SMUTNÁ VZPOMÍNKA

7. září 2013 v 20:09 | MartinaAyko+Mika |  Ostatní
Smutná vzpomínka


A máme tu další článek. Tento článek mi pomohla sestavit moje věrná organizátorka Mika. O ní vám napíšu něco až příště, teď k článku....Dnes je to dva roky, co nám v jedné hodině umřelo několik skvělých lidí. Tato tragédie oblítla hned celý svět. Věděl se o ní snad úplně všude. Když uveřejnim několik jmen, tak mezi nimi určitě bude Jan Marek, Karel Rachůnek, Josef Vašíček nebo Pavol Demitra. Ano, určitě už víte, že narážím na leteckou katastrofu, když se u Jaroslavle zřítilo letadlo, kde umřelo hned 43 lidí. A mezi nimi právě i víše zmiňovaní hokejsti. I taď nám stékají slzy po tváři, když jsi na ně vzpomeneme. Nechceme do nikoho rýpat, někoho urážet. Tímto článkem jsme chtěli vyjádřit náš zármutek, který stále přetrvává. Je to sice dlouhá doba, ale stále vydím před očima televizní noviny ve kterých oznamovali tuhle tragédii. Je to jako včera, kdy jsme zapalovali svíčky po roce jejich umrtí. Je to jako včera, když jsme pro ně plakali při jejich pohřbu. Je to strašné, stále to vidím před očima a stále mě to strašně mrzí. Tohle se nemělo stát, ale bohužel se to stalo.
Stále si pamatuju, když jsem poprvé slyšela, že to letadlo spadlo. Pamatuju si, že jsem se smála a říkala, děláš si srandu há. Když se ten člověk otočil a odešel, jen jsem pokrčila rameny. Přesto mi to nedalo a když jsem došla domů rychle jsem si zapla počítač. PRvní zpráva, která na mě vyskočila měla titulek: "SPADLO LETADLO S HOKEJSTY LOKOMOTIVA JAROSLAVL, ZAHYNULI I RACHŮNEK, VAŠÍČEK A MAREK"
Málem mě to položilo. Rychle jsem to rozklikla a přečetla si celý článek. Bohužel moje myšlenky, že je to jen vtip se nevyplnili. O chvíli pozděli mě už volala Ayko, jestli už jsem se dozvěděla o té tragédii. Vylíčila jsem jí to co jsem četla. Měla jsem velký problém mluvit srozumitelně. Koktala jsem, chvěla se, po tvářích mi stékali slzy. Byla jsem strašně smutná. Ayko mě pak ještě něco říkala, ale poslouchala jsem jí jenom chvíli než jsem jí to položila. Hodila jsem mobil někam úplně do ..... přes pokoj. Hlavu jsem zabořila do polštáře a jen okrajově vnímala tříštění částí mobilu, které se roztříštili nárazem o stěnu. Nevím kolik uběhlo od té chvíle co jsem to Ayko típla a mobil hodila na stěnu. V tu se najednou ke mě do pokoje vřítila mamka. Lekla jsem se jí a trochu vyděšeně jsem se na ní podívala. "U Jaroslavle spadlo letadlo, zemřeli o Vaš..." spustila, ale přerušila jsem jí. "Jo, já vím, před chvíli jsem o tom mluvila s Ayko a ještě před tím jsem to četla na internetu a ještě před tím mi to říkal kámoš." Kyvla na mě a pokusila se o útěšný úsměv no moc se jí to nepovedlo. "Běž prosím pryč, chci být sama," řekla jsem po chvíli a svalila se zpátky na postel. K mému údivu přykývla a odešla. Nevím co mě to popadlo. Byla jsem jako šílená, křičela jsem brečela, mlátila do zdi a polštářů, házela jsem všechno co mi přišlo pod ruku. Šílela jsem takhle prej asi dvě hodiny. Byla jsem z toho šílení tak strašně unavená že jsem usnula. Vzbudila jsem se druhý den okolo jedenácté hodiny jak jsem zjistila z hodin, které snad asi jako jediné zůstali na svém místě.
Ještě dodnes jsem se z jejich smrti pořádně nepozbírala. Myslím, že ani Ayko není na tom o moc lépe než já.
Ano, naše Mika má opět pravdu. Ani já jsem se z toho ještě pořádně nevzpamatovala a už jsou to najednou dvaroky.
Tímhle uzavíráme náš článek a přejem vám krásné dny. Usmívající se
 


Komentáře

1 Peťko Peťko | 8. září 2013 v 9:47 | Reagovat

Ach ano, na tohle si pamatuju. Velmi smutné. R.I.P

2 Martina Ayko Martina Ayko | 8. září 2013 v 9:53 | Reagovat

Jen, červené písmo jsem já, takové to, co s podobá fialové to je Mika. Ale určitě jste to pochopili.

3 Niko Niko | 8. září 2013 v 14:50 | Reagovat

Ách, jo na to si vzpomínám. Přesně jak říkáte, je to jako včera. Je to škoda někoho takhle ztratit. Ale život jde dál. Musíme se přes to už přenést.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama