Druhá fóbie překonána 2/2

12. července 2013 v 17:14 | MartinaAyko |  Ostatní
Tak, včera jsem byla u mé sestřenky na koních. Původně jsme se tam jeli podívat na malé hříbátko, které se narodilo ráno 6.7. Krásné hříbě černé barvy, jeho matka je šlechtěná anglická plnokrevná kobyla. Takže se jedná o šlechtického koně. Nabažila jsem se hříbátka a přišla i na to, že mají krásné kočičky. Krásná malá koťátka. Dvě černé a jednou bílo rezavé. Čekali tam ještě nějaví lidé, kteří se chtěli projet na koni. Vozí se zde na koních běžně. Jedná se o cca hodinové vyjíždky do okolí. Necháváme jezdit i malé děti. Ti jezdí na ponících. Větší děti jezdí na koních. K dispozici jsou jezdcům i bičíky. K dispozici jsou samozřejmě i helmy(pouze doporučené, není nutno). Po důkladné kontrole a základním zaučení se vyjíždí na vyjížďku.
Před nějakou dobou, po nějaké události, na nějakém místě, kdy jsem spadla z koně jsem si předsevzala, že už na koně nikdy nesednu. Koukala jsem střídavě na osedlaný koně a na holčinu a její maminku, kteří se přijeli projet na koni. Ta malá holčička(Lenka se jmenovala), měla osedlaného poníka, kterému říkáme Mel. Paní měla osedlanou kobylu Tracy a Dominika měla osedlaného koně jménem Frankey. Lenka seděla v sedle a vypadala dost vystrašeně, ale nechtěla dolů. Odhodlané dítě. Pak jsme pomohli do sedla její mamince. No, ta se taky netvářila moc sebevědomě a nakonec se rozhodla, že nepojede, že se hrozně bojí. Ta jsme jí zase dostali dolů a přivázali Tracy zpět k trámu.
"Hele, a nechtěla by jsi jet ty abych jí nemusela odsedlávat. Je už osedlaná, tak poď." nabídla mi Dominika projížďku.
Nevím co mě to popadlo, ale přikývla jsem a vyhoupla jsem se do sedla. Když jsem byla nahoře, dostala jsem šílený strach. Nic jsem ale neřekla a nasadila Uchihovskou tvář. Dlouho jsem jí trénovala a málo používala a teď se mi hodila a já za ní byla vděčná. Moje druhé já křičelo, ale já byla zticha. Domča mi ještě utáhla třmeny a došla si pro svého koně(pro Frenkyho). Vyjela ze stáje a Tracy se mi trochu splašila. V ten moment jsem měla 100 chutí sesednout a nechat jí odsedlat. Nakonec jsem se pořádně nadechla a vydechla a bylo to OK. Po základním zaučení jsme se rezjeli.
Já jsem jela zprvu na konci, přede mnou jela kámoška Dominika a za mnou ta malá holčina. Bylo to zprvu takový zvláštní, ale pak to bylo super. Ale nejradši bych Tracy těma otěžema uškrtila. Vůbec mě nehodla poslouchat obšas, vymetla se mnou každou větev, kterou jsme potkali. Jsem ráda, že jsem měla tu helmu, protože bych měla tak otřískanou hlavu. Nakonec, když jsme vjeli na polní/lesní cestu se Trasy konečně umoudřila a netahala mě větvema. Byla jsem jí za to nesmírně vděčná. Nakonec jsem jí nechala oteže volně a zatáhla za ně jen občas. Přijeli jsme k nějakýmu obydlí. Franky před náma se splašil jak viděl kluka. Jen se naštěstí zastavil a trochu popoběhnul na stranu. Domča ho hned zkrotila a zase jsme se pohli, najednou z garáže vyšel chlápek se žlutou hadicí. Franky se zase splašil a uběhl kousek do pole. Já jsem ještě zkontrolovala zpětným pohledem Mel(poníka té holčiny) a my jsme to vzali po cestě. Byla to krásná projížďka, moc jsem si jí užila, zároveň něco přiučila, zaklusla si s Tracy a hlavně... přestala jsem se bát jezdit na koni. Docela mě mrzí, že jsem na to nepřišla dřív. Ale určitě budu jezdit na koni nadále a co nejčastěji to půjde. Byla to opravdu zábava.
Jaké z toho pro vás plyne ponaučení. Překonávejte samy sebe. Jen strach je vaším opravdovým nepřítelem. :))
 


Komentáře

1 Viola Viola | E-mail | Web | 14. července 2013 v 11:34 | Reagovat

Krásne ponaučenie :)
Tiež som raz išla na koni, keď som mala asi 14 rokov. Nuž a vedľa mňa cválala inštruktorka.. Bohužiaľ sa jej kôň splašil a stúpil na zadné, zhodil ju a takmer kopol mňa a môjho koňa. (Boli sme pri sebe veľmi blízko). Môj kôň sa potom tiež splašil a začal cválať opačným smerom, niekde do lesa.. Fakt som sa bála a nemala som ho ako zastaviť lebo som nemala v rukách ani -otěže-. Tak som sa iba držala sedla a silou mocou som sa snažila udržať.. Nakoniec zastavil a mne pomohli zliezť. ^^ Inštruktorka bola v pohode, asi som sa bála viac než ona.. Preto ťa obdivujem Ayko-chan ^^ ja by som to asi nezvládla tak dobre ako ty n.n Moja poklona :) //Krásne napísaný príspevok ;)//

2 Martina Ayko Martina Ayko | E-mail | Web | 14. července 2013 v 19:30 | Reagovat

Ja zase ďakujem tebe Viola-chan. Tiež som mala čo robiť aby som to zvládla. Asi som sa aj bála o veľa viac než tá holčina za mnou. A čo sa teba týka, myslím že aj ty to niekedy zvládneš. Všetko je otázkou času ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama