LáskaNinjaLoutkaStrom díl 6

11. května 2013 v 13:43 | MartinaAyko |  LáskaNinjaLoutkaStrom CZ

DÍL JE JIŽ OPRAVEN, PŮVODNÍ VERZE JE NEPLATNÁ

Láska ninja loutka strom 6
Ahoj, tak jsem vás konečně snad přestala trápit. Promiňte, času ubývá a tak se snažím o větší rozestupy mezi díly abych nahnala čas.


V místnosti se najednou zase rozprostřela tma. Teď však nebyla taková tma. Nebylo sice vidět na všechny, ale dalo se tu pěkně rozhlédnout. Hin se od Naruta odtáhla. Naruto se jí podíval do očí. Usmívala se na něj. V tu se stalo něco, co Naruto vůbec nečekal.
"Ah, o rok starší. To to letí viď Naruto," zeptal se ho Hiashi držíce ho za rameno.
Naruto ho moc nechápal, ale pak mu došlo. Obrátil se na Hiashiho a pořádně šokovaný mu odpověděl.
"To mi připomínejte, že jsem o rok starší, než moje... přítelkyně."
"Ne na dlouho," odpověděla mu Hin.
Hyuuga sama se zase vzpamatoval a řekl.
"Tak to snad náležitě oslavíme ne?"
"Nejsem si jistej, jestli je zrovna vhodná doba na slavení," řekl Naruto předstoupíc před Hin.
"Naruto, přestaň si pořád stoupat před mojí dceru. Nic jí neudělám, přece by neublížil prvorozené dědičce klanu Hyuuga. Co vlastně myslíš tím že není vhodná doba na slavení?"
"Nesmíte to brát tak vážně. Vám by taky asi nebylo moc veselo, kdyby jste zapomněl na vlastní narozeniny."
Hiashi ho plácl po zádech a vytáhl svitek. Obmotal ho Narutovi, sobě i Hin okolo ruky. Poté něco řekl a zmizeli. Objevili se v hospodě "U staré báby". Byli tam všichni Narutovi přátelé. Samozřejmě nechyběli ani sensejové jako "Kakashi, Yamato, Maito Gai, Kurenai, Asuma" samozřejmě mnoho dalších. Po půl hodině, kdy se chystali začít pořádně slavit se zvedl vítr a objevili se tam i Gaara, Kankuro a Temari s Tsunade. Teď začala ta pravá oslava. Slavilo se dlouho do rána. Některé páry se však odbelhali už okolo jedenácté hodiny večer. Úplně opitá Tsunade se zaslíbila, že to všechno zaplatí. Rock Lee po vesnici běhal ještě ve čtyři hodiny. To už Naruto, Hinata a zbytek normálních lidí spali. Buď doma, či v hospodě. Když slunce hlásilo půl desáté, všichni co slavili se začali pomalu probouzet. Mezi prvními vyspalými byli Neji s TenTen, kteří z oslavy odešli mezi prvními. Nebudeme to nijak zvlášť rozebírat. Naruto s Hin se sice vzbudili docela pozdě, ale určitě ne poslední. V hospodě "U staré báby" se ještě válelo pár lidí, kteří to s alkoholem trochu přehnali. Nakonec se kolem poledne vše vrátilo do starých konožských kolejí a všichni ninjove včetně Tsunade a Kakashiho byly na nohou. Ještě než Tsunade odešla, zaplatila část z toho, co včera vypili a odebrala se do své kanceláře. Hned po otevření dveří jí čekal šok. Na jejím stole seděli dva ANBU.
"Hoooookage sama," protáhl pozdrav jeden z ANBU.
"Co tu chcete," opětovala pozdrav Tsunade.
"Chceme vám oznámit, že se nám dostalo vzácné návštěvy mezitím, co jste oslavovali," odpověděl druhý ANBU
"Ježiš, neser*e mě!" vyjela na ně už dost oblbovaná.
"Ok, máme Uchihu Itachiho," odpověděl znovu první.
"U-u-uchihu Itachiho," optala se pro jistotu Tsunade.
"Ano, Uhihu Itachiho. Našli jsme ho, jak se potuluje okolo Uchiha sídla." teď to byl zase hruhý, kdo odpovídal.
"Moment, moment, moment, moment," opakovala pořád Tsunade a hrabala se ve složkách.
"Jasně, my máme času dost," odpověděli teď už oba.
"Tady, na, dejte to kapitánce a přiveďte mi ho," řekla a dala jim svitek.
Oba na něj pohlédli a převzali si ho. Tsunade nehodlala ustoupit. ANBU tedy zmizeli ke kapitánce. Tsunade se v klidu usadila a začala se škodolibě usmívat.
U kapitánky
puf, ozvalo se v místnosti a k dotyčným ihned letěli dva kunaie.
"Vy idio*i jedni pito*ý," zařvala kapitánka.
"Taky přejeme dobrý den," řekl jí jeden z ANBU "Máme Itachiho prý dovést k Hokage."
"Přesně tak," odpověděl druhý na nevyslovenou otázku a vytáhl si kunai z nohy.
"Tak si ho vezměte a vypadněte. Je v místnosti k48b."
ANBU bez jakéhokoli dalšího slova zmizeli.
Puf, ozvalo se pro změnu u Tsunade v kanceláři. Byli to ti dva ANBU a Itachi.
"Hm tak rychle," říkala si Tsunade pro sebe.
"Tak, myslím že nás můžete opustit pánové," řekla nakonec nahlas Tsunade.
ANBU poslechly a zmizely.
"Tak co Itachi, jak se ti po dlouhé době líbilo ve vesnici?"
"A víš že jo. Pořád se ale nemůžu vrátit."
"A proč ne?" začala vyzvídat Tsunade. Docela jí i překvapilo, že se Itachi o nic nepokouší.
"Je to těžký, je to dlouhý příběh," odpověděl jí Itachi.
"Pokud ti to nebude vadit, ráda si ho poslechnu. Samozřejmě je jen na tobě jestli mi ho řekneš."
Itachi sklopil hlavu a začal.
"Tenkrát, jak jsem odešel. Spíše tedy utekl z vesnice, poté co jsem vyvraždil svůj klan jsem se spíš jen tak potuloval. Týden mi trvalo, než jsem se s tím smířil. S tím že jsem zabil vlastní rodinu, kamarády, příbuzné. Jen Sasukeho jsem nechal žít. Měl jsem pro něj slabost. Vím že největší chyba byla ta, kterou jsem udělal na konci měsíce. A to ta, že jsem se přidal k Akatsuki. V té době tam vlastně byli už všichni. Nebo, až na Tobiho. No to je ode mě daleko. Takže snad abych pokračoval. Určitě víš, že jsem tu několikrát byl. Zaútočil na konožské ninji. Samozřejmě, že pod rozkazem a nátlakem, ale udělal jsem to. Několikrát jsem se viděl i se Sasukem. Když jsem tenkrát zdrhnul, chtěl jsem se vrátit. Ovšem slyšel jsem o Sasukeho odchodu. Chtěl jsem ho hledat, no ale zase mě vtáhly zpět do Akatsuki, kde jsem teď. Tsunade, já bych se chtěl vrátit, ale teď, teď to prostě nejde. Já to nedokážu. Už vůbec, když mě zajali ti tři ANBU. To mi dává ještě více najevo, že jsem nepatřím."
"Itachi!" zařvala nedoměnky "Abych ti pravdu řekla, je to tvé rozhodnutí a je jenom na tobě, kdy a pokud se vrátíš. Držet tě tu nemůžu."
"Díky Tsunade, budu o tom všem náležitě přemýšlet. Slibuju, že se vrátím. I kdybych za to měl zemřít."
"Hou, hou Itachi, neříkej to, čeho by jsi mohl následně litovat," snažila se jeho slova umírnit.
"Neříkám to, čeho bych mohl litovat. Uvědomil jsem si, co pro mě vesnice znamená a jsem ochoten pro ní zemřít," pozvedl hlavu a říkal jí to do očí.
"Dobře. Opět opakuji, že je jen na tobě, kdy a pokud se vrátíš. Jestli chceš, odejdi. Kdyby něco, jsem tu!"
Itachi pokývnul. Po chvíli udělal několik kroků k Tsunade. Tsunade se postavila a rozešla se k němu.
"Smím tě přátelsky obejmout."
"To víš, že smíš," řekla a objala ho.
"Jsem vám opravdu hodně dlužnej Tsunade," řekl Itachi po nějaké chvíli.
"Itachi, hochu můj. Je tu něco, co je pro tebe hodně důležité, ale bohužel ti to nemůžu říct. Ale tohle říkám ti, běž a nevracej se do doby, než budeš chtít. I když už nebudu Hokage, budu pořád v téhle vesnici a věřím, že mě nemineš až se vrátíš."
"To věřím, životem ručím. Vrátím se za chvíli. Už jsem blízko svému cíli."
"No, tak hlavně nedělej nějakou pitomost."
"Snad se nebojíš, z okna pořád vyhlížíš. Já s dovolením mizívám, hodně štěstí přeji vám," řekl Itachi a za doprovodu Tsunade odešel z kanceláře. Zase odcházel. I když nerad, ale odcházel. A vracel se na to a samé místo, odkud přišel. Na místo, které mu způsobovalo tolik bolesti. Přesto na místo, které nemohl opustit. Byl tam tak dlouho. Se všemi těmi lidmi. Ať už s nimi vycházel nebo ne, byl s nimi tolik let. A teď jim měl říct, hele tak já mizím, už mě to tu nebaví?. Tohle nedokázal, navíc věděl, že se ještě musí setkat se Sasukem a vyříkat si to ním z očí do očí. Vrány, které však poslal na výzvědy se nevrátili. Myslel si, že je Sasuke dostal. Bylo mu všeho tak líto. Naposledy se obrátil do Konohy.
"Vrátím se, to slibuju," ukázal na monument Hokagu a se zdviženou hlavou odešel.
Poté však uviděl před sebou několik ninju, a tak se rychle rozeběhl na severovýchod. Ninjove si ho snad ani nevšimli. Itachi však běžel, věděl že jestli ho teď někdo z Konohy chytí, je mrtvej. Najednou před sebou uviděl skupinku ninju u rozdělaného ohně. Itachi postřehl, že to jsou ANBU z Konohy. To už k němu letělo několik kunaiu s výbušnými lístky. Itachi nahlas zaklel. Vyhnul se dalšímu kunai a se zdviženýma rukama vyšel ze zákoutí stromů. Hned měl pod krkem katanu.
"Já na vás neútočil, tak trochu úcty snad ne?" řekl Itachi a vysmekl se ze spárů katany.
"K Uchihovi jo," odsekl nemile jeden z ANBU.
"Hele, před chvílí jsem byl u Hokage, ještě před tím u vás ve vězení. Sama Hokage mě pustila z vesnice..."
"Jo jasně. A já jsem první Hokage."
Najednou před ním přistáli tři kunaie.
"Být tebou, tak o něčem takovém nežertuji," řekl jeden přicházející ANBU.
"Yamato," zaklel nahlas Itachi a dal se na útěk. Ale byly v lese. ANBU v čele s Yamatem měli jasně navrch. Přemísťovací techniky nepřicházeli v úvahu. Itachi se po krátké honičce vzdal. I když to věděl, dost se lekl, když ho Yamato chytl do kořenů. Dobrovolně se nechal dotáhnout k Yamatovi. Věděl, že ho čeká znovu cesta do Konohy.
"Itachi, Itachi, Itachi," začal Yamato, "Itachi Uchiha, hmm, čemu vděčím za takovou poctu."
"Jak to mám vědět. Vy jste mě chytli," odsekl Itachi. Věděl, že se nemůže vzpírat. Že mu to stejně nepomůže.
"No, tak třeba jen, co děláš poblíž Konohy," řekl Yamato a povolil.
"Byl jsem v Konoze, podívat se na svou vesnici. Pouze v dobru, ale myslel jsem, že už ti to ty tvý paka řekli," odpověděl mu trochu nejistě Itachi a protáhl se.
Yamato je všechny sjel pohledem, a pak se zeptal Itachiho.
"Byl to jeden z nich?"
Itachi se ani nemusel rozhlížet a mohl odpovědět. "Ano."
Yamato nevěřil tomu, co slyšel. Není přeci možné, aby mu neřekli tak důležitou věc. Znovu je všechny sjel pohledem. Díky maskám měli trochu výhodu. Yamato je však znal moc dobře. Nemohli před ním nic skrýt. Poznal, že to byli všichni tři. To tak zklamal? Co udělal špatně? Proč? Protože jejich city a život celou dobu přehlížel? Protože byl až příliš zamilovaný na to, aby si všiml jak špatně se cítí? Nic z toho přeci není možné. Yamato se přeci jen rozhodl jednat nemilosrdně.
"Jdeme, žádný odpočinek. Uhaste ten oheň a jdem. Do Konohy je to už jen kousek," zavelel konečně a přitáhl si Itachiho blíž k sobě.
"Rozkaz kapitáne," odpověděli líně.
A pro Itachiho začala zpáteční cesta do Konohy. ANBU celou dobu nic neřekly. Báli se. Věděli, jak je Yamato naštvaný. Úplně si to dokázali představit. Jen pokus o vcítění do jeho kůže jim naháněl strach. Jsou ANBU, nemůžou zklamat. Přesto zklamali. A to dost. Možná dostatečně na to, aby tohle byla pro ně ta poslední ANBU hlídka. Chtěli to nějak napravit, ale už překročili hranice vesnice. V mžiku byli u kapitána v kanceláři. Po celou dobu jejich rozhovoru měli hlavu sklopenou.
"Tak jo Itachi. Koukám, že se ti tu líbí. Vy tři," řekl a ukázal na ANBU za Yamatem "Budete ho hlídat. A opovažte se z něho spustit oči!"
"Omlouvám se, že vás přerušuji kapitáne, ale tihle tři..."
"Yamato!" zakřičel na něj "Už vypadněte," ukázal znovu na ty tři. Yamato Itachiho pustil z kořenů. ANBU se naposled uklonili a zmizeli v nedohlednu.
"Poslední dobou se vůbec nechováš tak jak bys měl. Výsledky tvé skupiny jsou otřesné. Vždy jste byli ve předních řadách, ale při minulém cvičení úplně prolítli. Kdyby to bylo, nevím, jeden nebo dva dny, ale tohle je už přes tři týdny. Takovejhle pokles jsem v životě nezažil. Nechávám si to pro sebe, ale takhle to už dál nejde. Jestli mě chápeš. Myslím, že..."
"Nejlepší bude když odejdeš," přerušil ho Yamato.
"Ano. Tvoji skupinu si zatím vezmu na starosti já, než najdu někoho, kdo by tě nahradil." kapitán se na chvíli zarazil "Vlastně asi vím kdo. Jestli svým lidem chceš něco říct, máš poslední možnost na večerním tréninku. To je vše. Očekávám, že i ty budeš loajální. Pokud na trénink nepřijdeš buď již. Ale říkám ti, že to je ta poslední možnost, kdy máš možnost vidět své lidi. Po tom se tu ještě zastav abys odevzdal věci. To už je opravdu vše a už s ANBU nepočítej," dokončil kapitán Yamatovo hodnocení. Yamato přikývl. Pořád tam stál. Nechtěl zmizet. Nechtěl odejít. Kývl mu na něco, s čím se nemohl rozloučit. ANBU pro něj znamenali všechno. V jeho skupině bylo tolik skvělých ninju. Věděl, že zklamal jen on a odnesli to všichni. Nakonec přeci jen zmizel. Objevil se u sebe doma. Svalil se na postel a usnul. Na hodinách bylo 17:35 když se Yamato probudil. Nenapadlo ho se podívat na hodiny, což byla velká chyba. Yamato uslyšel jakési slabé "puf". Posunul si masku nahoru a šel se podívat kdo to je. Přišel do kuchyně a uviděl Saie.
"Kapitáne, je už půl šestý. Náš trénink. Proč jste nepřišel. Kapitán..."
Yamatoho přerušil "Saii, nech toho. Nevíš co se stalo. Teď se vraťme na trénink," bez dalších slov zmizel. Sai hned za ním. Yamato se přemístil přímo doprostřed cvičiště. Jen tak tak se vyhnul kunaii.
"Promiňte kapitáne, nechtěl jsem. Připletl jste se mi do cesty, om..."
"To je v pohodě, můžu za to sám," řekl Yamato s úsměvem a musel se vyhnout dalšímu kunai. Tenhle patřil kapitánovi a byl původně namířen na Saie, ale jaksi změnil směr. Yamato se otočil směrem ke kapitánovi.
"Přišel jsem se rozloučit, jak jste mi sám dovolil."
Všichni ztuhli v pohybu. Nikdo nebyl ničeho schopen. Ani jednoho slova. Prvního slova se chytil Sai.
"Další dlouhodobá mise? A kdo nás bude trénovat?"
"Žádná mise Saii i vy ostatní. Nejdu na misi, možná zůstanu tady v Konoze. Ale jako ANBU, už vůbec jako kapitána, mě neuvidíte. Tímto dnem tu končím. Naposled, co jsem tu s vámi," odpověděl na Saiovu otázku.
"Proč kapitáne? To už vás to nebaví?" zeptal se jakýsi ANBU.
"Ne Yokuri, je v tom něco jiného. Prostě už tu nebudu. To vám musí stačit." Yamato je naposledy všechny sjel pohledem "Tak se mějte. A ať se vám daří líp než se mnou. Třeba se..."
"To nám chcete říct, že je to kvůli našim výsledkům?" ANBU se hromadně otočili na kapitána. "Jestli ho vyhazujete kvůli tomu, tak vám říkáme, že to bude ještě horší. Kapitán za naše výsledky přece nemůže. A i že výsledky nejsou tak jak byste si představoval, přeci neznamená jeho vyhazov..."
Yamato je znovu přerušil "Nechte toho, je KONEC. Mám vás rád," dodal a zmizel.
"Končíme. Zítra se tu sejdeme až ve tři odpoledne. Dřív sem nemusíte," řekla kapitán a též zmizel. Většina ANBU zmizela. Zůstali tam jen tři: Sai, Yokuri a Shibara. Všichni tři naráz ztrhli masky. Odhodili je daleko od sebe a jako to mají ANBU ve zvyku, zmizeli.
U kapitána v kanceláři
"Tady to máte. Maska, oblečení, chrániče, katana, jediné co vám nemůžu dát je tetování. Tak na shledanou," řekl Yamato a zmizel bez jakéhokoli slova navíc.
"Už se nevracej," odsekl tiše do větru.
Yamato ho však neslyšel. Přemístil se na hlavu prvního Hokageho. Seděl na jeho hlavě a přemýšlel. Co bude dál? Co bude dělat? Jako ANBU už pracovat nebude. Nikdy už asi nebude se svými lidmi. To ještě ani netušil, co udělali Sai, Yokuri a Shibara. Naposledy se podíval na ANBU budovu a zmizel. Kdo ví kam.
Před několika hodinami sál rady.
Všichni se zase začali pomalu scházet. Naruto se Sasukem, přišli i v čas. Byli tu už snad všichni zástupci klanů. Sasuke se i docela divil, že je ve vesnici tolik klanů. A máme tu i Tsunade a další příchozí. V poslední chvíli se i přišourává Hyuuga sama, který se něčím omlouvá. Tsunade nad tím kroutí hlavou, ale nechává to být. Jako poslední přichází Shikamaru.
"Tak už tu jsme všichni?" optala se Tsunade, když přišli další dva.
"Ano, určitě jsme už poslední," odpověděl jí jeden z nich.
"To bych prosila, zrovna nemám moc času." řekla Tsunade, ale její slova nebyla přesvědčivá "Má někdo nějaký návrh? Hokage je velmi důležitá věc."
"Těch by bylo," zasmál se Shikamaru "Například Naruto."
"Jo, taky jsem nad tím uvažovala," oplatila jeho slova Tsunade a letmo se podívala na Naruta.
"To je milé, ale tohle v téhle chvíli přijmout nemůžu," řekl Naruto poté, co si srovnal myšlenky.
"Děláš si srandu?" vytřešlila Tsunade oči, tohle jí překazilo plány "No tak další návrh?"
"Vy Tsunade sama," řekl Sasuke.
Tsunade s ironii pokývla. Hyuuga sama povstal a odkašlal si.
"No, myslím si, že by nám Naruto mohl říci proč to odmítá."
"Hyuuga sama, to je snad jeho věc. Do to..."
"Protože mám přítelkyni a včera jsem zjistil, že je těhotná," řekl Naruto a usmál se na překvapeného Hyuugu samu. "Čekal jste, že to neřeknu že? Ne ne, za tohle se nestydím."
"Zajímavý důvod to ano," uznala na konec Tsunade. "Tak jak to tedy bude? Kdo nám bude dělat Hokageho?"
"Ale kuš, prostě to budete vy. A neříkejte, že už vás to nebaví," vykřiklo pár lidí v čele se Sasukem.
"Tak jednoduše," vložil se do věci Naruto. "Kdo s tím nesouhlasí?"
Nikdo se nepřihlásil. Nikdo nic neřekl. Tsunade se pořád rozhlížela po místnosti v naději, že se někdo přihlásí a navrhne někoho jiného. Nikdo se stále nehlásil a Tsunade došlo, že to bude tedy zase ona.
"No tak dobře, ale při příští volbě už to neodmítneš," souhlasila tedy nakonec Tsunade.
"Jistě Hokage," zdůraznil naschvál Naruto a místností se ozval potlesk. Naruto se Sasukem se rychle vypařili. Ostatní se plní radosti, že to mají za sebou se také hrnuli ven. Sasuke s Narutem se vydali do Ichiraku. Byli šťastní. Byli moc rádi, že mohou být zase spolu a že téma Hokage je už konečně u konce. Když došli k Ichiraku, zjistili že tam není žádný host. Alespoň to bude víc odlehčené. Naruto už byl uvnitř. Sasuke však stál venku. Stál tam a koukal na nebe. Bylo krásně. Stál tam dlouho, nic ani nikoho nevnímal. Jakoby čekal na znamení, které nepřichází. Slyšel jak si Naruto povídá se staříkem. Usmál se a vešel dovnitř. Stařík upustil misku s ramenem, když viděl Sasukeho. Za tu dobu, co je Sasuke ve vesnici se to staříkovi nedoneslo. Rychle se schoval Sasukemu z dohledu a začal sbírat střepy. Sasuke se oklepal a nahnul se přes pult se slovy "Omlouvám se staříku, nechtěl jsem vás vyděsit."
"Jo, staříku. To vám asi neřekli. Sasuke je zase náš ninja. Včera o tom rozhodla naše milá Hokage," řekl trochu zahanbeně Naruto.
"Tak tě tu vítám zpátky," změnil najednou chování stařík a podal Sasukemu ruku.
"Rád vás znovu vidím. Mimochodem, kolik dlužím za tu misku?" potřásl si Sasuke rukou se staříkem.
"Nic, přeci jenom jsem jí pustil já," mávnul rukou stařík a vyndal novou misku.
"Tak děkuju."
"Hele Sasuke, co sídlo?" optal se Naruto, když měl zrovna prázdnou pusu.
"Co je s ním?"
"No jak se ti líbí, jaký je tam pořádek, atd."
"No, líbí se mi tam moc. Pořádek tam je to ano, i ty vyměněný podlahy jsou dobrý až na to, že se kloužou. No a na odpověď atd, nevím co odpovědět."
"To taky nevím, co by to bylo za otázku. Moment, kloužou se ti parkety? Tak v tom případě máš špatný boty," při poslední větě se Naruto hlasitě rozesmál. Sasuke se po chvíli začal smát taky. Smáli se pořád dokola, ale Sasuke se najednou přestal smát. Stařík odešel a i Naruto už se nesmál. U vchodu stála Sakura. Sasuke jí tak dlouho neviděl. Byla tak hezká. Hodně zženštila, pořád si nechávala vlasy krátké. Sasuke na ní koukal jen chvíli, pak uhnul pohled k zemi. I když se na ní nedíval, viděl její šokovaný pohled. Podle toho, co mu říkal Naruto věděl, že je silná a není radno jí rozčilovat. Ale to by nebyl Sasuke, kdyby si neodpustil vtípek.
"Staříku, kde jsi s těma nudlema?"
Hned jak to dořekl letěla k němu Sakuřina ruka. On jí však chytl a pro jistotu si zaktivoval sharingan. Sakura s rukou trhla, ale Sasuke jí dokázal udržet. Musel jí říct větu, která ho tížila. Opatrně se postavil. Položil si její dlaň na hruď.
"Sakuro, lásko moje," už tyhle počáteční slova Sakuru vykolejila. "Přeci by jsi mě neuhodila. Vždy jsi měla pro mě slabost."
Sakura druhou ruku sevřela v pěst. Jemně Sasukeho praštila do hrudi a spokojeně hlavu složila na jeho rameno. Oči jí zalili slzy. Sasuke jí na utěšenou pevně objal. Zaplavil ho krásný pocit. Věděl, jak moc jí miluje. I Sakura ho měla pořád ráda, ale měla už někoho jiného. Věděla, že to Sasukemu musí říct, ale nechala tomu čas a dál si užívala v jeho objetí. Sasuke jí chytl za ramena. Odtrhl se od ní a udělal věc, která překvapila všechny přítomné včetně Sasukeho. Sasuke totiž Sakuru políbil. Moc dobře viděl její pohled. Byla hodně překvapená a zároveň v tom viděl i něco jiného. Radši se od ní rychle znovu odtrhl. Strnul v dalším pohybu. Všiml si šokovaného mladíka. Koukal na něj se šokovaným výrazem i pootevřenými ústy. Sasuke se narovnal, aby nevypadal jak debil, ale přesto tak vypadal.
"Ahoj," zmohl se Sasuke na pozdrav.
"Ahoj? Ahoj? Ahoj? Děláš si ze mě srandu?" mladík se rozešel k Sasukemu. Vůbec nevypadal, že by byl rád, že Sasukeho vidí. "Kdo vůbec seš?"
Zastavil se kousek od Sasukeho. Čekal na Sasukeho odpověď. Žádná se mu nedostala. Dostalo se mu jenom vítězného úsměvu.
"Chceš mě naštvat?" zeptal se znovu mladík a okolo ruky se mu vytvořila červená záře.
"Nech toho, nemá to cenu. Pojď pryč. Běž, mazej, dělej," skočil po něm Naruto a pro jistotu se přemístil kousek za Konohu.
"Jen jsem s ním chtěl mluvit. Nic bych mu neudělal. Nestojím o průšvih, že jsem uhodil Uchihu," ušklíbl se.
"Raii už opravdu přestaň," okřikl ho Naruto.
"Vždyť jo. Mohl by jsi mě přemístit zpátky?"
"Jo a ještě se poperete. Žádný, půjdeš domů a dáš si ledovou sprchu!"
"Půjdu domů jasně, ale až si s ním promluvím," zažadonil znovu Rai.
"Dobře, ale dotkneš se ho a seš mrtvej!" řekl Naruto a přemístili se zase zpět do Ichiraku. Sasuke už si od Sakury držel odstup.
"Tak kdo že vlastně jsi?"
"Já jsem Uchi"
"Uchiha Sasuke, jo už vím," přerušil ho Raii a rukou ho plácl přes rameno.
"Jo, ale jak to, že mě znáš?" zeptal se na oplátku Sasuke a strhl z ramene jeho ruku.
"Víš, Sakura mi o tobě hodně vyprávěla. Jak tě měla ráda a jak si pak odešel a jak atak dále."
"Jasně, takže ty jsi Rai, že jo. No jo, o tobě už jsem taky slyšel. Počkat ty jsi Sakuřin přítel, no jo. Mě taky občas něco nedochází," Sasuke si pořád rukou přejížděl po rameni.
"Jo, ale když jsi se teď vrátil. No jo, to je na čase abych odešel. Tak jo díky jsi super kluk. A Naruto, pojď prosím se mnou chtěl bych ti ještě něco dát." Rai se ani nerozloučil a odešel.
"Jistě Raii, hned jsem u tebe," řekl Naruto rozloučil se se Sasukem a Sakurou.
Sasuke se posadil. Měl pocit, že udělal něco špatně, ale nevěděl co. Asi nic. Ale proč měl ten pocit? Tak jí jen objal a políbil. To je to špatné. Asi by měl teď rychle odejít za Raiem. Zkusit mu všechno vysvětlit. Říci, jak to všechno myslel. Nechtěl jejich vztahu nijak ublížit, i když možná že v koutku ducha chtěl. Rychle se rozeběhl z Ichiraku nevnímaje staříkovi nadávky kvůli placení. Hledal Naruta a Raie. Lidé se po něm stále ohlíželi. Málokdo mu věřil. Sasuke se snažil to ignorovat, ale nešlo to. Rychle běžel dál.

No a jak to dopadne na to si počkejte JJJ
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama