To ále bolí aneb Ayko má zase bebí

8. května 2013 v 14:11 | MartinaAyko |  Ostatní

Mě to ale jako vážně bolí. Ano, strašně mě to bolí. Připadám si úpně bezbranná a bezcenná. I když mi všichni říkají, že to není pravda, je to tak. Tak jo, abyste už konečně věděli, o čem to tu kecám. Ayko byla, jak je asi jasné, včera ve škole. Samozřejmě jako každé úterý jsme měli tělocvik. Všechny holky 6-9, tákže hrůza na třetí. Ano, je to vždycky hrůza protože někteý ty holky jsou ták namyšlený...... Já vím, zase


odbočuju od tématu. Ale když ono to jinak nede. Cítím že to sem musím napsat, i když mi mozek nebere proč. A jedem dál. Bylo "tak nádherně", že jsme museli jít ven. Samozřejmě jsme hráli házenou. A to už se mi na začátku hodiny svíral žaludek, že se mi něco stane. Radši jsem zaplula mezi kámošky a po chvíli ten pocit nějak přešel. Rozházeli jsme se, zopakovali si střelbu na branku a no a asi po hodině jsme začali konečně hrát. Po "představení"(HYSTRICKÉM ZÁCHVATU) jedné šesťačky se tedy začalo hrát(pro detailisty a pro Mimíka). Samozřejmě, že jsme tu histerku dostaly do týmu zrovna mi. S tím nesouhlasila jednak ona a jednak moje spoluhráčky. Po krátkém handrkování, kdy jsem stála v ústraní konečně vysvitlo slunce. Všichni zmlkli a podívali se překvapeně na oblohu. Pak se všichni spoluhráčky nahrnuli ke mě a rychle jsem jí vysvětlila mojí strategii. V tu najednou zapískala učitelka a hra najednou začala. Nařídila jsem naší histerce, aby si stoupla do zádu do obrany a vůbec se nehla. Nemám nic proti šesťačkám, ale ona se vůbec nesnaží, je pořád nafoukaná a nic nedělá...... Už se blížil konec hry a já už se těšila domů. Usmála jsem se na odcházející kamarádku. V tu jsem postřehla letící míč a následně vlnící se brankovou síť. Jen jsem se usmála a mávla rukou na zklamanou spoluhráčku. Nastala rychlá výměna brankářů a hrálo se dál. Přišlo další střídání a já se divila, že ještě není konec. Až pak mi došlo, že jsem se dívala na hodinky obráceně. To už mi potom došlo, že hra bude ještě nějakou chvíli pokračovat. Ale nevadí. Víc šancí, že můžeme vyhrát. Stav je 10:4 a do konce zbývá sedm minut. Mě i mím spoluhráčkám už je jasné, že tohle nevyhrajem. Zkoušíme alespoň udržet tohle chabé skóre, nebo ho alespoň vylepšit. Kdy už se zdá snaha o snížení prohry marná, chytám vysokou přihrávku letící přes půlku hřiště a bezmyšlenkovitě střílím na bránu..... Supér, tahle bezmyšlenková střela nám vyhrála bod. Stav se tedy mění na 10:5, ale konec hry se taky rapidně blíží. Soupeři mají díky naší brance míč,a tak se stahujeme do obrany. Naše soupeřky jsou známe už jen tím, že umějí házet pořádne perdy. Míči se neochotně vyhnou dvě spoluhráčky. Už od pohledu je jasné, že se to nedá chytit. Nevím co mě to popadlo, když jsem vyskočila a zkusila tu střelu chytit. A nesu si za to teď zodpovědnost. Nesu si za to velmi bolestivé následky. Nakonec přeci jen usuzuju, že to není dobrý nápad. Ale míč už mě švihl přes prsty.

UŽ TO ZKRÁTÍM, PROTOŽE MĚ TO UŽ NEBAVÍ...... PROSTĚ A JEDNODUŠE, MÁM VYKLOBENÝ PRST(ANO, ZNÍ TO DIVNĚ) A ZPŘETRHANÉ VAZY.

No, měli jsme jet s Erapestaf 25-26 na lano, tak uvidíme. No, přinejhorším se jí budu tlemit ze zdola. Ták jó, mějte se líp něž já.
 


Komentáře

1 Martina Ayko Martina Ayko | Web | 8. května 2013 v 14:15 | Reagovat

Omlouvám se za gramatické chyby a neúplná nebo špatně napsaná slova, ale mě se s tím hrozně blbě píše.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama