LáskaNinjaLoutkaStrom

22. července 2013 v 22:31 | MartinaAyko |  LáskaNinjaLoutkaStrom CZ
Po dvou měsích konečně další díl. Moooc se omlouvám, ale mám těch povídek prostě moc. Joo, jsem tak blbá a má rozepsaných mooc povídek najednou. Zkouším se to nějak kombinovat, ale je to těžký. Mám jednu oblíbenou, kterou píšu skoro furt, a tak na ty ostatní nezbývá moc času. Ale asi si budu muset říct STOP a začít psát to, co chcete vy :)) Tak si užijte další dííl. Nebudu vás tu už znechucovat dalším komentářem.



Rychle se rozeběhl z Ichiraku nevnímaje staříkovi nadávky. Hledal Naruta a Raie. Lidé se po něm stále ohlíželi. Málokdo mu věřil. Sasuke se snažil to ignorovat, ale nešlo to. Rychle běžel dál. Už se i naučil za tu chvíli nevnímat cizí pohledy. Už mu bylo jedno, jak se na něj lidé dívají. Chyběli mu tolik ty chvíle, kdy byl malým Uchihou. Ale tak nějak mu to bylo i jedno. Pořád běžel rovně. Ani netušil, že je Konoha tak dlouhá. Hledal Naruta a Raie. Nakonec uhnul do jedné uličky. Ani nevěděl kde je. Znovu si zaktivoval sharingan.
"Kurva, lítám tady Konohou a nikoho jsem nenašel. Ty vo..nic, proč jsem rovnou nezamířil za Narutem," Sasuke klel. Hromy blesky svolával a k ničemu mu to nebylo. Nebo přeci jenom.
"Hledáš někoho Sasuke?" optal se Sasukeho hlas. Sasuke věděl, že už ho někde slyšel. Nevěděl však kde a ani nevěděl komu patří. Doufal, že to není někdo z ANBU, komu se nedonesla zpráva, že je ninjou Konohy.
"Ano, hledám."
Sasuke se ani neopovážil se otočit.
"A kohopak? Snad ne mě?" hlas byl velmi zvídavý a záhadný.
Sasuke se musel otočit, jinak by nemohl odpovědět. Pak se potupně usmál.
"Hledám tebe. Proč jsi tak rychle odešel? A navíc si mě chtěl uhodit," Sasuke si radši deaktivoval sharingan.
"Vypadl jsem rychle, protože jsem ti nechtěl ublížit a taky proto, že jsi mě naštval!" ukázal na něj výhružně.
"Ale no tak Raii, přece by jsi se nezlobil na nevinného Uchihu," řekl a sklopil jeho nataženou ruku "Jinak, čím jsem tě nasral?"
"Tím, že si se líbal se Sakurou," vykřikl Rai.
"Tak to promiň, ale já myslel, že svojí holku snad políbit můžu."
"Aha, a od kdy je Sakura tvá holka?" Rai byl udiven.
"A od kdy je to tvá holka?" Sasuke se nenechal tak snadno odbít.
"Mám dojem, že jsem se ptal první," Raie štvala jeho optimistická povaha.
"No jo," Sasuke se šibalsky usmál "Už přes tři roky jsme se neviděli, to ano. Ale promiň, kvůli tobě se mi nechce počítat."
"Mělo by se ti," přiskočil mezi ně Naruto se svým.
"Jak už jsem řekl, nechce se mi," namítnul Sasuke "A co ty tu vůbec děláš?"
"Hlídám tohohle debila!" rozhodil Naruto rukama "Protože blázní a neví pořádně co dělá."
"Já moc dobře vím co dělám," namítl Rai "Jen jsem rozhozený. To ty jsi snad nikdy nebyl?"
Tímhle mu dal jasně najevo, že už ho to sere. Že už nesnáší to, jak ho Naruto hlídá. Ale zase věděl, že to myslí dobře. I on si nebyl jistý, jestli to co dělá, je dobré. Ale co. Dělá to přeci on a svoje chyby si chce odčinit sám. Chvíli tam stály a nikdo nic neřekl. Ani si nikdo nevšiml, že je už delší dobu sleduje ještě někdo další. Když se situace všem začala rozkládat v hlavě, začalo v nich proudit napětí.
"Sak, jen pojď mezi nás," řekl Sasuke.
Sakuru zaskočilo, že si jí Sasuke všiml. Nešla však k němu. Stála na místě a čekala na další výzvu. Ta přišla v podobě Sasukeho pstů. Krásný hbitý pohyb jeho prstů jí přiměl udělat pár kroků vpřed. Sasuke se jí sebevědomě vydal naproti. Sakura znejistila, ale nezastavila se. Sasuke k ní natáhl ruku. Znovu jí chtěl držet, cítit její teplo. I když to nečekal, Sak mu jí sebevědomě podala. Jeho stisk byl jako vždy pevný.
"Sakuro, od kdy je Sasuke tvůj kluk?" zeptal se Rai už dost uklidněně.
"Rai, je to už dávno," Sakura stiskla jeho ruku.
"Jak dlouho je dávno?" vyzvídal dál Rai.
"Už jsem ti to vysvětloval. Že je to asi tři roky," odpověděl místo ní.
"Ok, už mě nebaví to řešit," řekl Rai a přistoupil k Narutovi "Přeneseš mě prosím domů?"
"Jasně," odpověděl a chytl ho za rameno "Sasuke a my se ještě uvidíme."
"Jasně Naruto. Měj se Rai," zamával letmo Sasuke.
"No nazdar," pomyslel si Rai, ale nahlas nic neřekl.
"Sasuke, co teď?" zeptala se Sakura a přitiskla se k Sasukemu.
"Nevím. Co by jsi chtěla," Sasuke se od ní schválně odtáhl.
"Cítit tě," Sakura sklopila oči.
"Hele promiň Sak, ale musím ještě něco vyřídit. Pořád nemám v cajku plyn," řekl Sasuke a vyskočil na střechu. "Možná se zejtra uvidíme. Ale dneska už těžko. Teda, leda že by si přišla za mnou."
Sasuke rychle utekl. Nechtěl se s ní radši už více bavit. Za prvý nechtěl dostat znovu přes držku. A za druhý nechtěl způsobit další problémy. Sice zprvu tím plynem lhal, ale když se vrátil domů, zjistil, že je to skutečnost.
"Já na to seru. Vykašlu se na to. Ty tam nahoře, za co mi to děláš? Já něco řeknu a ty to změníš ve skutečnost. No je tohle možný."
Sasuke znovu klel, proklínal, hromy, blesky svolával. Nadával na všechno možný. Nakonec se i se svými nadávkami vydal za Tsunade. Jak si tak šel vesnicí, znovu uviděl Sakuru. Potichu si zaklel a vyskočil na nejbližší střechu. Doufal, že si ho Sakura nevšimne. Chtěl jí trochu škádlit. A v hlavě mu i pořád vrtalo, od kdy Sakuru považuje za svojí holku. Možná jí tímhle laškováním zničil skvělej vztah s klukem. Chtěl jí, ale ne za tuhle cenu. Navíc chtěl, aby si ho získala ona sama. Když se zapřemýšlel dál, už slyšel křik ostatních dívek z Konohy. Sasuke zatřepal z hlavou a radši zrychlil. Všiml si, že se v kanceláři svítí. Nejdříve měl v plánu tam vpadnout oknem, ale rychle od toho upustil. Zrovna dneska si nechtěl dát noční let a pochyboval, že by mu pak Tsunade s tím plynem pomohla. Vzal to tedy dveřmi, když nemohl oknem. Vlastně mohl oknem, ale za cenu večerního výletu. A to nechtěl riskovat.
Klepání
"Dále," řekla Tsunade celá otrávená.
Sasuke vešel dovnitř a pozdravil "Krásný večer Hokage sama."
"Sasuke, postav se. A co vlastně potřebuješ."
"Ah, no," Sasuke se tedy zvedl z pokleknutí "Mám problém."
"A jakej pak?" zapřemýšlela se Tsunade "Počkej ani mi neříkej, že máš problém z plynem."
"Tak já asi jdu," otočil se Sasuke k odchodu. A zrovna se ve dveřích objevila Sakura s papíry. Bezdušně je podala Tsunade a zase odešla. Ani pohled Sasukemu nevěnovala. Chudáček se díval, jak odchází. Nakonec se otočila a věnovala krásný úsměv. Sasukemu se pohlo srdce. Tenhle úsměv byl pro něho. Nebo si to alespoň myslel.
"Ten její úsměv mi bude chybět," povzdychl se člověk sedící na okně "Tak co Tsunade, už to máš vyřízený."
"Odcházíš, takže na tebe nebudu hnusná. Ano, už to mám vyřízený. Tady to máš. Můžeš odejít," řekla Tsunade a podala dotyčnému papíry "Můžu se zeptat kam?"
Osoba seskočila dolů a sklonila se k Tsunade. Velmi tiše, sotva slyšitelně odpověděla "Do kamenný."
"No to bude velmi zajímavé. Budeš nám tu chybět," Tsunade se postavila a naposledy osobu objala "Určitě se někdy přijď podívat, jestli ti to dovolí."
"Díky za všechno Tsunade. Naučila jsi mě toho hodně. Určitě toho využiji," osoba si ještě s Tsunade podala ruku a ještě řekla "Mám poslední přání. Dej jí tohle prosím."
"Jasně, spolehni se. Odcházíš hned?"
"Jo, mám tam být zítra večer."
"Aha, tak jo," řekla Tsunade a bylo na ní vidět, že jí je to líto "Padej už. Nebo tě nepustím."
"Neboj se. Ještě mě uvidíš. To slibuji," osoba si sedla na kraj okna "Taky tě nerad opouštím."
Už jen zamávala a rychle zmizela. Věděla, jak velkou bolest to Tsunade způsobuje. I jemu to nebylo jedno, ale nedokázal by s ním žít v jedné vesnici. Neměl Sasukemu nic za zlé. Utíkal noční Konohou. Nemyslel na nic jiného než na přestup do nové vesnice. Tsunade ho chvíli ještě sledovala, ale pak se přeci jen odvrátila od okna.
"Jo Sasuke, ten plyn. No jo, já nevím. Má s tím problém více lidí."
"V pohodě, jen abyste to věděla," řekl Sasuke a čekal na výzvu k odchodu.
"Jo, tak ještě to podepiš tady a můžeš jít," Tsunade mu podala papír s tužkou.
"To bude dobrý Hokage sama," řekl Sasuke podepisujíce "Však ho ještě určitě uvidíte. Jen mohu se zeptat kdo to byl? Jen jestli jsem ho třeba neznal."
"To byl Rai, ale toho asi neznáš," odpověděla Tsunade a vzala si papír s propiskou.
"Rai?"vykřikl Sasuke "Už musím jít, omlouvám se."
Sasuke se z kanceláře vyřítil jako neřízená střela. Běžel seč mu síly stačili. A konečně ho znovu uviděl.
"Raii, počkej!" zakřičel na něj.
"Jdi do prdele Sasuke," houkl na něj zpětně.
"Počkej sakra!"
"Co chceš pro pána boha," zastavil se nakonec Rai.
"Aby ses vrátil zpátky," zastavil se i Sasuke a byl rád, že to nemusí řešit za běhu.
"Ale já nemůžu Sasuke. A není to kvůli tobě. Víš, můj původ je v kamenné vesnici, kde chci znovu žít. Do Konohy jsem přišel proto, abych se něco více dozvěděl o mém klanu a minulosti. A víš, to právě Tsunade mě to vysvětlovala. Spoustu dobrejch věcí jsem se od ní naučil," vychrlil na něj s jedním nádechem Rai.
"Takže neodcházíš kvůli mně?" zeptal se Sasuke a začal si nohou pohrávat s hlínou.
"Pane bože, jak tě to mohlo napadnout. Samozřejmě že ne," odpověděl Rai a ruku mu dal na rameno "Už jsme o tom jednali dlouhou dobu a Tsunade slíbila, že to urychlí, a tak i udělala. Jsem vlastně i vděčný za to, že si se vrátil."
"Ještě poslední otázku. Proč jsi mi vděčný?" zeptal se Sasuke a též mu položil ruku na rameno.
"Mám jistotu, že Sak bude v bezpečí, s milým klukem, starým přítelem, bude s ním šťastná a bude mít krásnou malou rodinku," rozbásnil se Rai.
"Dobře, slibuji ti na svůj život, že ji budu ochraňovat."
"Dík Sasuke a už, ahoj."
"Čau, měj se stejně dobře jako tady v Konoze," Sasuke si s ním potřásl ještě rukou a Rai se znovu rozeběhl pryč. Chvíli sledoval, jak mu mizí z dohledu. Když se mu pak Rai ztratil z dohledu, vracel se zpět do vesnice. Už z dálky byl slyšet hlasitý smích. Sasuke se tomu ani nijak nedivil, když měli hlídku Izuma a Kotetsu. Podle toho, co mu Naruto vyprávěl, mu to tedy vůbec divné nepřišlo. Rozhodl se pro malý test jejich pozornosti. Zašátral a odkud si vytáhl tři kunaie. Chvíli si s nimi hrál, a pak je prudce vhodil směrem k nim. Kotetsu s Izumou si toho ani nevšimli, i když se kunaie zabodly jen kousek od nich. Sasuke protočil oči v sloup a zkusil shurikeny. S těmi byl stejně úspěšný jako s kunai. Vůbec žádná odezva na jeho útočení.
"Tak chid, ne to radši nebudu riskovat," řekl si Sasuke "Hadi, no já zapomněl. Kluci, máte návštěvu."8
K Izumovi a Kotetsovi vyrazilo ihned několik hadů. To Kotetsu zaregistroval hned. Asi měl fobii z hadů, nebo co, ale zabralo to.
"Sasuke, ty idiot!" vykřikl Izuma, na kterého se už věšel Kotetsu.
"Izuma, ty dokonalý člověk," zopakoval Sasuke stejným způsobem. Rychle si posbíral kunaie, shurikeny a pro jistotu i stáhnul hady. Přeci jen už byl večer a Sasuke nechtěl dělat moc velký rozruch. Přeci jen by si to mohl od Tsunade slíznout. Šel si tedy tak pomalinku domů. Osvícená noční Konoha byla nádherná a tak romantická. Sasuke přemýšlel, co že to vlastně Sakuře nabídl. Vůbec nevěděl, jestli to co jí řekl myslel vážně, nebo ironicky. Teď si to uvědomil. Pro pána boha. Kdyk on se s ní přeci objímal.
'Sakra, co jsem to udělal?' pomyslel si následně Sasuke. Teď už si moc dobře uvědomoval, co jí řekla, i to v jakém smyslu to bylo položeno. Říkal jí to čistě upřímně. Nebyla v tom žádná ironie. To co jí Sasuke říkal myslel vážně.
'Musím za ní,' řekl si znovu Sasuke pro sebe.
Rozeběhl se. Věděl přesně, kam běží. Sakura určitě pořád bydlí na stejném místě. Sasuke si tak běžel Konohou. Běžel za Sakurou. Za dívkou, která má teď možná raněné srdce. Třeba potřebuje utěšit. Znovu začínal přemýšlet nad tím, jestli mu Rai náhodou nelhal. Ale před tím zase viděl, že Tsunade pro něj asi opravdu něco zařizovala. Nemohl to řešit, protože ho to začínalo zajímat čím dál víc. Na chvíli se zastavil před branou klanu Uchiha. Usmál se nad svými vzpomínkami. Šel zase dál a vzpomínal, kde kdo bydlel. Kde byl jakej obchod. Už z dálky si všiml postavy, stojící u jeho domu. Nevěděl přesně kdo to je. Ale věděl, že je to žena, či dívka. Když přišel o něco blíž, poznal osobu na sto procent. Usmál se a vyskočil na střechu vedle jeho domu. Neslyšně přeběhl na střechu svého domu. Otevřeným oknem ve svém pokoji vlezl dovnitř do baráku. Rychle přeběhnul do koupelny, kde ze sebe shodil všechny věci. Pustil si na hlavu proud studené vody, ale rychle ho zase vypnul. Omotal si okolo sebe ručník a vydal se přivítat svojí návštěvu. Ještě si projel rukou vlasy a otevřel.
"Ahoj, nečekal jsem, že by jsi přišla," pozdravil Sasuke šokovanou Sakuru.
"Chtěla, chtěla,"
"Chtěla jsi mě vidět. Já tebe taky," přerušil jí Sasuke a vtáhl jí dovnitř.
Rychle zavřel dveře přičemž je i zamkl. Podíval se i na vyděšenou Sakuru.
"Neboj, pak tě pustím ven."
Sasuke ji pohladil po tváři. Měla je studené. Musela tam venku sedět dlouho. Na to, že byl teprve podzim, byla večer venku docela zima. A ona tam seděla a opírala se o tu studenou zeď. Sak už se usmívala. Nebála se tak Sasukeho jako toho co se může stát. Ale nemohla na to myslet, když byla u Sasukeho. Nevěděla skoro nic o jeho schopnostech. Třeba jako Naruto umí číst myšlenky. Nebo se člověku dostat do podvědomí. Jediná schopnost, o které věděla byla schopnost uvěznit člověka do genjustu. Dívala se Sasukemu do očí. Docela jí překvapilo, že neuhnul pohledem. Též se jí díval do očí. Tak strašně jí chtěl něco říct. Tak strašně jí chtěl říct pravdu. Pravdu, kterou asi nechce slyšet. Najednou si uvědomil, že už tam nějakou dobu jenom stojí a dívají se do očí. Usmál se nad svojí chybou. Prošel okolo Sakury a na poslední chvíli jí chytnul za ruku. Nevěděl, kam že to vlastně jde. Uvědomil si, jak to vypadá. Najedou si vzpoměl na malou místnost, která byla zrovna po jeho pravé ruce. Vešel tam a rozsvítil. A co se nestalo. Žárovka se rozhodla, že praskne. Sakura se lekla. Sasuke jí trhnul s rukou a stáhnul do svého objetí.
"Počkej tady. Dojdu se podívat, jestli nemám někde svíčky," zašeptal jí do ucha.
"Svíčky?" podivila se Sakura "Sasuke a svíčky."
"Máám je," vešel Sasuke dovnitř s jednou zapálenou svíčkou "Budu si muset koupit nové žárovky."
"Sasuke," promluvila Sakura a sfoukla jeho svíčku.
"Ano?" Sasuke neměl sirky, aby jí znovu zapálil.
"Musím ti něco říct," Sakura chytla Sasukeho ruku.
"Poslouchám," Sasuke útěšně promnul její ruku.
"Jakou máš..."
"Sakuro," napomenul jí Sasuke "Tohle jsi mi nechtěla říct že ne."
"Miluju tě, Sasuke," vyrazila tedy ze sebe Sakura.
"Vždyť já tebe taky Sakuro," odpověděl jí překvapivě Sasuke.
Sakura se usmála, ale Sasuke její úsměv neviděl. Nebylo to tak těžké, jak si Sasuke myslel. Výhodu měl v tom, že to Sakura cítila stejně. Ale přesto nevěřil, že jí to řekl. Ještě v jednom měl výhodu. A to v tom, že si s ním mohl hrát. Kdykoliv mu to dovolila. Vše, v co doufal, se splnilo. Opět jí držel ve své náruči. Byl tak strašně rád, že jí může znovu držet. Už jí nechtěl pustit. Ale věděl, že bude muset, protože u něj zůstat nemůže. Ne že by Sasuke nechtěl, ale za prvé tu má hroznou zimu a za druhé si na to netroufl. Netroufl si na to, aby u něj po tak dlouhé době zůstala. Už vůbec ne, když tam byli úplně samy. Ale měl pocit, že jí nedokáže pustit. Sakura zaklonila hlavu. Teď tak strašně chtěla vidět Sasukeho tvář.
"Sakuro, můžu," Sasuke se chtěl zeptat na svolení, ale nakonec to zahodil. Přivinul si Sakuru k sobě a políbil jí. Teď si i Sasuke přál vidět její tvář. Ale zároveň ho i dráždilo, že nemůže. Bylo tolik věcí, které nemohl. Ale její polibky mu stačili. Sasuke nemohl přestat. Tak dlouho si tohle představoval. Tak dlouho o tom snil. Teď zjistil, že to vůbec není těžké získat. Nevěděl, jestli se mu to zdá nebo ne, ale Sakuřiny rty chutnaly po třešních.
Druhý den ráno Sasukeho dům
Když se Sasuke ráno probudil, čekal ho pěkný šok. Ležel na zemi vedle Sakury. A jediné co měl na sobě bylo spodní prádlo.
"Panebože," Sasuke si založil hlavu do dlaní "Co jsem to udělal?"
Sasuke viděl, že se Sakura probouzí. Rychle se z místnosti vypařil. Zaplul do koupelny, kde se rukami opřel o umyvadlo. Najednou se mu strašně zatočila hlava. Kdyby se nedržel toho umyvadla, tak by se asi složil. Zvedl hlavu a podíval se do zrcadla. Ušklíbl se nad svým pohledem. Vypadal opravdu blbě. Ale tak co. Propláchl si oči studenou vodou, oblékl si oblečení, které našel a vyšel z koupelny. Nešel za Sakurou, šel do kuchyně. Jeho žaludek už silně protestoval. Od včerejšího oběda nic nejedl. Byl na hlad zvyklý, ale už nechtěl hazardovat se svým zdravím. Jak už si ale myslel cestou, v kuchyni samozřejmě nic neměl. Proto přec jen šel za Sakurou. Doufal, že mu vysvětlí, co se včera stalo. Ale tak, možná se nestalo nic a on si s tím dělá hlavu. Ale v to doufal jen krajně. Přeci by se jen tak neprobudil vedle Sakury. Už vůbec jen ve spodním prádle. Když tak šel, vzpoměl si na to, že se vůbec nepodíval na to, jestli byla Sak oblečená nebo ne. Opatrně nakoukl do pokoje. Viděl Sakuru, stála u okna a byla oblečená. Otočila se, ale asi ne z důvodu, že si Sasukeho všimla.
"Dobrý ráno Sasuke," pozdravila ho stejně mile.
"Jo. Dobrý ráno Sakuro. Nevíš takhle co se včera stalo?"





Konec dětičky. :D Teď si to užijte se vší parádou. Konečně po dlouhé době nějaký dobrý konec. Ano, ubíjejte mě komentářema. Ano, klidně. Já vím, zasloužím si to. Ale tak čaute u dalšího dílu.
 


Komentáře

1 kikina kikina | Web | 23. července 2013 v 12:32 | Reagovat

Ah, tak hezký díl. Mooc se mi líbí.

2 Mikicosplay Mikicosplay | 24. července 2013 v 11:56 | Reagovat

Jůů, to je roztomilý. Já jsem si tu povídku zamilovala. Piš dááál, prosííím. Takovejhle konec, já tě snad zastřelím. Nádherný pár. SasuSaku, mám tě ráno Ayko.

3 Viola Viola | E-mail | Web | 24. července 2013 v 21:24 | Reagovat

Arigato gozaimasu Ayko-chan ^^ Veľmi pekný dielik :3 Dúfam že v najbližšej dobe pridáš niečo znovu ;)

4 Martina Ayko Martina Ayko | E-mail | Web | 24. července 2013 v 21:29 | Reagovat

[3]: Asi ťa zklamem, idem dovolenkovat. Viz. informačka 005

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama