal se ke dveřím.
"Sasuke," vyslovila ještě se smíchem Sakura.
"Ne, nech mě být," Sasuke pořád hrál uraženého, ale vlastně ho to docela bavilo.
"Sasuke prosím," řekla už trochu hlasitěji.
"Promiň Sakuro. Rád bych tu s tebou byl, ale musím ještě něco zařídit. Vrátil se sem asi jen na chvíli jeden člověk a je u mě doma a já bych ho tam neměl nechávat dlouho," otočil se k ní Sasuke, znovu jí políbil a odešel.
Pár kroků za dveřmi
"Díky za tu možnost Tsunade," řekl nakonec Sasuke.
"Važ si toho Sasuke. Takovejch možností nebudeš mít tolik."
"Velmi si toho vážím Tsunade," řekl Sasuke kupodivu vážně a po chvilce se zeptal "Nevíš jestli jsem měl vidiny, nebo je Itachi ve vesnici?"
"Ne, neměl si vidiny. Itachi je ve vesnici. Nejdříve ho zajmuli poprvé, pak omylem podruhé, tak jsem mu nakázala, aby zůstal tady. No, a omylem mi vyjelo, že jsi tu i ty. Pak nečekal na nic a zmizel. Těžké to teď bude mít," povzdychla si Tsunade "Běž za ním a neboj se, o Sakuru se postarám já osobně, takže je v nejlepších rukou."
"Dobře, půjdu za ním," Sasuke na slovo rychle odešel.
O pár minut později Sasukeho dům
"Ahoj Itachi, promiň za tu scénu, musel jsem do nemocnice za Tsunade," vydechl Sasuke za Itachiho zády.
"V pohodě, jsem zvyklej čekat," zasmál se Itachi.
"Fajn, ale co tady chceš," Sasuke najednou změnil tón hlasu. Už nebyl tak příjemný jako před tím.
"Řekl jsem si, že už prostě nemá cenu mezi sebou takhle bojovat. No jednoduše jsem se ti chtěl omluvit."
"Omluvit? Omluvit jo? A myslíš, že jedno ubohé, promiň, změní všechno to zlo, co jsi napáchal?" Sasuke sebou hodil na gauč. V duchu se mohl potrhat smíchy nad tím, jak je na Itachiho zlý. Ale když Sasukeho to ták bavilo. Nemohl si pomoc. Přesto ho zaskočila nabídka, kterou mu nabídl Itachi.
"Ne, vím že jedno hloupé, promiň, už nic nespraví. Ale, chci pomoct Konoze. Dávám ti nabídku. Nikdo z Akatsuki neví, že jsi na straně dobra. Chci, aby ses přidal k Akatsuki," Itachi schválně uhnul od Sasukeho pohledem.
"Tak dobrá. Ale mám jednu podmínku," vyskočil Sasuke rychle na nohy.
"Jakou?" Itachi doufal, že rozumnou.
"Možnost kdykoli odejít," Sasuke donutil Itachiho, aby se mu podíval do očí.
"Toto jsou Akatsuki ochotni splnit. Víš Sasuke, tohle je vlastně moje mise, takže bych byl i docela rád, kdyby to proběhlo tak, jak má," řekl Itachi s rozvlněným hlasem.
"V pohodě, jen dám vědět Tsunade, sbalím si těch pár věcí, co jsem si stačil sehnat a můžeme vyrazit," Sasuke prošel okolo Itachiho a rádoby se ho zeptal "Jdeš se mnou?"
"Ne, nejdu. Přestaň dělat fóry a makej," okřikl ho z plných plic Itachi.
"Už jdu," zasmál se chtivě Sasuke, ale odešel rychle. Stejně rychle jako předtím z nemocnice.
Sasuke sice šel za Tsunade, ale ještě nevěděl, jak se nakonec rozhodne. Sice řekl Itachimu, že to přijímá. Ale měl tu Sakuru. Už jí nechtěl opouštět. Rozhodl se. Udělá to jen pokud mu to Tsunade rozkáže. Pokud ne, i přes Itachiho nátlak zůstane tady. Ani si nevšiml, kdy se dostal k Tsunade do kanceláře. V tu se mu sevřel žaludek, když si uvědomil, že po něm Tsunade chce zásadní rozhodnutí.
"Nevím," řekl nakonec, protože opravdu nevěděl. Sice si říkal, že pokud mu to Tsunade nerozkáže, zůstane. Něco ho však táhlo pryč.
"Jdeš s ním," řekla Tsunade "Žádné otázky, žádné vtipy. Odcházíš okamžitě. Po udání hesla NVI26, si ve zbrojírně vyzvedni svoji výzbroj. Nos pořád ten náramek co dostaneš. Jen díky tomu budeme moc být s tebou ve spojení. Pokud by se vyskytlo cokoli, budeme to vědět. Dostaneš navíc novou katanu na které je pečeť, která vnímá čakru. Pokud bude mít tvojí katanu někdo jiný než ty nebo Itachi, poznáme to. Dej mi svojí čelenku. Hned! Nemůžeme riskovat."
"Tady," Sasuke si jí, ačkoli nerad, sundal "Tsunade, je to nutné?"
"Žádné otázky Sasuke," zakroutila Tsunade hlavou.
"Můžu se alespoň rozloučit se Sak…"
"Ne, žádná loučení. Nikdo nesmí vědět okolnosti tvého odchodu. Stejně tak záhadně jak jsi přišel, taky odejdi. A už běž!" Tsunade mu vrátila čelenku, kde udělala kunaiem velkou rýhu.
"Dobrá, sbohem," Sasuke se svěšenou hlavou rychle odešel do zbrojírny.
Zbrojírna
"Dobrý den," pozdravil znechuceně Sasuke "Mám od Hokage kód NVI26."
"Hodně štěstí," řekl ninja, který mu podal balíček.
"Díky," usmál se na něj Sasuke a odešel. Vracel se domů. Nedalo mu to a rozeběhl se. Bál se, že by někdo mohl něco zjistit. Doufal, že si zkratku pamatuje dobře a nebudou tam budovy. Budovy tam sice byli, ale Sasuke se rozhodl to neřešit. Rychle si však strhnul z hlavy čelenku, když mu došlo, že na ní má od Tsunade rýhu.
"Chytrý tah," uznal Sasuke a vyskočil na jednu ze střech.
Bežel dost rychle. Doufal jen, že ho nikdo neuvidí. Nestál o průšvih před misí. Zaťal zlostně zuby, když uslyšel naštvaný hlas.
"Okamžitě odsud vypadni nebo si mě nepřej. Spratku jeden."
"Už jdu, nebojte," zakřičel Sasuke zdálky a seskočil ze střechy.
'Spratku. Spratku prej. No to snad není možný,' postěžoval si ještě Sasuke pro sebe.
Jako na potvoru musel zakopnout o práh a vzít sebou i vázu s květinami. Nevěděl sice, kde se tam ta váza vzala, ale nechal jí rozbitou ležet na zemi. Vůbec ho ta rozbitá váza netrápila. Itachi si nad tím jen zakroutil hlavou. Nebude na Sasukeho tlačit. Času mají dost. Sídlo je sice daleko, ale Pein mu neříkal, kdy se má vrátit. A to snad bylo i dobře. Itachi už byl totiž pryč už dva týdny. Nečekal, že by se Sasuke vrátil do Konohy. Proto taky hledal v okolí úkrytů Orochimara. Nebylo lehké Sasukeho najít, ale podařilo se mu to. A že to byla dřina.
"Můžeme jít," řekl Sasuke, když skopával střepy ke straně.
"Kde máš čelenku?" zeptal se Itachi "Budeš jí potřebovat."
"Tady, mám na ní rýhu, tak jsem si jí sundal, abych nevyvolal rozruch," Sasuke mu jí jen matně ukázal, než jí znovu schoval do kapsy.
"Jdeme. Máme to docela daleko," řekl Itachi, který se vydal před Sasukem.
"Sbohem Konoho," řekl Sasuke, když s Itachim rychle mizeli za branami Konohy.
Itachi se na něj útěšně usmál. Netušil však, že tenhle úsměv Sasukemu ještě více přitíží. Sasuke si připadal jako malé bezbranné dítě, které nemůže nic dělat. Povzbudilo ho splácnutí přes záda, které ho vyvedlo z jeho špatných myšlenek. Itachi se ho zase otázal.
"Kdy si se předal na stranu Konohy?"
"Tajné. Nic o tom nemůžu říct," odpověděl Sasuke s nezájmem a soustředil se na cestu před sebou.
"Ale no tak bráško. Chvíli jsme spolu samy a ty si nechceš povídat?" Itachi otočil na chvíli pohled na oblohu.
"Nevěřím ti natolik, abych si s tebou povídal o takových věcech. A vůbec, proč tě Pein kontroluje? Nevěří ti snad?" optal se ho Sasuke.
"Ne to ne, ale jsem pryč už docela dlouho. Jen zkoumá, jestli žiju. Ale neboj, neslyší nic z toho, co říkáme a ani neví, že jsem byl v Konoze. Ty jeho slavné sledovací techniky mají určité omezení a to není až do Konohy," odpověděl mu skromně "Jak víš, že mě sleduje?"
"Už delší dobu sleduji ty ptáky, co létají nad námi," ukázal Sasuke na jednoho z nich.
"No jo no. Když sebou hodíme, budeme tam zítra kolem třetí ráno. Samozřejmě pokud netrváš na noční přestávce."
"Ne, netrvám," odfrkl si Sasuke.
"V tom případě…" Itachi se na chvíli odmlčel "V tom případě. No nic."
Nakonec neřekl to, co chtěl. Jen šel v klidu vedle Sasukeho. Ani Sasuke se nijak neprojevoval. Neměl to zapotřebí. Stále totiž přemýšlel nad tím, jestli udělal dobře a proč ho tam Tsunade vlastně poslala. V zápětí mu došla jedna zajímavá věc. Je přeci jen chvilku ninjou Konohy. Když se mu něco stane, nikomu to až tak vadit nebude. Rychle tu myšlenku vyprovodil z hlavy a vrátil se do reality. A udělal dobře. Právě měl před sebou chakrovou niť nataženou přes cestu. Mrsknul po Itachim zlostnej pohled a vyskočil na větev. Ta byla však ztrouchnivělá a tak se pod Sasukem zlomila. Sasuke s tím počítal, a tak se saltem vpřed galantně přistál na zemi. Znovu se chtěl zlostně podívat po Itachim. Sasuke však zachytil rozmazaný stín jak Itachi zmizel. Klekl si na jedno koleno. Okolo sebe na zemi nakreslil kruh. Ještě napsal do kruhu desítku. Zavřel oči a pohled, který měl najednou Sasuke ve tváři byl děsivý. Na tváři měl škodolibý úšklebek a v očích jakoby se mu tříštilo sklo. Najednou měl v ruce chidori. Nekontrolovatelně se rozeběhl proti stromu opodál. Se svým instinktem pracoval dlouho, proto se tam rozeběhl. Tušil, že se tam Itachi schovává. Strom se ihned po střetu s chidorim roztříštil. Sasuke jen postřehl mizící stín. Znuděně si nad tím povzdechl. Řešit už to však nehodlal. Opřel se o strom vedle a zavřel oči. Cítil Itachiho chakru. Věděl, že se právě nachází.
"Přímo nade mnou," vyjekl Sasuke a rychle odtamtud zmizel.
Samozřejmě tam nezapomněl nechat překvapení v podobě svých hadů. Sice si říkal, že se jich zbaví, ale teď se mu zrovna hodili. Itachi mu je však všechny hned zneškodnil
"Debile jeden pitomej, to byli nejlepší kousky. Cennost mezi hady. Jak si dovoluješ je zabít. Ty idiote praštěnej," tentokrát Itachi nezmizel. Jen se s úšklebkem opřel o strom.
"Když nejvzácnější, tak proč si je na mě poslal. Muselo ti bejt jasný, že je zabiju," zasmál se škodolibě Itachi.
"Hh, že se s tebou vůbec bavím," odsekl Sasuke a šel dál. Tušil, kde mají Akatsuki sídlo. Tušit mohl, ale pravdu mít nemusel.
"Ále no ták. Budeme spolu muset vycházet," Itachi zahrabal mrtvé hady a vydal se za Sasukem.
Sasuke mu na to nic neodpověděl. Jen zpomalil, aby ho mohl Itachi jeho líným tempem dohnat. Čas letěl jako voda. Byli pryč už tři hodiny. Pomalu se slunce vyhouplo vysoko na oblohu a docela dost začalo hřát. Tohle Sasuke nechápal. Včera byla hrozná zima a dneska je teplo. Stále nad tím přemýšlel. Z jeho přemýšlení ho vyvedl Itachi.
"Přešli jsme z chladového pásma. Tady je tepleji. Pomalu se to však posouvá a tak už začíná bejt v noci zima i tady. Ale není to tak hrozný. Ještě se dá venku v pohodě spát," objasnil Sasukemu.
"Přestaň se mi hrabat v mysli a dělej radši něco užitečnýho," opáčil Sasuke, ale za vysvětlení byl docela rád.
"Jak myslíš. Teď půjdeme tudy. Vezmeme to okolo vodopádů, abychom tam byli dřív. Je to sice trochu nebezpečný, ale o to je to kratší," připletl se do jeho myšlenek znovu Itachi.
"Je tak strašně krásná. Pane bože. Tak strašně hezká holka. Tak rád bych jí celou zlíbal," zasmál se Sasuke pro sebe a podíval se na zrudlého Itachiho.
"Já ti říkal, nehrab se mi v mysli," zakřenil se na něj znovu Sasuke a vyskočil na větev stromu.
"Na co ty nemyslíš, bráško," otřepal se Itachi a též vyskočil na větev stromu.
Teď se jim poběží rychleji. No, i když možná ne. Itachiho tempo bylo fakt strašně líné. Sasuke si neodpustil ještě více zpomalit. Chtěl na oplátku Itachiho naštvat. To, co udělal předtím bylo fakt dost krutý. Zase se usmál nad tím, co dělá za blbosti. Se slovy, máš babu, plácl Itachiho přes rameno a rychle se rozeběhl vpřed. Itachi jen protočil oči než se vydal za Sasukem. Sasuke to nečekal, proto byl dost zaskočen, když se mu Itachi objevil za zády. Nenechal se s tím zase až tak vyvést z míry a zrychlil. Uviděl potůček a napadl ho skvělí nápad. Jen složil několik pečetí. Aby oklamal Itachiho, tak zaklel. Jeho skutečný plán se mu však povedl. Škodolibě a nahlas se zasmál. Musel, už to nemohl v sobě dál dusit. A že to znělo docela šíleně, to mu bylo jedno. Koutkem oka zkontroloval Itachiho.
'Není tak pomalej, jak vypadá,' pomyslel si Sasuke a znovu přidal.
Když už byl skoro u potoka, pořádně se odrazil a znovu složil pečetě. Usmál se, když u potoka viděl svůj plán. Podařilo se mu to. Jeho mysl zapracovala na plné obrátky.
"Až takhle skutečně to vypadat nemělo," zaklel Sasuke potichu a přistál na hladině vody těsně u výplodu své mysli.
"Sas, sas, Sasuke. Co, kdo. Kdo to je?" vysoukal ze sebe stěží.
"Kdo asi. Nahá dívka?" položil mu Sasuke spíše otázku.¨
"Zrovna tady."
"No, a proč ne. Myslím, že bude nejlepší, když půjdeme," řekl Sasuke a dal Itachimu ruku okolo ramene.
"Myslím, že jo," řekl Itachi a znovu se zhluboka nadechl.
Hned poté co se dostali dva metry za řeku, Sasuke zrušil klon. Itachi se otočil, aby se ještě jednou podíval, jestli neměl vidiny. Ale vůbec teda nevěděl, co to mělo být.
"Sasuke!" zakřičel na něj, když mu to došlo. "Ty parchante jeden. No počkej."
"Nečekám, čas rychle ubíhá. Přijdeme pozdě," zasmál se, ještě než se zase rozeběhl.
Běžel dost rychle. Jako by mu hořela koudel. No, ono do toho taky nebylo daleko, když mu okolo hlavy proletěl oheň. Se slovy "To není fér" znovu vyskočil na strom. Byl rád, že se Itachi konečně hejbe. Alespoň tam budou rychlejc. Čím rychleji tam budou, tím míň bude mít Pein pochybnosti. Znovu seskočil na pevnou zem. Ještě slyšel Itachiho nadávky než ucítil nesnesitelnou bolest v levém rameni.
'Trefil mě? To snad ne,' ptal se sám sebe Sasuke.
Musel se zastavit. Ta bolest byla nesnesitelná. Otočil hlavu, jak mohl. Zjistil, že tam Itachi není. Zatočila se mu hlava. Podíval se na svoji zakrvácenou ruku. Krvácení bylo dost silné. Sasuke si na chvíli klekl a nahmatal raněné místo. Bylo to těsně vedle kloubu. Doufal, že kunai nezasáhl sval. Podle bolesti to však tak vypadalo.
Vrávoravě se rozešel ke stromu opodál. Strašně se mu motala hlava a vidění se mu rozmazalo. Ani nevěděl, kde vlastně jsou. Ani nestačil k tomu stromu dojít. Ale byl u něj docela blízko, protože ucítil bolest hlavy, než upadl do bezvědomí. Do bezvědomí upadal s myšlenkou na jediné tři osoby. Na Sakuru, Naruta a Itachiho. A také s myšlenkou, kdo tohle udělal. Itachi říkal, že tam dojdou až někdy okolo třetí hodiny ráno. Pokud to však počítal svým líným tempem. Když si vezme, že nějaké dvě hodiny běželi, musel to pomalu přičítat a odečítat. Necourali se zase až tak, jak měl Itachi v plánu, a tak se mohli dostat o něco dál. Byl opravdu dezorientovaný. S tou velkou bolestí se zase začal asi po hodině probouzet. Podle toho jak to s ním házelo poznal, že ho někdo nese. Otevřel oči, aby zjistil, s kým má tu čest. Málem dostal infartk a osobě se ze sevření vytrhl. Sice si dal pěkně na pusu, ale téhle osoby se fakt lekl.
"Neblni, budeš zraněnej ještě víc," dostalo se mu přerývavé odpovědi od několika lidí.
"Jo, má pravdu. Radši se nech nést a zase spi. Ještě bude nějakou chvíli trvat, než se tam dostanem," stihl Sasuke zareagovat blonďáka.
"Jo, jen si prospi. Možná ti to udělá dobře," Itachi pomohl Deidarovi zvednout Sasukeho a zase se rozeběhli.
"Já…., ne…., co se stalo?" Sasuke měl drobé výpadky paměti.
"No, ten mrštěný kunai měl původně zasáhnout tvoje záda, ale když ty si sebou tak cukal, že jsem omylem přestřelil. Ten kunai byl napuštěný jedem, proto si upadl do bezvědomí. Nečekal jsem, že se tak rychle probeřeš. Ale měl by si ještě spát, mohlo by to mít na tvoje tělo negativní účinky," usmál se na něj divně blonďák.
"U tebe v náruči?" vytřeštil oči Sasuke "To radši zemřu."
"To by jsi byl teda radši, kdyby tě nesl tvůj milovaný bráška?" neodpustil si vtipnou poznámku Sasori.
"Říkal jsem, že… ááuuuuu," Sasuke přes bolest nedořekl větu. Itachi mu totiž do ramene bodl ampulku jakéhosi uspávadla.
"Tohle je účinější, pokud se nerozhodnu, bude mi takhle spát ještě dva dny," Itachi odhodil stříkačku a všichni se opět rozeběhli do temného lesa. Nikoho zřejmě Sasukeho spánek nezajímal. Sasoriho zajímalo, proč byl Itachi pryč tak dlouho. Deidara zase přemýšlel, jestli se Sasukemu bude líbit jeho umění. Itachiho zase zajímalo, jestli to tam Sasuke přežije. Přemýšlel nad tím, koho bude mít Sasuke jako parťáka. Byl totiž volnej jenom Tobi. To už by bylo asi užitečnější aby byl sám než s Tobim. Rychle to vypustil však z hlavy a zeptal se radši na Peina.
"Určitě jste nepřišli samy a poslal vás Pein. Mě snad sleduje nebo co? Jak jste věděli kde jsem?"
"Myslíš si, že ti Pein dal tu katanu jen jako dárek? To ti vážně nedocvaklo, že v tom bude něco víc? Jako v mém jílu. Až na to, že mu nedošlo, že ten jíl odpálím. Se zeptej Sasoriho, ten to teď doluje ze své loutky," rozpovídal se Deidara.
"Víte jak se mi tam za tím Peinem nechce?" řekl Itachi a zarazil se před vchodem do sídla.
Konec :)) devátého dílu
 


Komentáře

1 Kawai Kawai | 3. února 2014 v 18:47 | Reagovat

Ah, tak přidávám komentář i k tomuto veledílu. Vím, že na to čekáš, tak to sem musím napsat.
Super, bože jo. Dobrý bylo jak se Sakura začala smát jak jí Sasuke políbil. To bylo hustý. A co nám to udělali s chudáčkem Sasukem?.. Doufám, že bude brzo OK. Zatím na to moc nevypadá. Ale musí být OK. Jinak tě skopu :D ;) Piš dál, prosím ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama