LáskaNinjaLoutkaStrom8

31. července 2013 v 17:52 | Erapetsaf+MartinaAyko |  LáskaNinjaLoutkaStrom CZ
Sakura se na něj podívala a vůbec nevěděla na co Sasuke naráží. Usmála se a zkusila si menší vtip. Nechtěla mu přímo říct co se včera stalo. Nemile jí překvapovalo, že si na nic nepamatuje.
"Zkus si vzpomenout."
"Co myslíš že dělám celou dobu," opáčil se Sasuke.
"Nevím," Sakura mu to nechtěla ulehčit "Nechceš jít ke mně? Dám ti něco k snídani. Třeba si vzpomeneš."


"Fůů," odfoukl si Sasuke "Tak dobře."
"Kdy jsi naposledy jedl? Nevypadáš moc dobře?" Sakura ho odvážlivě chytla za ruku.
"Nevím přesně. Někdy po poledni," Sasuke jejich stisk zpevnil.
Sakura se nejistě na jejich sepjaté ruce podívala. Už slyšela ten povyk ostatních.
"Neboj, nestihnou nic říct," uklidňoval jí Sasuke.
"Co když přeci jen? Budou závidět," povzdychla si Sakura.
"Sakuro, a od čeho tu máš mě," promnul Sasuke její zápěstí "A i pokud ano. Budou to muset překousnout. Já bych si totiž žádnou jinou nevybral."
"Ani Ino?"
"Ne Sakuro, ani Ino," vykřikl na ní omylem "Promiň, bude to v pohodě."
Po kratším mlčení oba vyšli ven. Sice se Sasuke nedozvěděl zatím nic o včerejší noci, ale už mu to bylo nějak jedno. Kdyby se něco přeci jen stalo, tak by mu to Sakura určitě řekla. Venku bylo to typické podzimní počasí. Nebyla ani tak zima. Spíše bylo teplo na to že byl již zmiňovaný podzim.
Šli pomalu ke konci sídla klanu Uchiha.
"Naruto, taky ses vyspal tak dobře jako my?" zeptal se Sasuke Naruta, který stál za sloupem.
"Ehm, docela dobře jo. Dík. Ale už půjdu. Koukám, že máš lepší společnost," odpověděl mu Naruto vystoupíc z poza sloupu.
"Ty jsi o něm věděl?" zeptala se tiše Sakura.
"Jasně že jsem o něm věděl," usmál se Sasuke "Moje oči vidí všechno."
"Ale přesto," zacukal Naruto s koutky "Máš vůbec co jíst?"
"Jo, něco se najde," přiživil se Sasuke na své minulosti, kde byl zvyklý jíst cokoli.
"No jak chcete," rozhodil si rukami Naruto "Já mizím."
Naruto zmizel a Sakura tam zase zůstala jen se Sasukem. Sasuke se rozešel, a tak donutil i Sakuru k pohybu. Po chvíli se však musel zastavit, když mu došlo, že on nebude zrovna dobrá vůdčí osoba.
"Sasuke zapomněl kde bydlím?" usmála se vedle něho Sakura.
"Jeh, no jo. Jo, zapomněl," Sasuke se neschopen další věty podrbal na hlavě.
"To nevadí, ale slib že si to zapamatuješ."
"To víš že jo," usmál se na ní Sasuke.
"Co ti vlastně Naruto všechno řekl?" zeptala se Sakura když se znovu rozešli.
"Tak všechno možné. Jde o to, co by si chtěla slyšet," Sasuke trošičku zapíral.
"To, co ti říkal o mně a o Raiovi," pobídla ho Sakura.
"Jo ach tak," vzpoměl si Sasuke "Tak, no to jsem si naběhl."
"Nebo víš co, raději mi to neříkej. Už jsme tady," Sakura se zastavila a jak čekala skončila v Sasukeho náruči.
"Tak tady bydlíš. Počkej, ty jsi se přestěhovala že," štouchl do ní Sasuke.
"Jo. Asi před půl rokem," Sakura se mu šikovně vysmekla z objetí. Odkud si vytáhla klíče a odemkla dveře do svého domu. I když byla sama, bydlela v domě. Často měla návštěvy, které občas i přespávali. Byl tedy menší dům lepší než její původní malý byteček. Dole byla malá předsíň, elegantní kuchyň spojená s obývacím pokojem a dvě malé místnosti. Nahoře v prvním patře pak dvě další místnosti, Sakuřina ložnice a koupelna. Sasuke mezitím vešel dovnitř za Sakurou. Stál chvíli za dveřmi kde přemýšlel, jestli stát nebo jít dál. Nakonec se rozhodl jít dál. Samozřejmě se nejdříve zul, aby nenadělal ťápoty. Vešel do obývacího pokoje, kde ho hned praštila do nosu silná vůně právě rozkvetlých růží.
"Jsou na tebe moc silné viď," řekla Sakura a sebrala růže ze stolu.
"Nech je tady," řekl Sasuke a vzal růže do ruky "Voní hezky."
"No dobrá, ale aby tě pak nebolela hlava," usmála se Sakura a odešla do kuchyně.
Dobrá výhoda, že Sasukemu stačilo jen, aby se trochu otočil a mohl jí vidět. Prozkoumával sharinganem její byt.
"Můžeš se tu jít porozhlédnout," řekla Sakura a zabodla nůž do stolu "Nezabiju tě za zády."
"Tak dobře. Jen jsem nechtěl být neslušný. Mohl bych si to taky odnést," vypláznul na ní jazyk Sasuke "A vím, že by jsi mě nezabila. Protože pro mě máš až moc velkou slabost."
"Bejt tebou, tak si tím nejsem tak jistá Sasuke. Ale opovaž se vlézt do druhé místnosti vlevo. To pro tebe poté fakt mít slabost nebudu," upozornila ho Sakura mezitím co nalévala do konvice vodu.
"Dobře, dám si pozor," odpověděl jí Sasuke už z dálky.
V místech si říkal, kdo že ten barák vlastně zařizoval. Sasuke měl až moc dobrý vkus na to, aby si zachoval normální tvář, když viděl tu slátaninu barev. Ale vždy odtamtud rychle zmizel. Chvíli zůstal v koupelně. Moc se mu tam líbilo. Měla tam krásné světlounce modré dlaždičky. Když už se konečně donutil vylézt z té koupelny zvědavost mu nedala a šel se podívat do té již řečené druhé místnosti vlevo. Pomaličku otevřel dveře a zprvu malinko nakoukl do pokoje. Sice říkal, že si dá pozor. Ale už nedodal na co. To byla pro něj výhoda. Rozhlídl se okolo sebe a rychle vklouzl do pokoje.
,Růžová. Že jsem si to nemyslel' řekl si pro sebe Sasuke.
Opatrně, aby nebyl slyšet, se opřel o dveře. Rozhlídl se po pokoji. Byl docela malý, ale zároveň velmi hezký. S úšklebkem se odlepil ode dveří. Popošel si kousek dál k Sakuřině posteli. V první chvíli měl nutkání do těch krásně ustlaných voňavých peřin s sebou praštit, ale rozmyslel si to. Určitě by to neustlal tak, jak to bylo a Sakura by to poznala. Stejně to asi pozná že tam byl. Ale tak co. Ona byla taky u něho. Najednou mu však zatrnulo. Ze zdola se ozývalo klepání. Sasuke rychle vyklouzl z pokoje. Úplně se mu udělali mžitky před očima. Poznal komu hlas patřil. Spatřil i obrys postavy. Měl jasno kdo to je. Sakuřina slova jí to jen potvrdila.
"Ino, ale já říkám, že tu Rai není."
"Sakuro, tak kde teda je?" Ino na ní naléhala.
"Opravdu tady není. Včera večer odešel. Už se nevrátí," promluvil k ní Sasuke, když sebral odvahu a sešel dolů.
"S,s, sa, s, s, ke?" vykoktala ze sebe s těží Ino.
"Ino, ahoj. Tebe jsem taky dlouho neviděl. Pěkně jsi se změnila," Sasuke se usmál jejímu rozrušení.
"C,c,co, t,t,tu, dě, dělláš?" stále nebyla schopna srozumitelné věty.
"Vrátil jsem se do vesnice. Ale už jsem tu dva dny. To je zvláštní že se ti to nedoneslo," Sasuke se k ní posunul blíže.
"Ne nedoneslo. A jdi ode mne pryč," vyslovila už normálně Ino a odstrčila Sasukeho.
"Jo, už jdu od tebe pryč," řekl Sasuke, který se na utěšenou přitiskl k Sakuře.
"Ino, chtěla jsi ještě něco kromě Raie?" chtěla Sakura ukončit jejich špatně rozjetou debatu.
"Eh, ne. Už nic," řekla Ino a otočila se k odchodu.
"Počkej Ino," zastavil jí Sasuke "Přece se na mě nezlobíš. Já jsem hodný kluk."
"Straně hodnej," odvětila Ino a trhla se Sasukeho rukou "Pust mě sakra!"
"Já tě nedržím," zasmál se Sasuke a když Ino znovu trhla s jeho rukou, tak jí pustil.
"Tak já jdu. Ahoj," zahučela Ino a s prásknutím dveří odešla.
"Co teď?" zeptal se zklamaně Sasuke.
"Musíš se nasnídat, nebo hazarduješ se zdravím," zatáhla ho Sakura s odpovědí za ruku.
"Mé zdraví je tak zničené, že už s ním hazardovat nejde," zasmál se znovu Sasuke.
"Já ti ukážu že to nejde," strhala ho Sakura na zem "Když se chce, tak jde všechno."
"Vlastně máš pravdu," přiznal Sasuke a stáhnul Sakuru k sobě. "Dokud mi neřekneš, co se včera stalo, tak tě nepustím."
"Sasuke, nic se nestalo," usmála se Sakura, ale o nic se nepokusila.
"Nelži," viděl lež v jejích očích "Víš že to poznám."
"To vážně chceš vědět co se včera stalo? Proč jsme se ráno probudili vedle sebe?"
"Jo, to chci vědět," Sasuke si jí přitáhnul ještě blíž.
"Líbali jsme se, pak jsi něco zažvatlal a odešel jsi. Dlouho jsi se nevracel, a tak jsem se šla podívat kde jsi. Prošla jsem celý spodkek domu, ale ty jsi tam nikde nebyl. Opatrně jsem se vydala nahoru. Byla tam tma. Neměla jsem nic, čím bych si svítila. Jen tvojí zhaslou svíčku, tak jsem šla zpátky dolů."
Sasuke jí přerušil svým polibkem "Myslím, že už to vědět nepotřebuju."
"Vstávej musíš se opravdu nasnídat," Sakura se na nohy dostala jedna dvě, ale se Sasukem to bylo horší "Už jsi tak slabej, že sotva žiješ."
"Ale ještě žiju," Sasuke se pomocí podávané ruky vysoukal na nohy.
"No, a jak dlouho?" Sakura se zasmála.
"Osmnáct let, čtyři měsíce a tři dny," Sasuke věděl na co narážela, ale učil se dělat srandu ze všeho.
"Co? To snad není ani možný," usmála se Sakura. "Tak to ani určitě nevíš, kolik je mně."
"Osmnáct let, sedm měsíců a dvacet dva dnů," pošeptal jí Sasuke do ucha. I přes to, že byl několik let u toho úchyláka Orochimara, věděl něco o slušnosti k dívkám. Věděl, že se nahlas nemluví o jejich věku. Sasuke byl přes všechny hrůzy vzdělaný. I když myslel, že už nikdy své přátele neuvidí, doufal v to. A vyplnilo se to. Nejdříve potkal Naruta; hocha, kterého nesnášel. Další koho viděl byl Gaara; Kazekage, jinchuriki stejně jako Naruto. Pak se vrátili do Konohy, když pomine Izumu a Kotetsa, jako další viděl Tsunade; silná, krásná Hokage. A pak to šlo dál. Sasuke už nechtěl myslet na tu ohavnou minulost. Na svoji zlobu k vesnici. Hrozně ho štvalo, že tenkrát Itachiho chtěl zabít. Teď už ho nikdy neuvidí. Je mrtvý a Sasuke s tím nic nemůže dělat. Ani neví kde má hrob. Teda jestli vůbec nějaký má. Vlastně ani nevěděl, jestli ten jeho útok třeba přežil. Ale útok, který Sasuke použil byl mnohem silnější něž chidori, které Sasuke ovládal dokonale. Byl to smrtelný útok, který přežije jen jedno procento ze zasažených. Ale bylo tu jedno procento. To procento mohlo znamenat, že by ten útok Itachi přežil. A v to jedno procento jen tak potají doufal. Sice Itachiho za jeho zradu nesnášel, ale chtěl si s ním znovu promluvit. Teď už s ním chtěl mluvit v klidu. Chtěl to vše nějak rozumně probrat. Tak jako člověk s člověkem a ne jako šelma se šelmou. Nechtěl boj. Chtěl klidný rozhovor, který by mohl s Itachim ukončit podáním ruky. Už nechtěl nikoho zabíjet. Už nechtěl znovu prožít tu bolest jako tenkrát. Teď už jen chtěl být šťastný. Chtěl být se Sakurou, i když věděl, že to tak lehko nepůjde. Docela ho i překvapilo, že se ze Sakurou znovu sblížil tak rychle. Už vůbec, když "odehnal" Raie. Když s ním naposledy mluvil, říkal mu sice, že to není kvůli němu, ale Sasuke věděl, že s části ano. Rai odcházel zrovna když se stal TEN incident. Sasukemu to zničilo čisté svědomí. Rozhodl se. Musí Raie znovu najít. A to hned. Znovu se vrátil do reality k usměvavé Sakuře.
"Promiň Sakuro," Sasuke pustil její ruku a ucouvl. "Musím odejít."
"Sasuke ne," zasmutněla Sakura "Neodcházej."
"Musím odejít. Jsem tu jen přítěží," Sasuke použil své hady a uspal Sakuru pomocí jedu.
"Neodcházej," špitla už omámená Sakura a složila se Sasukemu do připravených rukou.
Sasuke jí odnesl do jejího pokoje a nechal tam s ní pár hadů když odešel. Šel však jen dolů. Ještě nechtěl odejít. Musel se ujistit, že je Sakura v pořádku. A to zjistí nejméně za půl hodiny, takže si bude muset u Sakury ještě chvíli pobýt. Pokračoval od schodů do kuchyně.
"Ta je dokonalá," usoudil Sasuke, když viděl, co že to tam vlastně dělala. "Tousty s rajčetem. Ty jsem jako malý zbožňoval."
"Ale konec snění. Minulost je minulost a není na ní nic dobrýho. Konec, konec. Už dost vzpomínání," Sasuke popadl sklenici vody a vydal se zase nahoru.
Nevěděl ani proč to udělal. Proč jí vlastně takhle znovu ublížil. Mohl přece v klidu odejít. Místo toho Sakuru zranil a tvrdne tady. Usmál se když vešel do jejího pokoje. Byla tak roztomilá když spala. Sasuke se oklepal. Po zádech mu přejel mrazivý vítr. Měl špatný pocit že se něco stalo.
"Co teď? Co když se stalo něco Narutovi nebo Raiovi," zastrachoval se Sasuke.
"Sakuro," vykřikl Sasuke a upustil sklenici, když si všiml že Sakura nedýchá. "Já bych se zabil. No, tak jo. Tak jo, klid."
Sasuke opatrně vzal Sakuru do náručí a i když tohle původně neměl v plánu, rozeběhl se s ní do nemocnice. Musel se znovu zapřemýšlet nad tím, proč to vlastně udělal. Mohl v klidu odejít. Ale zase věděl, že by ho Sakura jen tak nepustila. Ani nevěděl, proč použil takovou dávku jedu. Taková dávka kterou použil je pro normálního člověka smrtelná. Ale Sasuke věděl, že Sakura je silná. Teď se začal modlit, aby to on sám přežil.
"Prosím, pomozte mi," zakřičel Sasuke když vpadl do nemocnice.
"Sasuke. Co se stalo?" Sasuke poznal hlas Tsunade.
"Musel jsem jí uspat. Nechtěla mě pustit, tak jsem na ní použil hadí jed. Nemělo to mít takový účinek," vypustil ze sebe Sasuke na jeden nádech.
"Hadí jed? Sasuke jsi normální? Jaká to byla dávka?" vykřikla Tsunade a hnala se se Sasukem kdoví kam.
"Jo, nevím přesně. Asi dva mililitry," Sasuke si uvědomoval nebezpečí.
"Dva mililitry? Sasuke, kdyk jí to může zabít!" vykřikla na něj Tsunade a otevřela dveře do ordinace.
"Rychle tři ampulky AB pozitivní a tří procentní dávku nesna. Hned! Jinak zemře!" rozkřikla se Tsunade na dvě sestřičky
"Hned," odpověděli jí a zmizeli.
"Máš proti jed?" zeptala se Tsunade Sasuke "Ještě žije."
"Proti jed. Že mě to nenapadlo," otočil se Sasuke s plácnutím přes čelo "Přinesu ti ho, hned jakmile to bude možné."
Sasuke rychle vyběhnul z nemocnice. Rychle se zase vracel zpátky domů. Pelášil, jako by snad o život šlo jemu. Vlastně mu jde o život. Protože jestli to Sakura nepřežije, tak to nepřežije ani on. Běžel rychle spíše kvůli tomu, že mu na Sakuře hodně záleželo. Tma. Po celém bytě jen tma.
"Kai," řekl Sasuke polohlasem. Tma se rozestoupila a Sasuke před sebou spatřil osobu.
"Ježiši kriste," vykřikl Sasuke po několika sekundách smrti "Tebe mi byl čert dlužnej."
"Ale Sas."
"Musíš počkat," odstrčil Sasuke dotyčného "Musím Tsunade donést protijed."
"Co si o sobě myslíš?" zařvala za ním dotyčná osoba.
"O sobě? Že jsem pěknej debil," doslechlo se osobě tiché odpovědi z dálky "A o tobě, že budeš muset chvíli počkat bráško. Za chvíli jsem zpátky. Udělej si pohodlí."
"Bráško? Řekl mi bráško?" zeptal se Itachi spíš sám sebe, protože Sasuke byl už dávno pryč.
Sasuke se zas vracel zpátky do nemocnice. Ani neměl šajna co bude dál. Jen věděl, že Sakura nesmí zemřít. Jen se soustředil na cestu před sebou. Z očí mu tekly slzy. Nebyly to ale slzy smutku, či provinění. Byly to slzy s toho, jak mu do očí foukal vítr. Sasuke si ani neuvědomoval, jak běží rychle, dokud nenarazil do jakéhosi ninji, který vyběhl z poza rohu. Jen se mu matně omluvil a zase běžel dál. Ne že by se podíval, jestli se mu něco nestalo, nebo kdo to byl. Prostě běžel dál a ještě víc zrychlil. V odlesku okna na baráku proti sobě uviděl, že za ním někdo běží. Podle vzhledu a výrazu ve tváři usoudil, že to bude zřejmě ten ninja, do kterého před chvílí narazil. Odmítal se zastavit. Jen zkoncentroval čakru a vyskočil na střechu domu před ním. Odtušil, že se pronásledující ho ninja nevzdá ani tak. Ale Sasukemu to bylo pořád fuk. Ani nevěděl, jestli jde za ním. Třeba má taky namířeno do nemocnice....... Tuhle možnost však Sasuke rychle vyloučil.... Prostě si to se mnou chce vyříkat....Usoudil po chvilce Sasuke. Na chvíli se otočil a čirou náhodou narazil do sloupu.
"Do, au, ty, s, no dost," Sasuke si otřel krvácející ránu a znovu se rozeběhl.
Konečně doběhl do nemocnice. Tam ho však nečekalo moc pěkné přivítání. Když vběhl do ordinace, viděl shluk lidí, kteří stáli shromáždění okolo postele. Všichni brečeli a naříkali. Všichni se zlostným pohledem podívali na Sasukeho. Ten se jen porozhlídnul po místnosti a hledal Tsunade. Ta jen stála mlčky v rohu a taky nevypadala moc dobře. Jednu ruku měla volně podle těla, druhou ruku sevřenou v pěst, kterou měla u dolní čelisti. Tvář měla ještě mokrou od slz, které už však byli minulostí. Najednou se probrala ze svých myšlenek a podívala se na Sasukeho. Její pohled byl tak prázdný. Nic se z něho nedalo vyčíst. Sasuke vytřeštil oči, když mu došlo, že tohle všechno je třeba kvůli Sakuře. Tsunade se odlepila od stěny o kterou se opírala a rozešla se. Prošla okolo Sasukeho a s několika nejasnými sotva slyšitelnými slovy ho vytáhla ven.
"Máš ten protijed?" zeptala se ho tiše na chodbě s odvráceným pohledem.
"Tady, tři lahvičky. Víc toho nemám. Jedna lahvička by měla stačit na čtyři dávky. Stačí jeden a půl mililitru na zpomalení otravy," Sasuke jí podal tři lahvičky. I on ji chtě nechtě minul pohledem.
"Tsunade, co se děje?" zeptal se Sasuke v obavách, ale žádné odpovědi se mu nedostalo "Tsunade, co se děje?"
Tsunade jen zakroutila hlavou a odešla. Jakmile jí však schovala stěna rohu, rozeběhla se na sesternu. Když rozrazila dveře do sesterny viděla dvě sestřičky, jak se sklánějí nad Sakuřiným bezvládným tělem.
"Mám proti jed. Jeden a půl mililitru by mělo prozatím stačit," Tsunade protřepala lahvičku a do podávané injekce natáhla jeden a půl mililitru té bílé kapalina. S tichou omluvou s bolestným podtónem Tsunade bodla tu injekci Sakuře do srdce. I sestřičky zaskučeli za Sakuru bolestí. Sakuru to bolelo určitě též, ale když byla v bezvědomí, nevydala ani hlásku. Srdce se jí silně roztlouklo. Jako by mělo vyskočit z hrudi pryč a utéct hodně daleko. Bilo však silně. Dost silně a v pravidelném rytmu. Lecco tedy naznačovalo, že to přežije. Proti jed zapůsobil účině. Jed ustupoval do ústraní.
 


Komentáře

1 Viola Viola | E-mail | Web | 6. srpna 2013 v 0:15 | Reagovat

Fúú na chvíľu som si myslela, že Sakura zomrie! normálne som bola vystrašená oh! Krásna práca Ayko-chan ^^ Arigato, poklona .. Teším sa moc na pokračovanie :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama